Reklama

Pozitivní těhotenský test bývá radostnou zprávou. Aneta (21) se z něho ale zhroutila. Dítě, které čekala, pro ni znamenalo připomínku události, kterou se celé předchozí dva měsíce snažila tak pracně vytěsnit z paměti.

Byl to jeden z těch vysokoškolských mejdanů, kde alkohol tekl proudem. Anetě dělalo dobře, že z ní byli její spolužáci paf. Zvláště Radan, po kterém pokukovala. Když ji pozval na procházku, protože se v tom hluku neslyšeli, netušila, že se jeho úmysly ubírají zcela jiným směrem, než ty její. Jediné sblížení, o které mu šlo, bylo to tělesné. Jenže takhle daleko ona zajít nechtěla.

kid

„Ačkoli jsem jeho dotěrné ruce odstrčila a řekla jasné ne, byl jako hluchý. Vrhl se na mě, a i když jsem křičela a škrábala, byl jako smyslů zbavený. Nikdo mi na pomoc nepřišel a on mě znásilnil. Nebudu tu rozebírat, jak mi tehdy bylo, a jak mě to poznamenalo. Kdo to nezažil, nepochopí,“ vzpomíná, ač nerada, na noc před dvěma lety.

Možná čekáte, že bylo spravedlnosti učiněno za dost. Kdepak, Aneta se styděla jít na policii. „Znáte to, jak se pohlíží na holky, které se baví na alkoholovém večírku a pak jdou s klukem ven. Co se ta slepice diví, řekli by si beztak. A tak jsem se svým traumatem zůstala sama. Ovšem ne na dlouho. Pozitivní těhotenský test byl toho důkazem. Úplně jsem se zhroutila a až tehdy vyhledala psycholožku. Ta mi moc pomohla,“ svěřuje se dál Aneta, která tak bojovala nejen se vzpomínkami na onu noc, ale také s jejími následky. Jít na potrat, nebo si dítě nechat? Rozhodnutí nebylo jednoduché.

„Nakonec zvítězila druhá varianta. I díky mé psycholožce. Byť to stálo zpočátku hodně sebezapření, pomohla mi hodně věcí si uvědomit. Došlo mi, že to dítě, které čekám, není jen plodem onoho grázla. Je v něm zároveň i kus mne. Je živou bytostí, která nemůže za to, jak vznikla,“ vyjmenovává Aneta důvody, které ji odradily od přerušení těhotenství. Raději se tak rozloučila s vysněnou školou. Zůstat nemohla, nepřála si, aby se dotyčný spolužák dověděl, že bude otcem jejího dítěte. Chtěla jednou pro vždy zapomenout. Ale jde to vůbec, když vedle sebe bude mít už navždy připomínku toho zločinu?

„Dělám vše pro to, abych na tu noc nemusela pořád myslet. A musím říct, že se mi už většinou daří vytěsnit i obličej toho grázla. Jen z jednoho mám obavy. Aby mu můj syn nezačal být časem podobný. Naštěstí každý říká, že je, dnes už roční, Max mojí věrnou kopií. A já jim ráda věřím,“ dodává Aneta.

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také: