Taky jste si mysleli, že vaše dítě bude spát po obědě až třeba do pěti let a vy budete mít ty vzácné chvilky klidu pro sebe? Ale přijde čas, kdy nechávat odpočinout potomka po obědě, začne být kontraproduktivní. Blogerky a maminky z redakce k tomu napsaly své.

Kdy naše děti přestaly spát po obědě? Čtyři ženy, čtyři názory.  

Kateřina Osičková z blogu MAMA LIVE.

Stalo se to, že Baru budou tři roky a poslední týdny řešíme, zda by měla spát po obědě. Naše ideální představa je, že vstáváme v 7 ráno, po poledni si Barborka na hodinku a půl zdřímne a v osm večer už je zase v říši snů. Je to ideál a je to evidentně naivní ideál. Aspoň u nás.

Ano, vstáváme v sedm hodin nebo lehce později, ráno tedy zmáknuté máme. Ale pokud po obědě usne, tak pak večerní ukládání zabere dvěma dospělým lidem hodinu až dvě, Baru odpadá nejdřív v devět, spíš později a nám se už nechce nic jiného, než dát maximálně jeden díl seriálu (aktuálně True detectives druhá série) a jít chrnět. Pokud Barunku po obědě neuložím a ona docela v pohodě celé dlouhé odpoledne funguje, tak usne chvíli po přečtení pohádky. Takže máme dilema. Nechci nechat Baru frčet celý den bez pořádného šlofíku, ale pak se mi zase nelíbí, že ponocuje a uspávání je zdlouhavé a večer nestojí za nic.

Podobnou zkušenost má i Vendula Kubalíková, zástupkyně šéfredaktora.

Dceru jsme přestali dávat spát po obědě zhruba ve dvou a půl letech. Hodně jsme řešili, jestli je to pro tak malý organismus správné, ale pravidelné polední spaní přestalo být zkrátka potřeba. A pokud nám Františka po obědě usnula, protáhla svojí večerku. A to dost podstatně.

Dnes po roce řešíme toto téma znovu. Mateřská školka, kterou dcera navštěvuje, má svůj poobědový odpočinkový režim. Hodina a půl je dlouhá a naše holčička jím docela trpí. Když výjimečně ve školce usne, je vzhůru minimálně do půl desáté, i přesto, že děláme možné i nemožné. Ráno pak Fany nemůže vstát a koloběh únavy je tu. Její vrstevníci to mají všelijak, některé děti nespí v poledne již dlouho a druhé bez svého spánku nemohou fungovat. Všechno to, co jsem popsala, se týká běžného denního režimu. Víkendy jsou maličko jiné. Často vyrážíme na pěší výlety a ty naší zdatnou turistku zmohou, v tomto případě ji odpočinku v autě či v nosítku cestou rozhodně nebráníme.

Fany

Maminka Veronika Harnolová z blogu VERU HARNOL má syna Lukáška o trochu mladšího. Jak vypadá jejich poobědové spaní?

Lukášek (2,5 let) je od narození velikým spáčem a možná někoho naštvu, ale on prospí celé noci - nikdy jsem nezažila tzv. probdělou noc. Již od jeho narození měl nastolený režim (děti režim milují). Zhruba od roku mi spí již jedenkrát denně v době oběda. Někdy usne před obědem, někdy po obědě. Většinou to máme tak, že před dvanáctou hodinou jdeme zalehnout oba do ložnice do naší manželské postele.

Spává mi dvě až tři hodiny, já téměř nikdy neusnu s ním, nemám to ráda, protože bych sama sebe ošidila o takový ten čas, který mám sama pro sebe. V rychlosti poklidím, uvařím si kávičku a zapínám PC, kde buď šmíruji sociální sítě, nebo píšu články na blog. Lukášek se budí vždy s úsměvem a nabitý pozitivní energií. Myslím si, že je pořád ve věku, kdy by měl spinkat jedenkrát denně... A večer? To máme taky docela pohodičku, ukládáme mezi půl osmou a osmou a během chvilky sám usne. Občas si nás párkrát zavolá, že se chce mazlit, že mu je smutno... Ale netrvá to dlouho a spí. Nově usíná s malým světýlkem s bludičkou. Myslím si, že spánek u nás doma funguje moc hezky.

Lukášek Harnol

Klára Křížová, zkušená maminka a marketingová ředitelka k tématu dodává.

Myslím, že dávat dítě spát po obědě je velmi individuální, každé dítě je jiné. Náš mladší syn moc nespal v noci, natož ve dne. Někdy se během dne unavil, ideálně na procházce venku a pak padl za vlast.

Když byl roční, vstával kolem páté ráno, byl plný energie a já musela vstávat s ním. Velmi brzy si našel fungující fígle, kdy věděl, jak mne z postele vytáhnout, i když mé tělo mělo ještě noc. Třeba šikovným vysvlečením z kalhot a plínek. Ideálně ještě vyhozením plínky z postýlky. Jak vstával brzy, bylo naše popolední spaní, kvůli jeho biorytmu, nastaveno na desátou dopoledne.

Jak ale rostl, kolem roku a půl nespal přes den skoro vůbec. Sice vstával stále na pátou ráno, ale pravidelné odpolední spaní u nás nefungovalo. Jsem ráda, že z toho v předškolním roce vyrostl, to jeho vstávání bylo dost vyčerpávající. 

Čtěte také:

Reklama