Rodina

Nechce se mnou rodit!

 

 

Čekáme vytoužené miminko. Strašně dlouho jsme se snažili, už to i vypadalo, že se nám to nepodaří, a pak to najednou vyšlo. Byli jsme s manželem oba neuvěřitelně šťastní.

Jenže teď řešíme problém. Nemůžeme se shodnout na průběhu porodu. Já bych byla moc ráda, kdyby tam manžel se mnou byl, protože se toho docela bojím a myslím, že jeho přítomnost by mi mohla pomoci, ale on to vidí jinak. Za žádnou cenu se mnou k porodu jít nechce. Tvrdí, že se na to necítí, že má strach, že se mu udělá špatně, že mu třeba nebude dělat dobře, když mě uvidí trpět.

Mluvil o tom s chlapama v práci a ti mu asi o porodu napovídali spoustu hrůzostrašných historek, nebo já nevím. Prý mu jeden řekl, že pak měl problém se se svou ženou i milovat, že ten porod byla fakt síla.

Ale já si myslím, že je to naše dítě, společné, a když jsme byli oba u jeho vzniku, měli bychom zrovna tak být u jeho příchodu na svět. Moc se těším, až toho broučka poprvé sevřu v náručí, a chtěla bych, aby manžel byl u toho. Snažím se s ním o tom hodně mluvit, přesvědčovat ho, ale on nechce ani zanic. Říká, že tam klidně bude někde čekat a až to bude, tak pak za mnou přijde.

Ale mě to připadá sobecký. Já tam budu někde trpět, budu třeba chtít, aby byl u mě a on bude někde za dveřmi čekat, až to skončí.

Moc mě to mrzí, pokládala jsem za samozřejmé, že když je ta možnost, že se tatínek může účastnit narození svého dítěte, že ji využijeme. A u manžela narážím na takovéhle nepochopení a taky asi na zbabělost. Na jednu stranu se chová jako děsnej ranař, má rád takový ty adrenalinový sporty, leze po skalách a tak, a na druhou stranu se už předem kácí z představy, že by mě měl při porodu držet za ruku.

A já nevím, jestli má smysl na něj tlačit a přesvědčovat ho, protože kdyby tam šel z donucení, asi by mi moc platnej nebyl. Na druhou stranu si říkám, že to přece budu já, kdo bude rodit naše dítě, já snáším všechny svízele těhotenství a tu bolest si musím prožít také jenom já. Tak snad mám právo na trochu ohledů. Na to, aby on respektoval moje pocity. Proč to mám být já, kdo je chápavý vůči němu, a on vůči mně ne?

Prosím, jakou máte vy zkušenost s tatínkem u porodu? Nebo i bez tatínka? Zkrátka, jak to probíhá? Je tam ten otec důležitý, pomohl vám? Nebo vám spíš překážel? A hlavně – jak se k tomu ti vaši chlapi stavěli? Těšili se, nebo jste je taky musely přemlouvat?

Jsem nyní v šestém měsíci, takže čas na to, aby se jeho názor změnil, ještě je. A já bych si opravdu moc přála, aby tam se mnou byl.

   
16.05.2005 - Těhotenství a porod - autor: Jaroslava Machálková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [206] rek11 [*]

    Tak já chtěla aby manžel u porodu byl.........on taky měla jsem doma ze školy video...to měl místo večerníčku:-))....jenže ouha...neprobíhalo to zrovna ideálně.dejme tomu že mi visely dvě na děloze a stejně to nešlo...nezájem zbytečná bolest atd..nakonec mi strkali kyslík protože se malý nedařilo...ani mě mezi kontrakcema jsem byla mimo,nevnímala jsem....ale manžel ano.Bohužel.Přestal se mnou na čas spát...tomu se říká Madonin komplex každej na to prostě nemá...Před 8 měsíci jsem porodila druhou holčičku....bez muže......manžel mě vezl do porodnice a byl bledý jak stěna....věděla jsem že by to neustál.......Navíc jsem měla průjem což se při porodu často stává bylo by mi dost nepříjemné kdyby u tohodle byl......Proběhlo to skvěle manžel se po týdnu sebral a zazářil zdravější barvou:-))) a po čase se vrátil i k sexu............Otázka zní....stojí ti to za to???Dítě je obou ale to že k porodu nechce nedivím se manžel mě poprvé viděl v bolestech a prakticky nemohl nic udělat.Asi si uvědomuje že to není procházka růžovým sadem:-))

    superkarma: 0 30.07.2005, 14:33:48
  2. avatar
    [202] svetluszka [*]

