hrack

S narozením potomka, a často už i před narozením, se domácnost začne zaplňovat nejrůznějšími hračkami. Chrastítka, kousátka, plyšáci, interaktivní hračky, omyvatelné knížečky, kostičky... Nejeden rodič se brzy doslova brodí záplavou hraček.

V dnešní době není problém sehnat snad jakoukoli hračku. Výrobci se předhánějí v tom, co jejich hračka umí. Pestrobarevné krabice hýří nejen barvami, ale také mnohými superlativy, které slibují naučit dítě div ne počítat už ve dvou letech.
Hračky hrají nejrůznější melodie, zpívají, pojmenovávají (často anglicky) barvy či tvary, šustí, chrastí, houkají, blikají, točí se... Tolik možností, o kterých se našim rodičům ani nesnilo!
Mnozí rodiče či prarodiče chtějí pro své dítě či vnoučátko jen to nejlepší. Vybírají proto často právě ty „nejinteraktivnější“ hračky. Co na tom, že taková hračka stojí i několik stovek korun. Na dítěti přece šetřit nebudou!

Opravdu děti potřebují ty nejdražší hračky?

Je to ale nutné? Opravdu děti potřebují supermoderní a naprosto „úžasné“ hračky? Tedy alespoň ty malé, neovlivňované reklamami či svými vrstevníky.

Myslím si, že ne. Jakožto matka mám s hračkami pro své dítě mnohé zkušenosti. A také znám zkušenosti mých kamarádek. Sebelepší hračka často zůstala nepovšimnuta. Malé děti zásadně zajímají věci, které nejsou určeny pro hraní, například nádobí, tátovo nářadí, kabely od televize či počítače... Nejoblíbenější hračkou mnoha dětí v mém okolí bylo podomácku vyrobené chrastítko. Do tuby od léků s bezpečnostním víčkem stačí nasypat něco chrastivého (neuvařené nudle, kousky tvrdého chleba či hrášek...). Radost, jakou tím dítěti uděláte, je nepopsatelná.

Staré hračky také udělají radost

Velkou radost dokážou udělat i staré hračky. Hračky, se kterými jsme si hráli ještě my jako malé děti. Spatřuji v nich mnoho výhod. Například:

Rozvíjí dětskou fantazii. Moderní hračky, které toho umí opravdu hodně, často nedávají dítěti dostatek prostoru pro vlastní nápady. Dětství bývá obdobím veliké fantazie, studnice obrovského množství nápadů. Děti žijí ve svém vlastním světě. Často stačí jediný plyšák a dítě si samo vymyslí a zahraje pohádku.

Vydrží víc. Moje zkušenost s moderními hračkami je ta, že jsou vyráběny jakožto spotřební zboží. Slovem „spotřební“ míním to, že hračka se velmi rychle „spotřebuje“ - rozbije, rozpadne, zničí. Následuje koupě nové hračky, která ovšem také příliš nevydrží. Staré hračky, se kterými jsme si hrávaly my jako malí, kupodivu přečkaly běh času bez úhony. U nového puzzle se velmi rychle začne odlepovat vrchní vrstva s obrázkem, u starého puzzle je obrázek i po letech používání celý. Staré kalíšky na skládání komínů jsou z pevnějšího materiálu a vydrží více než nové sady kalíšků. Staré knížečky pro nejmenší mají mnohem pevnější listy, které se nelámou, zatímco u nových knížek jsou některé listy již zlomeny.

Jsou originální. I přesto, že dnes jsou hračkářství doslova přeplněna nejrůznějšími hračkami, přijde mi, že všechno se sobě podobá. Ano, dříve existovaly tři čtyři druhy kyblíčků, sada mončičáků... Hračkářství měla omezenější sortiment než dnes. Ovšem v dnešní době jsou staré hračky originální, nemá je každý. Například na pískovišti se často potkají maminky se stejnými sadami „moderních“ formiček a pak řeší, co vlastně bylo jejich a co té druhé rodiny. Se starými hračkami, které se od současných tolik liší, se to velmi pravděpodobně nestane.
Nostalgie. Vždy mě velmi potěší, když moje maminka přinese pro vnučku hračky, které si po nás schovala. Ráda se dívám na dceru, která si hraje s „mými“ hračkami.

Vím, že by někdo mohl mít námitky stran zdravotní nezávadnosti. Dříve se složení materiálu a jeho nezávadnost nepodrobovaly tak pečlivým kontrolám. Ale i přesto, že dnes jsou hračky důkladně testovány, nezřídka se stává, že jsou některé hračky stahovány z prodeje kvůli zdravotnímu riziku. A to nejen hračky z tržnic s pochybným původem, ale i hračky z kamenných obchodů, hračky s certifikáty.

Staré hračky mají pro mne své neodolatelné kouzlo.

lupa

Reklama