Děti a Silvestr. Věčný boj a otázka, zda nechávat děti vzhůru, nebo je poslat do postele. Jak to máte doma zařízené vy? O své zkušenosti se s vámi podělí redaktorka Dana.

kid

Možná je to nevýchovné, ale co mi paměť sahá, Silvestr byl jediným dnem, kdy jsme nehnali děti brzy do postele. Stejně byl všude kolem rámus, že měly oči jako tenisáky a nemohly usnout, tak co. Však to znáte, zakázané ovoce nejvíc chutná. Vymýšlely by si různé záminky přes žízeň, čůrání až po hlad, jen aby mohly „courat“ po bytě a nemusely jít spát. Když byly ještě malé, trávili jsme Silvestra většinou doma u televize, takže nebyl problém je k silvestrovské „zábavě“ přizvat. Pokud neusnuly ještě před půlnocí, připily si s námi dětským sektem a padly za vlast.

I v době mého dětství přimhouřili rodiče vždycky oko a nechali nás, abychom trávili Silvestra s nimi. Většinou to byl stejně poklidný večer jako každý jiný a my pochopily, že to zas taková sláva není. Většinou u nás bývali na návštěvě sousedé a nejzábavnější na celém večeru byly hovory dospělých. Silvestr nám byl celkem fuk, bavilo nás být v přítomnosti dospělých a pod záminkou čekání na půlnoc jsme poslouchaly, o čem si povídají.

S rostoucím počtem vypitých sklenek ztratili obezřetnost a my jsme občas zaslechly i to, co nebylo dětským uším určeno. Buď nějakou košilatou historku, informaci, kdo s kým kde a jak, nebo hambatý vtip. Pochopitelně jsme tomu vůbec nerozuměly, ale hned druhý den s tím zatepla běžely za kamarády.

Takže já osobně se přimlouvám, aby mohly být děti o silvestrovské noci s vámi. Budou mít pocit důležitost, a možná přijdou i na to, že to zase taková sláva není. Pokud jdete někam světem a děti vám hlídá babička, vězte, že udělá to samé, aby měla klid.

Reklama