    Můj manžel taky nechtěl jít k porodu, ostatně mě to zas až tak nevadilo- nebyl u prvního dítěte, a taky jsem to v klidu zvládla.. . Ale na rady kamarádek, že se k Vám v pododnici chovají o malinko lépe, než když jste tam sama, jsme se dohodly, že manžel půjde se mnou jen na " hekárnu" , a pak počká před sálem.
    Všechno to probíhalo tak rychle, že když sestra zavelela ."Netlačit..jdeme rodit...honem tatínku, poďte mamince pomoct" -- šel se mnou ani nemukl.
    A podle něho to byl nejsilnější zážitek v životě.

    superkarma: 0 20.05.2005, 05:28:49

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [200] breberka [*]

    A ještě něco.U klystýru manža nikdy nebývá a taky to není nic strašného.

    superkarma: 0 19.05.2005, 18:33:18
  2. avatar
    [199] breberka [*]

    Nyotaimory:ty mít asi děti nikdy nebudeš,že?
    Rodila jsem v březnu a manža tam byl se mnou.Žádné šílené věci se neděly, zažila jsem horší chvíle.Nejhorší z toho všeho byly bolesti a ty jsem měla sakra silné, ale ten pocit, až člověk uvidí toho drobečka ti nic a nikdo nevynahradí a pak se na to, čím si člověk musí projít zapomene .A ještě něco:vůbec si nedokážu představit, že bych tam byla sama.Aspoň nějak se na tom mohl podílet a moc mi psychicky pomohl.

    superkarma: 0 19.05.2005, 18:31:12
  3. avatar
    [197] Kocicka [*]

    Já bych tam klidně šla i s kamarádkou, která mě o to požádala, ale nakonec si to její manžel rozmyslel. Myslím, že se chlapi o hodně ochuzují, protože si to dostatečně neuvědomují zrod života a často ženy v tomto i schazují a ponižují, což se mi ze zásady nelíbí!
    Hodně mých přátel - z řad mužů - u porodu bylo a moc je to zasáhlo, k dětem mají úplně jiný vztah a k dalšímu porudu jdou také či už šli!

    superkarma: 0 18.05.2005, 10:45:53
  4. [196] rexana [*]

    Můj manžel byl u porodu obou našich holčiček, té první jsou už tři a té druhé teprve tři měsíce. Když se měla narodit naše první holčička, myslela jsem, že u toho manžel nebude chtít být, ale opak byl pravdou. Strašně se těšil a zároveň se i trochu bál, ale riskl to, a musím říct, že podle jeho slov toho nikdy nelitoval a když se měla narodit naše druhá dcera tak už dopředu oznamoval,že u toho taky nechce chybět. Na jednu stanu jsem mu i záviděla, protože to byl u první dcery on, kdo jí poprvé držel v náručí. A co se týče z mého hlediska, tak jsem byla velice š'tastná, že tam byl se mnou. Měla jsem se o koho opřít a i přístup na porodnici byl při přítomnosti manžela lepší. Velice mi pomohl a určitě bych doporučovala mít manžela u porodu. Pomůže to Vám a někde jsem i četla, že když je muž u porodu má daleko silnější pouto k dítěti. I když na druhou stanu nevím, jestli je dobré nutit muže k něčemu co nechce, mohlo by se to nakonec obrátit proti Vám. Možná by mu pomohlo se lépe rozhodnout, kdyby si o tomto tématu něco přečetl. Ale jinak Vám přeji, aby Vám porod dopadl dobře s mužem i bez muže.

    superkarma: 0 17.05.2005, 22:40:20
  5. avatar
    [189] kemy [*]

    dokina 126: no tak ty to myslíš opravdu vážně? já bych se o dítě taky nepřipravila. poohlídla bych se po jiném tatínkovi. možná ty máš štěstí, že tvuj muž je dobrej otec, ale mě by jeho rozhodnutí, že tam být nechce, protože je to nechutný, odradilo od toho na něj v životě spolíhat, když toto odřekne. nebyla bych si jistá, že s tímhle člověkem chci strávit celý život. kdyby to bylo naopak, taky bych u porodu byla. chlap, kterej u porodu není, protože NECHCE a nemá jinej důvod (služební cesta apod.), si nezaslouží zapíjet jeho narození a být jím milován.

    superkarma: 0 17.05.2005, 10:33:23
  6. [188] Tobbi [*]

    Řekla bych, že chlapi se spíš než krve bojí toho, že budou muset osm hodin někoho podpírat, nosit mu pití, ručník a vůbec se starat
    Ale né všichni. To takhle sedím s kamarádem na obědě a najednou mu zvoní telefon. A byla to jeho žena, že už ji maminka veze do porodnice a on vylítnul jako čertík z krabičky a hnal se do motola. A pak se mi strašně omlouval, že jsem ten oběd musela zatáhnout Jo a mimi je ok a super.

    superkarma: 0 17.05.2005, 08:52:45
  7. avatar
    [187] risina [*]

