Bulvár

Nebyla já jsem vlastně týrané dítě?! :)


Dětský pokoj? Dokážete si tady někdo představit, že byly doby, kdy dětské pokoje neexistovaly? Vážně, já jsem svůj pokoj nikdy neměla, až jako hodně veliká - od 16 let - po přestěhování do paneláku, kde rodiče dostali třípokojový byt. Jak to ti naši tehdy dělali. :) Pamatuju se, že jsem vždycky spávala vedle někoho dospělého v ložnici anebo mi ustlali na gauči v obýváku. Abych mohla usnout a světlo mi nesvítilo do očí, stála mi u postele židle a přes její opěradlo byla přehozená deka. Metr od ní se sedělo u stolu a nahlas debatovalo, televize byla výjimečná a u nás - kdepak. Musela stačit knihovna a černé hodinky. Přesto jsem nemívala potíže s usínáním. V jiných srovnatelných rodinách tomu bylo podobně, nevím o nikom, kdo by v mém věku mohl mluvit o vlastním pokoji. A to jsem byla jedináček!

Protože se to bralo jako běžná norma, ani mi vlastně nenapadlo, že by to mohlo být jinak. S holkama jsme si nejradši hrály na pokojíčky, má nejlepší kamarádka měla tatínka řezníkem a tomu i odpovídající drahé hračky, tak jsem jí její výbavu dost záviděla, ovšem, vlastní pokoj měl jen její bratr, který už byl tou dobou skoro dospělý a měl proto svá privilegia.
Když jsem šla na střední školu, pak teprve mi naši ukázali nejmenší místnost nově přiděleného bytu, že tam budu mít svůj pokojík. To bylo dost značné zklamání, protože jsem si dělala zuby na ten největší. Ale k mé smůle ho naši zařídili jako ložnici
 
Ve svém pokojíku jsem toho moc neměla, obyčejnou železnou postel, kuchyňský kredenc mi nafládrovali, aby to vypadalo jako ořech :) a ještě se tam vešla šatní skříň. Mezi námi, dnes by to každý opovržlivě označil jako veteš, ale i tak to bylo dobré po těch skromných začátcích.
Moje děti už v domku samozřejmě pokoj měly, ale zas byl problém: kluk a holka, jeden spáč, druhý čtenář dlouho do noci... a dnešní děti?
Takové bydlení by asi těžko procházelo, v domácnostech to teď vypadá zcela jinak.
Napadá mi... nebyla já jsem vlastně týrané dítě?! :):):)
Gerda


Milá Gerdo,
když to vezmem kolem a kolem, podle dnešních sociálních pracovnic byste asi byla.
Dnes musí mít dítě pochopitelně vlastní postel, psací stůl a skříň, kde má uložené věci. A když to není, jsou z toho pěkné polízanice. :-)

   
26.04.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [11] Rikina [*]

    Taky jsem u babičky spala na gauči, v kuchyni, a poslouchala dospělé, jak vedou řeči, nebo se poslouchalo rádio - čtení knížek na pokračování. Doma měli rodiče ložnici rozdělenou skříněmi na dvě nestejné části, a v té menší jsem měla já postel, jinak nic, víc se tam nevešlo. Úkoly jsem psala v kuchyni u stolu. Bydlela s námi ještě druhá babička, tak to jinak nešlo. Až když se narodila moje sestra, přestěhovali jsme se do většího bytu, a to jsme pak měly se sestrou dětský pokoj.

    superkarma: 0 26.04.2007, 22:38:53
  2. avatar
    [9] Gabi [*]

    gerda: tak mě to nijak neudivuje, sama jsem jako dítě bydlela do tří let v jedné místnosti o 12 m2 ve složení: babička, matka, já, sestra-mimino a vyjíměčně táta na nafukovacím lehátku na zemi. Po té jsme se setrou záskaly 8m2 velký pokojík, který nám pak byl vyměněn za 12m2 (handl mezi dětmi a rodiči). Když jsme jezdily (pouze ženy, táta odmítal) na prázdniny k babiččině příbuzné - byly tam dvě postele v "obýváku), tj. vždy dospělý+dítě v jedné posteli, později všichni v bývalé manželské ložnici všichni na jedné hromadě. A dokud jsme bydleni v 2+kk, tak o žádném dětském pokoji pro naše děti nemohlo být řeči. Ale stačí si vzpomenout na chmelové brigády a tohle všechno byl luxus - taková sprcha studenou vodou v kozím chlívku

    superkarma: 0 26.04.2007, 14:47:58
  3. avatar
    [8] gerda [*]

    Ťapina: ale jak jsme pěkně zocelené!

    superkarma: 0 26.04.2007, 14:30:31
  4. avatar
    [7] Ťapina [*]

    No, dovedu si to představit. Přestože jsem trochu jiná generace, než ty, tak první pokoj jsem měla na vysokoškolské koleji, třílůžkový, a byla jsem šťastná jako blecha, zatímco mnozí spolužáci řešili, jak si zvyknout na to, že musí pokoj s někým sdílet

    superkarma: 0 26.04.2007, 14:23:32
  5. avatar
    [6] Suzanne [*]

    U nás to bylo tak, že jsme bydleli v mrňavém 2+1 a měly jsme se sestrou svůj pokoj. I tak to bylo krásné.

    superkarma: 0 26.04.2007, 14:14:12
  6. avatar
    [5] Kadla [*]

    Gerda: Připomněla jsi mi moje dětství u babičky . Nechodila jsem do školky a místo toho jsem byla u babičky a úplně se mi vybavilo, jak jsem o prázdninách usínala v obýváku na gauči, u gauče židle s přehozenou dekou a u stolu několik členů mojí rodiny diskutující... Jedna z mých nejzazších vzpomínek se váže právě k jednomu takovému okamžiku před usnutím. Je to jediná vzpomínka na mého dědečka, který umřel, když mi byly 3 roky. Pamatuji se, jak seděl v tom rodinném kruhu u stolu, já na tom gauči za tou dekou a poslouchám jeho hlas a oči se mi klíží... Ty chvíle u babičky patřily k mým nejkrásnějším v dětství. Díky, že jsi mi je připomněla.

    superkarma: 0 26.04.2007, 14:05:23
  7. avatar
    [4] gerda [*]

    Japina: tak to budete mít bezva, aspoň bude moct řádit na velké ploše!

    superkarma: 0 26.04.2007, 13:56:34
  8. avatar
    [3] Japina [*]

    Tak v prování s Tebou si naše dcera musí připadat jak maharádží z Kalampuru - bude mít totiž pokojíček o rozloze asi 32 m2 - ne že bychom byli nějaká vyšší třída, chalupa je stará 80 let a ještě stavěná z cihel z bývalé hutě , ale spojením dvou místností a zbouráním dvou bočních špajzů to nakonec dalo těch 32 m, ale zatím jsme jen ve fázi nových oken a obkladu sadrokartónem. Malá má 1,5 roku, takže snad taky někdy dobudujem, ať si pokojíku užije.

    superkarma: 0 26.04.2007, 13:49:41
  9. avatar
    [2] gerda [*]

    arjev: jak jsem tak pořád ležela v pohádkách a všech dalších knížkách, fantazírovala jsem co to dalo, takže jsem nevnímala obyčejné zařízení dvoupokojového bytu ve starém domku s pumpou na dvoře. Pro mě byla důležitá knihovna přes celou zeď s nastavěnými starožitnými porcelánovými figurkami a ty knížky! Chudá jsem se necítila, když poslouchám Cimrmany, vždycky si na to svoje první bydlení vzpomenu při pasáži ...Nedaleko skotského města Glasgow v rodině chudého srbského přistěhovalce narodil se ....

    superkarma: 0 26.04.2007, 13:44:19
  10. avatar
    [1] arjev [*]

    Gerdo,mělas normální dětství.My jsme bydleli ve 2+1.Z toho vyplývá,že s bráchou jsme obyvali obývák,na televizi se dívali s rodiči.Ustláno na gaučích.Když brácha studoval,rýsoval v obýváku a já se učila v kuchyni na starém šicím stroji.Když mi údajně svítilo světlo do očí,maminka mi poradila,abych si na ně dala malý ručníček.Žádná rozmazlovačka,ale rodiče nás měli rádi a žilo se - krásně

    superkarma: 0 26.04.2007, 13:34:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme