Reklama


Vzhledem k tomu, že jsem dlouhá léta žila v paneláku tak vím, co je rušení nočního klidu.

Já sama jsem jich měla pár na triku, ale už jsem se polepšila. Mládí a mejdánky jsou fuč. Co mi ale do smrti zůstane v paměti, tak to je rušení nočního klidu našimi sousedy. Nevadí mi nahlas puštěná hudba, bouřlivé večírky, štěkání psů, brečení dětí a občasné hádky. To, co předváděli oni, lépe řečeno on, mi vadilo a vadit bude vždy.

 

Ona a on. Oběma kolem třiceti let. Napohled normální pár. Ovšem některé večery u nich byly k nezapomenutí. Netrávila jsem je s nimi, ale přesto jako bych byla o patro níž.

 

Občas přišel on domů v podnapilém stavu. Ani se nedá říci, že mírně podnapilém. Protože to byl pán tvorstva, tak začal doma „úřadovat“. A tak jsem slyšela, jak na ní řve ve tři hodiny ráno, že nemá večeři, že je to coura, že on si zjedná pořádek. Pak jsem už slyšela jen pár ran a druhý den jsem paní viděla, jak se plouží s monoklem na oku a vyhýbá se všem sousedům. 

Nebo jsem si šla v noci po příchodu z práce zakouřit a slyšela ji, jak pláče na balkóně. Manžel ji tam zavřel na celou noc. Byl leden a ona byla jen v pyžamu.

 

Mnohokrát jsem tam slyšela výkřiky, pláč, jeho řev. Nikdy nikdo nepomohl.

Jednou přijela i policie a vyptávala se ho mezi dveřmi, co se to tam děje. Po pěti minutách odjeli a dole nastal cirkus znovu. Prý si dovolila někde stěžovat, tak dostane za vyučenou, aby měla proč!

Další dny paní nebyla k vidění. Prý byla v nemocnici. Když se vrátila měla na ruce a rameni ortézu. Tak to tam chodilo den po dni. Vlastně večer po večeru, noc po noci. Až jednou jsem si říkala, že je dlouho klid. A já byla ráda. Paní sebrala všechnu svoji odvahu a odešla. Jistě jí to stálo hodně sil, ale snad, určitě se jí to vyplatilo.

Je to asi 14 dnů, co jsem ji potkala s kočárkem a šíleně řvoucím miminkem. Asi neví co je noční klid :o), ale takovéhle rušení určitě nikomu nevadí. Naopak.

Šárka


Šárko, díky za příspěvek. Jak jsem z něj pochopila, neměla naštěstí dotyčná paní s věčně opilým mužem žádné dítě. Asi i proto pro ni bylo jednodušší odejít. Kéž by odvahu našlo víc takto "postižených" žen...