Dětský pokoj? Dokážete si tady někdo představit, že byly doby, kdy dětské pokoje neexistovaly? Vážně, já jsem svůj pokoj nikdy neměla, až jako hodně veliká - od 16 let - po přestěhování do paneláku, kde rodiče dostali třípokojový byt. Jak to ti naši tehdy dělali. :) Pamatuju se, že jsem vždycky spávala vedle někoho dospělého v ložnici anebo mi ustlali na gauči v obýváku. Abych mohla usnout a světlo mi nesvítilo do očí, stála mi u postele židle a přes její opěradlo byla přehozená deka. Metr od ní se sedělo u stolu a nahlas debatovalo, televize byla výjimečná a u nás - kdepak. Musela stačit knihovna a černé hodinky. Přesto jsem nemívala potíže s usínáním. V jiných srovnatelných rodinách tomu bylo podobně, nevím o nikom, kdo by v mém věku mohl mluvit o vlastním pokoji. A to jsem byla jedináček!

Protože se to bralo jako běžná norma, ani mi vlastně nenapadlo, že by to mohlo být jinak. S holkama jsme si nejradši hrály na pokojíčky, má nejlepší kamarádka měla tatínka řezníkem a tomu i odpovídající drahé hračky, tak jsem jí její výbavu dost záviděla, ovšem, vlastní pokoj měl jen její bratr, který už byl tou dobou skoro dospělý a měl proto svá privilegia.
Když jsem šla na střední školu, pak teprve mi naši ukázali nejmenší místnost nově přiděleného bytu, že tam budu mít svůj pokojík. To bylo dost značné zklamání, protože jsem si dělala zuby na ten největší. Ale k mé smůle ho naši zařídili jako ložnici
 
Ve svém pokojíku jsem toho moc neměla, obyčejnou železnou postel, kuchyňský kredenc mi nafládrovali, aby to vypadalo jako ořech :) a ještě se tam vešla šatní skříň. Mezi námi, dnes by to každý opovržlivě označil jako veteš, ale i tak to bylo dobré po těch skromných začátcích.
Moje děti už v domku samozřejmě pokoj měly, ale zas byl problém: kluk a holka, jeden spáč, druhý čtenář dlouho do noci... a dnešní děti?
Takové bydlení by asi těžko procházelo, v domácnostech to teď vypadá zcela jinak.
Napadá mi... nebyla já jsem vlastně týrané dítě?! :):):)
Gerda


Milá Gerdo,
když to vezmem kolem a kolem, podle dnešních sociálních pracovnic byste asi byla.
Dnes musí mít dítě pochopitelně vlastní postel, psací stůl a skříň, kde má uložené věci. A když to není, jsou z toho pěkné polízanice. :-)

Reklama