    Maurice: Tak se nečil, my jen žertovaly
    Osatantě vzpomínám si, že když jsme rodila podruhé, byla se mnou na sále dost hysterická maminka, které jsem pomáhala se zklidnit tím, že jsem jí nahlas počítala, jak dlouho její kontrakce trvají.. Nějak jsem přitom zapomněla na svoje, takže když odrodili ji, jen jsem řekla, "já už taky musím", a bylo to
    Takže Murice má pravdu, stopky jsou skvělý nástroj (i když já bych radši měla ty s mordými šatičkami ).

    superkarma: 0 17.05.2005, 08:46:16
  8. avatar
    [186] clarCa [*]

    měli jsme to stejně jako u medvědů - dohoda, že pokud bude chtít odejít, tka odejde, pokud ho já budu chtít vykázat, tak ho vykážu. NIcméně měla jsem ještě domluvenou kamarádku - spíš pro případ, že by se porod táhnul mnoho hodin, aby ho mohla vystřídat. Nakonec byl se mnou manžel celou dobu. K čemu je muž u porodu? No ten můj třeba k tomu, aby mě podpíral (rodila jsem v polosedě) - z jedné strany PA, z druhé on.

    A to, že na to "ženské byly vždycky samy" není vůbec pravda. Ženské rodily v kruhu žen, většinou příbuzných. Dneska ta rodinná pouta nefungují tolik - manžel je tím jediným blízkým koho žena u porodu má. V ČR kde navíc na ženu vyjde anonymní PA a anonymní porodník, mi přijde přítomnost "člena klanu", někoho velmi blízkého, velmi důležitá.

    superkarma: 0 17.05.2005, 04:31:24
  9. avatar
    [184] Vivian [*]

    Maurice: a to jsi stopkoval i při porodu?

    superkarma: 0 16.05.2005, 22:05:35
  10. avatar
    [182] Julča [*]

    Ahoj Petro,rodila jsem 2x.Manžela jsem u porodu neměla ani jednou a nenutila bych ho.Někteří chlapi na to nejsou.Přemlouvat nemá cenu.Já bych ho tam ani nechtěla.Doufám,že to nějak vyřešíte a přeji porod bez komplikací a zdravé .

    superkarma: 0 16.05.2005, 21:10:20
  11. avatar
    [177] medved [*]

    Maurice: ty stopky to je v te knize, vid ? ja ji taky cetla a manzel to ted taky louska...a uplne uprimne...je to pekna blbost ...diky drazdive deloze jsem na poslicky expert a dobre vim, ze kdyz se deloha zacina stahovat, tak co citim dost dlouho pred tim nez je to na ni videt nebo fyzicky citit a i potom co zmekne to jeste citim...takze tatka mozna zmeri, jestli se interval zkracuje, ale tezko jak dlouho trva...to pozna jen zenska sama

    superkarma: 0 16.05.2005, 20:42:45
  12. avatar
    [176] zelvicka [*]

    Nečetla jsem diskuzi, píši jen svůj zážitek. Rodila jsem 10týdny, manžel byl se mnou a bylo to moc fajn. Je na sebe hrdý, že to rozdýchal a vydržel dokonce. Taky nás fotil

    superkarma: 0 16.05.2005, 19:57:15
  13. avatar
    [173] risina [*]

    Jak tu všechny píšem, ať když tak na druhou dobu porodní odejde - ono to asi vždycky nejde. Třeba u mě by to nestihl, pokaždé mi říkali, že to ještě nebude, a pak najednou jsem cítila, že už musím tlačit a do 5 minut bylo dítě na světě

    superkarma: 0 16.05.2005, 17:24:46
  14. [170] hejluc [*]

    Já se doma ani neptala, jestli se partnerovi chce nebo ne. Mám rodit asi za dva měsíce a fakt s nim na 100% počítám, že mě hlavně psychicky podrží. Ví, jak jsem z blížícího se porodu vyklepaná a budu potřebovat uklidnit a vědět, že kdyby mi chtěli nějak "ubližovat",tak tam mám svého "ochránce".

    superkarma: 0 16.05.2005, 16:40:59
  15. avatar
    [169] gavi [*]

    Maurice:

    superkarma: 0 16.05.2005, 16:38:20
  16. avatar
    [166] marta-b [*]

    Nestihnu přečíst všechny přípsěvky, ale podle mě by se manžel neměl nutit, aby byl u porodu. Můj se mnou přímo k porodu nepůjde, protože se mu dělá zle z injekcí, ale na první dobu porodní asi půjde.

    superkarma: 0 16.05.2005, 16:16:50
  17. avatar
    [162] Winnie the Pooh [*]

    Milá Petro, všechno už tu bylo řečeno, tak jen přidám svou zkušenost. Můj muž byl u porodu a byl to pro něj velmi silný zážitek, který jeho vztah ke mně i k poznamenal opravdu jen pozitivně. Dodnes ho mrzí, že nemohl kojit , a je legrační poslouchat, když s kamarádem, který u toho také byl, zasvěceně "rodí". A teď má rada: rozhodně ho nenuť, opravdu to není pro každého. Mohlo by se stát, že pokud ho donutíš, sama toho později budeš litovat. Váš vztah to pak může opravdu poznamenat negativně a nepůjde to vrátit!!! Hodně .

