tím „tady“míní Magazín Žena-in čtenářka s nickem teta monkee, což nás velice těší a jsem za to rádi. Největším přítelem v životě a na první místě zůstane ale navždy její sestra

Vážená redakce, milá čtenářská obci

Přátelé...

Mou největší přítelkyní je, a snad až do smrti bude, moje sestra. Co jsme se v dětství navzájem natrápily. Já žárlila, protože je starší a všechno uměla nebo směla dělat lépe nebo dřív než já, ona zase byla zlá, že musí dělat chůvu, nemá svůj klid a málokdy se dostane někam úplně sama...

A překlopilo se to v pevný a pro mne životně důležitý vztah, díky němuž jsem přečkala nejhorší chvíle svého života. Byla po ruce tehdy, když jsem ji potřebovala a když jsem si netroufla svěřit se se svým trápením nikomu jinému. Podržela mě, tu a tam i vyčinila, ale vždycky pro mé dobro. Od ní, jako jedné z mála, jsem vždycky brala kritiku, protože vím, že i přes všechny mé chyby (vidí je líp než já) mě má pořád stejně ráda. Mám i další příbuzné a přátele, ale většinou nebyli úplně nablízku právě v okamžiku, kdy jsem si potřebovala vylít srdce nebo se o něčem ubezpečit či poradit. A navíc, já nerada obtěžuju...

Další nečekaná krásná přátelství jsem navázala tady (v životě bych neřekla, že se skamarádím přes internet a ejhle, ono to jde) a prozatím máme pořád silnou potřebu se potkávat osobně a dovykládat si z oka do oka, co jsme nestihly na webu. Tady platí měrou vrchovatou: Sdílená radost, dvojnásobná radost a taky: Sdílená starost, poloviční starost. A ten zub taky míň bolí...

A ještě jedno bych chtěla zmínit (a pak už konec!) - donutily mě zase začít přemýšlet v řeči vázané a to mě přeneslo zpátky do školních „škamen“, protože tam jsem naposledy měla čas hrát si s veršovánky.

Sestro moje rodná a děvčata, díky.

teta monkee

Milá teto monkee, za magazín Žena-in vám děkuji a věřím, že dobří přítelé budou přibývat

Text nebyl redakčněš upraven

 

 

Reklama