Vztahy

Nebraňte slzám

V sousedním domě zemřela mladá paní, zůstaly po ní dvě  malé děti.
Šli jsme na pohřeb.
V první řadě seděl vdovec a k němu se jako ptáčátka tiskly jeho děti. Otec se kousal do rtů, aby neplakal. Nechtěl, aby děti viděly, jak moc trpí.

Večer děti uložil a potom teprve se rozplakal.
Plakal na manželčině polštáři, který ještě měl její vůni, a bylo mu hrozně.
Najednou pocítil dotek jako motýlích křídel – zvedl hlavu – u postele stály jeho děti.
Plakaly, objímaly ho a něco jeden přes druhého říkaly.
Když se všichni vyplakali, konečně se dozvěděl, co mu vlastně říkaly.
Myslely si, že mámu neměl rád, protože na pohřbu neplakal.

A tak si uvědomil, že před svými se člověk nemá stydět ani za slabost, ani za slzy.
Nebo jste jiného mínění?  

   
16.03.2004 - Láska a vztahy - autor: Jitka Kubíková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [47] aninas [*]

    Ijka: ja se to dozvedela - prisla jsem o holcicku, ale nevidela jsem ji. A doma jsem mela dva kluky Dodnes je mi to lito

    superkarma: 0 17.03.2004, 17:14:26
  2. avatar
    [46] aninas [*]

    kubikm: mam na cely zovot dost, kdyz jsem videla na pitevne mrtve narozene miminko. A jeste tak videt sve vlastni

    superkarma: 0 17.03.2004, 17:12:38
  3. avatar
    [45] Ijka [*]

    Mě se kdysi narodilo mrtvé dítě a dobře si pamatuji,jak jsem o tom vůbec nechtěla nic vědět,ani co to bylo,jestli holka nebo kluk.A když pak za mnou přišli vypisovat nějaké papíry,bylo to pro mně velmi traumatizující.Vzpamatovávala jsem se několik let.

    superkarma: 0 17.03.2004, 09:43:18
  4. avatar
    [44] aninas [*]

    kubikm: nevim Koukat na sve vlastni mrtve dite a mit ho pak cely zivot mrtve pred ocima
    Matka ma dost starosti se sebou, s hormonalnimi zmenami po porodu, s tim, ze prisla o dite ... Nevim, no ...

    superkarma: 0 17.03.2004, 04:48:12
  5. avatar
    [42] kubikm [*]

    Galadriel: me to zpočátku přišlo taky divné, ale prostě ukazovali ty rodiny a říkali, jak jim to pomohlo se s tím vyrovnat - že prostě se mohli rozloučit...nakonec mi přišlo, že by někomu to opravdu mohlo pomoci, takové to duševní vyrovnání
    tam taky každý nejde, ale existuje tato možnost

    superkarma: 0 16.03.2004, 20:55:59
  6. avatar
    [41] Dudlajlama [*]

    Kubi, to je strasne smutne, nevim ale jak v realu..., moje sestra prisla o prvorozenou holcicku, ta zemrela za par dni po porodu, ja musela za ni vyrizovat papiry a umrtni list, protoze ona toho proste nebyla schopna, vubec si ji neumim predstavit v te druhe variante.

    superkarma: 0 16.03.2004, 20:36:56
  7. avatar
    [40] Léthé [*]

    kubikm:huš už dost smutnění

    superkarma: 0 16.03.2004, 20:27:06
  8. avatar
    [39] kubikm [*]

    viděla jsem nádherný film, dokument, jak v anglii řeší situaci, kdy dítě zemře při porodu či po porodu...
    tedy, kdo o to má zájem
    v nemocnici mají zařízený byt, kde se sejde rodina - rodiče, sourozenci + prarodiče, dítě si sami obléknou a rozloučí se s ním
    odborníci říkají, že zvláště pro ženu je to velmi důležité, vždyť s tím človíčkem žila 9 měsíců a najednou má ruce prázdné
    co si o tom myslíte?

    superkarma: 0 16.03.2004, 19:47:20

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [38] Libča [*]

    vite holky muj manzel jemu zemrel tatinek kdyz mu bylo sest let..... mel rakovinu nadledvinek.. tatu zazil jen ve spitale a ma na nej malo skoro zadne vzpominky.. kdyz zemrel tak nebyly na pohrbu.... muj manzel a jeho dve segry nevim ale myslim si ze je to chyba.. jak pise vivian.. dulezite je to rozlouceni pohreb je pro me symbolika rozlouceni s nekym koho clovek miluje..... a miloval. Mam i pocit ze v rodine meho muze se tohle potlacovalo, slzy, plac, smutek, trapeni.. maminka chtela byt silna a mylsim ze tim ublizila moc svym detem..... neumi se vyjadrit, otevrit, jsou skryti, clovek u nich nevi na cem je.... je to velka chyba. Muj manzel plakal nad svym tatou po moc letech kdyz jsem se o nem spolu bavily a pak tak strasne plakal..... holky ja ho ani nemohla uklidnit......ale pak mi rikal ze mu to pomohlo

    superkarma: 0 16.03.2004, 19:16:05
  2. avatar
    [37] Vivian [*]

    aninas:

