Reklama

Šest až osm procent českých žen chce zůstat dobrovolně bezdětných, říkají průzkumy. Toto je příběh jedné z nich. Proč se tak rozhodla a jak vnímá nepříliš pozitivní reakce na její životní rozhodnutí?

„O tom, že nechci mít dítě a kdy jsem k takovému rozhodnutí došla, jsem vlastně ani nikdy neuvažovala. Řekla bych, že to v sobě mám odjakživa. Mateřské instinkty se mi vyhnuly obloukem. Bylo tomu v mých dvaceti, je tomu stejně i teď, kdy mi je dvaačtyřicet,“ svěřuje se podnikatelka Jana.

žena

Dobrovolně bezdětné ženy existovaly už dřív, stačí probrat známá jména, ale málokdy se na ně pohlíželo tak podezřívavě a pohrdavě jako dnes: Nebudou to náhodou kariéristky? Copak jsou tak sobecké, že kvůli kariéře zavrhnou mateřský pud? Nebo jsou nějaké „divné“? Nemine jediný velký rozhovor, aby v něm známé ženy nemusely své rozhodnutí vysvětlovat a neustále dokola opakovat, že bez potomků nestrádají a žijí plnohodnotný život.

„Ano, možná to sobecké je, ale je to můj život a jeho strůjcem jsem pouze a jen já,“ říká Jana a dodává: „Abyste si nemyslely, mám za sebou krásné a harmonické dětství a doteď mám s rodiči perfektní vztah. S mým rozhodnutím nemají vlastně žádný problém. Navíc, zakládat rodinu jen proto, že už na to mám věk, protože to tak prostě má být a je to jakási ženská občanská povinnost? To je přeci hloupost. Jsem přesvědčená, že po dítěti musí žena toužit a na roli matky se těšit. A to není určitě můj případ.“

„Už jsem i slyšela, že teprve s dítětem dostane život smysl, že se o mně bude mít ve stáří kdo postarat. Není to tak trochu alibismus? Copak to je opravdu ten správný důvod k povití dítěte? Děkuji, nechci.“

„Svůj život si užívám plnými doušky. Hodně cestuji, jsem pracovně vytížená, a navíc mám vedle sebe muže, svou spřízněnou duši, s nímž je ten život naplněný štěstím až po okraj. Neměnila bych za nic na světě,“ uzavírá svůj příběh Jana.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Mohlo by vás zajímat: