family

Můj byt dva plus jedna je sice úctyhodných rozměrů, ale je vyřešen tak neprakticky, že každá další osoba už představuje problém. Jedna z mých dcer chodí s chlapcem, který je u nás „nasáčkován“ takřka denně.


Což o to, jinak je to sympaťák, s ledasčím pomůže, a většinou je zalezlý v jejím pokoji. Ale stejně. Nevím, proč bych měla živit další osobu, a o pocitu soukromí ani nemluvím!

Myslím, že jsem člověk velice tolerantní a domů se jezdím vlastně jen vyspat, ale vadí to hlavně druhé dceři, která obývá malý ajnclík a do sestřina pokoje se chodí dívat na televizi. „Už je tady zase,“ vítá mě s utrápeným výrazem. Chápu, že se cítí izolovaná, i když má jinak k dispozici celý byt. Ale problém je koupelna, záchod a hlavně pocit intimity, který najednou chybí. Proč má brát stále ohledy?

Což o to, trocha tolerance nezaškodí, ale občas se stane, že za nimi přijede jejich kámoš, který u nás přespí. A není jiná možnost než na pohovce v obýváku. Náš obývák je zároveň kuchyní, takže nastávají medvědí tance, když si chci udělat snídani a na pohovce sedí kluk do půl těla nahý, v trenclích a čučí do svého notebooku. Jenomže jeho výraz je tak bezelstný, že mě vždycky odzbrojí a nemám sílu mu říct, ať si sbalí svoje saky paky a jde pryč.

Jednou jsme přijeli nečekaně z chalupy v neděli večer. Jindy jezdíme až v pondělí rovnou do práce. A doma byl mejdan. Hudba na plné pecky, zapálené svíčky a na stole bohatá večeře. Když jsme vešli do dveří, dcera se tvářila, jako bychom byly nevítanými hosty. Což jsme bezpochyby byli. „Tos nemohla zavolat, že přijedete dneska?“ Spadla mi brada. Ano, to jsem mohla, ale proč mám vlastní dceru žádat o povolení, že můžu kdykoliv vstoupit do svého bytu?

Jasně, doba je jiná, dcery jsou dospělé a dá se předpokládat, že si chtějí vodit své přátele domů. Nemám nic proti tomu, ale jak se říká, odsud posud.  Proč mám zakopávat o cizí kluky, binec po mejdanech a ještě se cítit provinile, že chci mít soukromí?

Dokud byt financuji já, bude po mém. Ale na druhou stranu, nechci být za upjatou semetriku. S mladými lidmi je mi dobře, ale je potřeba nastavit jasná pravidla. „Jeden týden budeš ty u nás a druhý ona u tebe.“ Ale co když si najde i druhá dcera přítele a bude chtít, aby byl občas u ní? Bylo by spravedlivé jí to umožnit, ale to už tam budeme jako sardinky.

Zatím není v našich finančních možnostech platit dva byty, což by bylo ideální, ale dokud si nezačnou vydělávat, musíme najít nějaké kompromisní řešení. Poradíte?

Reklama