Budeme spolu žít! Přelom ve vztahu, který s sebou zákonitě nese i otázku kde. Pokud se na odpovědi shodnete, máte vyhráno. Ne všechny páry však mají o bydlení stejnou představu. Zvláště pokud jde o bydlení s rodiči jednoho z nich. Markétu (29) postavil přítel před hotovou věc.

Ona zatím žije v malém pronajatém bytě, on je u rodičů. A chce, aby tam byla s ním. „Když jsme začali řešit společné bydlení, přinesla jsem Otovi zaškrtnuté inzeráty bytů, které by pro nás byly jako stvořené. On se na mě ale jen udiveně podíval a prohlásil, že to snad nemyslím vážně. Prý si přece nebudeme brát hypotéku, když u nich v domě je volné celé patro,“ vypráví o čáře přes rozpočet, kterou jí její přítel vyrazil dech. Ten den o bydlení diskutovali tak dlouho, až se pohádali.

dům

Společné bydlení ani s vlastními rodiči

„Nedokázal pochopit, že se mi do takového soužití vůbec nechce. Pořád dokola jen opakoval, že si s jeho rodiči přece skvěle rozumím a nevidí důvod, proč nevyužít možnosti bydlet společně skoro zadarmo. Bez půjček. Jenže já to vidím úplně jinak. Mám sice jeho rodiče moc ráda, ale jsem si skoro jistá, že bychom si brzy začali lézt na nervy. Nechtěla bych bydlet ani se svými rodiči,“ vysvětluje Markéta s tím, že společné soužití by i přes to všechno byla kvůli partnerovi ještě ochotná překousnout. Je tu ale jiná věc, která ji děsí mnohem víc.

Co když dojde na dědictví?

„Ota je ze tří sourozenců a nikde nemá jistotu, že to patro, které mu rodiče slibují, bude nakonec opravdu jeho. Jenž on jim bezmezně důvěřuje. Já ale dobře vím, jak to chodí, jakmile je ve hře nějaké dědictví. Řešením by bylo přepsat patro na něj, ale to prý zatím nechtějí. Prý je to zbytečné. Jenže já nechci investovat peníze a čas do něčeho, co možná jednou ani nebude moje!“ je přesvědčená Markéta, která mává rukou i nad radami přátel, aby uzavřeli písemnou dohodu o jejích případných investicích: „Nechci pak něco vymáhat, dohadovat se, nedej bože běhat po soudech. A navíc - budu si odvážet kuchyňskou linku, která se mi třeba nebude do nového bytu vůbec hodit? Odsekávat obložení koupelny?“ ptá se Markéta, které se nechce případně začínat třeba ve čtyřiceti někde nanovo.

„Doufám, že to mému příteli co nejdříve dojde a přestane mi říkat, že jsem zbytečně paranoidní. Nechci jen, aby ze mě jeho rodiče časem udělali bezdomovce,“ dodává Markéta, která zůstává ve svém bytě, který zatím odmítla opustit.

Čtěte také:

Reklama