Reklama

„Vydržovat“ je hodně silné slovo, ale Romana si prošla tolika životními karamboly, že už si servítky nebere. Je to silná žena, která se pere s nepřízní osudu, i když na ní občas dolehne pocit beznaděje.

Život se s ní moc nemazlil.

V mládí měla s rodiči těžkou autonehodu. Maminka při ní zemřela, Romana utrpěla vážný úraz páteře a tatínek se z toho nervově zhroutil, i když nehodu nezavinil. Čas je sice nejlepší lékař, ale nedokáže zahojit všechno. Páteř se dala jakžtakž do kupy, tatínek se se smrtí milované ženy smířil, ale neštěstí nechodí po horách…Několik let po nehodě prodělal mozkovou mrtvici, po níž částečně oslepl. Bydlel v malém městě, takže za ním Romana dojížděla po práci, aby mu nakoupila, uklidila a uvařila. Starala se o něj až do jeho smrti, která pro něj byla spíš vysvobozením.

žena

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Že by si konečně vybrala svůj díl smůly?

Ani omylem. Aby těch životních zkoušek nebylo málo, ozvaly se staré rány a najednou přestala chodit. Skončila v nemocnici na kapačkách s prognózou ne právě optimistickou. Sotva ji lékaři dostali z nejhoršího a mohla začít opět pracovat, dostala výpověď. Na její místo nastoupila mladší, hezčí a samozřejmě zdravější kolegyně. „Jako z blbého filmu“, pousmála se hořce Romana, ale to by nebyla ona, aby se vzdala. Začala hledat novou práci. Jenomže kdo by chtěl ženskou před čtyřicítkou, která nemůže dlouho sedět, ani stát? Co je jí platné, že má vysokou školu, umí několik jazyků a chce být ještě užitečná?

Už rok hledá marně a ve svých osmatřiceti si připadá nepotřebná.

Nejhorší na tom je, že jsem zůstala závislá na Jakubovi. Já, částečný invalida, bez peněz a výhledu do budoucna. Nemám už nikoho, jen jeho. Bez jeho pomoci bych skončila nejspíš na ulici. Ale co já vím, jak dlouho to vydrží? Sice tvrdí, že to všechno pro mě dělá rád, ale já vím, že se tajně schází se svou bývalou přítelkyní.

Svým způsobem ho chápu. I když se snažím, už nejsem jako dřív. Nemůžu s ním sdílet společné zájmy. Už neujdu dlouhé túry, nevydržím sedět na koncertě, ani v kině. A co si budu nalhávat, ani sex už není, co býval. Moje tělo mě zrazuje.

Mojí jedinou šancí je práce. Chtěla bych být zase finančně nezávislá, abych si mohla najmout malý byt a dát Jakubovi svobodu. Je natolik slušný, že by mě v téhle životní situaci neopustil, ale není mi příjemné, že jsem pro něj koulí na noze.“