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:56:16
  18. avatar
    [161] Aja [*]

    Maurice: Docela slušný elaborát Ale určitě bych byly dost odvázaná z toho, kdyby kolem mě manžel skotačil se stopkama Asi bych to brala tak, že se chlapec nějak zabavit musí...

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:52:02
  19. avatar
    [160] koza roza [*]

    Taky jsem se bála toho,že až mi bude nejhůř bude se mě neustále vyptávat,naštěstí to šlo tak rychle,že jsem byla ráda,že jsme stihli dojet.Dá se říct,že jsem se stihla vysvléct a přejít na porodní sál. A muž?Je moc šťastný,že u toho mohl být.Ale nadruhou stranu znám spoustu maminek,které rodily samy.

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:41:29
  20. avatar
    [159] lilithheta [*]

    Rikina: Jak už jsem psala někde na začátku. Podle mě je nejlepší si tohle vyjasnit, ještě než ti dva začnou na svém potomkovi "pracovat". Oba pak vědí do čeho jdou a neměli by se vymlouvat. A žena pak může už být jedině překvapena. Nutit partnera ke spoluúčasti, když už není jiného zbytí se mi také moc nezamlouvá, ale nechat v tom partnerku samotnou se mi nezamlouvá taky. Jak říkám, vyjasnit dopředu.

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:37:19
  21. avatar
    [158] Lhasa [*]

    Maurice:

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:35:41
  22. avatar
    [157] Vivian [*]

    risina:

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:34:34
  23. avatar
    [156] Eva_CZ [*]

    Maurice: Krasny prispevek - a krasna a vyjimecna manzelka a uzasnej chlapecicek.
    To vis, na nektere ctenarky v tomhle kurniku je to prilis dlouhe... Ty oslovi jen kratke hole vety....

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:34:09
  24. avatar
    [155] Trinii [*]

    Ostatní už asi všechno řekly. Si myslím, že nemá cenu ho nutit.

    Já teda ještě nerodila, ale můj už se na to, až bude ten správný čas těší víc jak já...ale on pomáhal přijít na svět už několika mimčům jako doktor takže to zná. A je to prý úžasné, když příjde na svět ten nový život

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:33:16
  25. [154] Rikina [*]

    lilithheta 148: mně je to nakonec jedno. Já už mám děti dospělý, další neplánuju, a otce u porodu jsem nechtěla tenkrát, a nechtěla bych ho ani teď. Zvlášť kdyby nechtěl on, tak to poslední, co by mě napadlo, by bylo říkat mu, že je zbabělec. Ale, jelikož lidé jsou různí, je mi jasné, že plno žen to bere jinak, a prostě si na tom trvá, pak nezbývá než jim popřát, aby se jim narodil zdravý potomek k všeobecné radosti.

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:30:37
  26. avatar
    [153] risina [*]

    Maurice:
    A pořád měříš stpokami? Třeba intervaly mezi krmením nebo délku dětského křiku

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:29:26
  27. [151] Rikina [*]

    Ten příměr s výměnou pneu není moc trefnej, protože gumy jsou vyměněný za chvilku a je pokoj ( náhodou to i umím, tak vím, že to není nic strašnýho ) ale porodit potomka, to je pak o zábavu postaráno na dalších 25 let, a co z toho kolikrát vyroste

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:19:53
  28. avatar
    [150] Vivian [*]

    proč to tak dramatizujete a taháte do toho rovnoprávnost? Co to s tím má společnýho?

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:19:32
  29. avatar
    [149] Evča [*]

    Maurice:

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:17:44
  30. avatar
    [148] lilithheta [*]

    Rikina: To se dá říct i obráceně o tom chlapovi, který tam nechce jít. Já vycházím, že lidé jsou různí. Stejně jako chlap by mohl utrpět celoživotní újmu na svém chabém psychickém zdraví, kdyby viděl manželku "neupravenou", tak jsou i chlapi, kteří jsou své ženě oporou. Dá se to parafrázovat: když si ten chlap bude chtít kazit zbytek života pro něj nepříjemnou vzpomínkou, tak je to jeho problém, asi nemá skutečné problémy.

    superkarma: 0 16.05.2005, 14:15:41

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme