Letos (tedy vlastně už loni) jsem se těšila, až poprvé vyrazím na sníh. Domluvily jsme se s kamarádkou - skvělou lyžařkou, že ji k sobě přiberu do auta. Měla na mě čekat na smluveném místě. Vyhlížela jsem známou, nepřehlédnutelnou červenočernou kombinaci jejího lyžařského kompletu. Byla trochu mlha, však víte, inverze, a málem jsem ji minula. Až když na mě zběsile mávaly limetkově zelené rukavice, zbystřila jsem. Á, kámoška dostala od Ježíška nový ohoz v bílé barvě a na sněhu nebyla téměř vidět.
Pravda, měla všechno perfektně sladěné, a když vybalila z „futrálu" nové limetkově zelené lyže, užasla jsem, jak jí to sluší. I když o praktičnosti jsem si myslela své.



Bílá na sněhu? Ještě že nelyžujeme v lavinové zóně, prohodila jsem jakoby žertem. Pak se moje teorie projevila v praxi, když jsem ji párkrát marně hledala na sjezdovce, a nebýt prosluněného dne a limetkových rukavic, dalo by mi to pěknou fušku.
Ale nebyla zdaleka sama, kdo se po svahu míhal jako neviditelný přízrak. To víte, že jsem na vleku omrkla lyžařské ohozy ostatních lidí, ale musím se přiznat, že mi připadaly dost fádní. Bílá, hnědá, šedá - málo barev. Vzory pouze jemné, téměř neznatelné.
Proč se všichni strojí jak do zákopů u Stalingradu, vždyť je to nebezpečné!

Proč nezkusit třeba růžovou a modrou jako Renée Zellweger v roli krásně praštěné Bridget Jones?
Nebo ještě odvážnější kombinace jako na snímcích?
A pokud si netroufáte, oblečte do jasných barev alespoň svoje děti nebo se zviditelněte barevnými a veselými doplňky - co takhle crazy čepice?

Reklama