    Já si taky myslím, že i dítě by mělo mít právo se zúčastnit pohřbu a rozloučit se s člověkem, kterého mělo rádo, tedy pokud je to babička nebo děda, s kterými se běžně stýkalo. Asi nemá smysl ho tahat na pohřeb tetičky z desátýho kolena, kterou vidělo jednou v životě, když bylo ještě v kočárku.
    Smrt je součást života a i dítěti by se mělo vhodnou formou vysvětlit, že "dědeček už byl starý a nemocný a že odešel do nebíčka a už se nikdy nevrátí, a že se s ním teď půjdeme naposledy rozloučit". Dítě má právo to vědět a mělo by dostat šanci se s tím vyrovnat po svém. Smrt je přirozenou součástí života a není důvod, proč to před dětmi tajit. Dítě se s tím vyrovná, někdy i líp než my. Děti nejsou ještě zatíženy předsudky a společenskými klišé.
    Podle mě je nesmysl o smrti před dětmi mlčet a odbýt ho tím, že babička "odešla" a zbytek se snažit zatajit. Co si o tom má malý dítě myslet? Kam odešla? Proč odešla? To už mě nemá ráda? Vrátí se? Kdy?
    Dítěti je potřeba to úměrně věku vysvětlit.

    superkarma: 0 16.03.2004, 18:31:14
  3. avatar
    [36] aninas [*]

    Je vedecky dokazano [nemam ale po ruce odbornou literaturu], ze plac zbavuje organizmus skodlivin, stresu a napeti. Muzi maji spatne zakodovano, ze "chlapi nebreci". Tenhle nespravny pristup vede u muzu k vetsi mire k infarktum, mozkovo-cevnim prihodam, vredum.
    Muzi by se jednoznacne meli naucit brecet. Samozrejme ne kvuli kazde pitomosti, ale meli by se naucit uvolnovat emoce prubezne a ne je hromadit a stydet se za slzy, jako projev slabosti

    superkarma: 0 16.03.2004, 18:01:55
  4. avatar
    [35] kubikm [*]

    jinak jsou i slzy bezmoci...právě nám volali sousedi, že nám v Suchdole vymlátili okno na chatě, vykradli a okoli rozdupali...nejsme v tom sami, je to 16 chat....před lety nám to zničilo letadlo, teď zloději... bezmoc

    superkarma: 0 16.03.2004, 16:58:01
  5. avatar
    [34] kubikm [*]

    *daisy*: taky si to myslím

    superkarma: 0 16.03.2004, 16:56:26
  6. avatar
    [33] *daisy* [*]

    Zabina: ja si myslim, ze deti by mely mit pravo jit na pohreb (asi je to o veku, maly sviste bych nebrala, by nechapalo, proc vsichni placou a o co jde ) ale u trosku starsich deti, ktere uz maji trosku rozumu.. Je to fakt o louceni, o prijeti faktu, ze deda/babi neni, umrel. Smrt JE a zustane soucasti zivota. A pohreb je soucasti jejiho prijeti...

    superkarma: 0 16.03.2004, 16:30:41
  7. avatar
    [31] Léthé [*]

    Uf... takovej krásnej den … ještě před chvilkou se mi chtělo létat....pak si já blbec přečtu tady tento článek a bulím jako želva ...tohle je šíleně smutné .
    Kdysi jsem své slzy zadržovala a málo kdy brečela před někým.Vždy až o samotě. Jako dítě jsem se schovávala na stromě,jako opice…teprve až v koruně našeho kaštanu jsem dala průchod svým emocím.Považovala jsem pláč za slabost a v „určitých“ situacích i dnes se ovládám. Ale většinou již dávám svým emocím volný průchod .

    superkarma: 0 16.03.2004, 15:33:56
  8. avatar
    [30] Kelly [*]

    Jitko, Saturninko, to je strašný .
    Že já tu vůbec lezla, to je ale smutná stránka.
    Když jde o slzy, tak nejraději brečím smíchy, jinak ne, protože když mám důvod brečet, tak to pak mám oči napuchlé, v duši mrtvo a žádnou chuť do života.

    superkarma: 0 16.03.2004, 15:04:53
  9. avatar
    [29] evusche [*]

    pardon, hysterka...nějak mi to ujelo :-)

    superkarma: 0 16.03.2004, 15:03:24
  10. avatar
    [28] evusche [*]

    asi jsem šílená histerka, ale když tragicky zahynul syn naší velmi blízké známé, byla jsem na pohřbu strašně histerická...nedalo se to ale zastavit, ten kluk byl jen o rok mladší než já a byl mi blízký asi jako bráška...je to hrozný..
    Slzy se snažím skrývat a to z jednoho jediného důvodu. Stačí mi, když mi někdo něco šptného vyčte a už natahuju je to se mnou hrozné. Ani pohádat se neumím, protože hned bulím. A to jsem nikdy taková nebyla, až poté, co jsem ve dvou letech po sobě ztratila kamaráda, babičku a dědu...od té doby jsem s nervama v háji...

    superkarma: 0 16.03.2004, 15:02:00
  11. avatar
    [27] kubikm [*]

    Libča: máš pravdu...slzám se nemá bránit, odplavují z těla škodliviny a uvolňují
    Dr. Matějček říkal, že to nejhorší, co maminka může dítěti říct je - nebreč
    má ho vzít do náruče a říct, jen si poplakej....
    asi tím nemyslel slzy vzteku...

    superkarma: 0 16.03.2004, 14:59:12
  12. avatar
    [26] Pussy [*]

    Slzy urcite nepovazuju za slabost,ale sama mam dost problem dat jim pruchod pred lidma a to i doma.Pred mesicem mi umrela babicka na rakovinu.Chodila jsem za ni celou dobu co byla v nemocnici a videla jsem,jak se pomalu ztraci a trpi.Strasne se mi chtelo nad ni brecet,ale vzdycky jsem to ustala.Brecela jsem si az doma o samote.Nejde mi to ani pred partnerem a asi je to chyba,pak se ty emoce hromadi a me treba boli zaludek.Pravda je,ze na pohrbu to neslo udrzet a bylo to,jako kdyz spustite stavidla..

    superkarma: 0 16.03.2004, 14:53:20
  13. avatar
    [25] Libča [*]

    ale asi bych jen mela rici ze placu moc a nestydim se za slzy.... moje tchyne jednou rekla ze slzy jsou slabost .... ja si myslim opak.
    Placu ale i rada, uvolnuji se tim.
    Nejhorsi plac meho zivota?? kdyz jsem se loucila s tatou a on mi odjizdel z tenkrat pred deviti lety ciziho nemecka autem domu do Cech a ja zustala v cizi rodine sama jako Au-Pair a plakala jsem pri louceni a prosila ho at si me veme s sebou a on plakal taky ale neudelal to jel dal........... ale pry musel zastavit kousek dal aby se poradne vyplakal... rikal mi a rika mi do dnes ze plac uvolni a je dobre kdyz lide placou..

    superkarma: 0 16.03.2004, 14:34:07
  14. avatar
    [24] Libča [*]

    teda kubikm to jsi nemela delat.. ted tu sedim a
    neco tak dojemneho jsem necetla... teda ....

    superkarma: 0 16.03.2004, 14:30:38
  15. avatar
    [23] Vivian [*]

    Já se za slzy nestydím. Nechápu proč a za co bych se měla stydět. Potlačovat emoce není zdravé
    Myslím, že chlapi jsou mnohem citlivější, než si někdy myslíme, jenže jsou vychováváni v duchu nesmyslného hesla "Chlapi nebrečí", a tak se za svoje city stydí a vybíjejí je jinak...
    Já si pobrečím ráda, člověku se uleví. Slzy toho hodně odplaví. Horší bylo, když mi bylo v životě zrovna hodně špatně a brečet jsem nemohla, prostě to nešlo. A zůstávalo to ve mě...
    S jsme si nedávno pobrečeli u filmu (The Green Mile). Je fakt, že on brečel jako chlap, tajně a malinko, ale já řvala jako želva ještě hodinu po skončení filmu...

    superkarma: 0 16.03.2004, 14:28:10
  16. avatar
    [21] mirrea [*]

    kubikm: mám přesně stejný pocit u své maminky, která odešla v necelých 48 a já se s ní 14 dní před smrtí pohádala a odjela. Udobřit už jsem se nestihla

    superkarma: 0 16.03.2004, 12:40:03
  17. avatar
    [20] mirrea [*]

    Slzy skvěle vyplaví z těla všechnu bolest a tak by se za ně člověk neměl stydět. Jsou ale různé slzy...
    Já jsem třeba taková plačka při dojemnejch filmech , moje rodina z toho má

    superkarma: 0 16.03.2004, 12:37:43
  18. avatar
    [19] Saturninka [*]

    Začátekm ledna tragicky zemřela moje spolužačka ze základky. Byla v 8. měsíci těhotenství, doma 6ti letá cácorka . Dodnes se z toho nemůžu setřepat, ač jsem se vybrečela pořádně... Brrrrr. Někdy ani slzy nepomůůžou .

    superkarma: 0 16.03.2004, 11:52:18
  19. avatar
    [16] janinkab [*]

    Já bulim každou chvíli! Ale snažím se, být u toho sama...

    superkarma: 0 16.03.2004, 11:11:59
  20. avatar
    [13] Suzanne [*]

    Jituško, díky, je to moc silný příběh
    Já se za slzy nestydím. Brečím únavou, štěstím, lítostí, vzteky, při obrázkách z Madridu... Můj muž si zvykl, bere to laskavě, vždycky mě obejme, já se vyřvu a je to v pohodě. Pro mě je to způsob, jak dostat emoce ven- kdybych nebrečela, asi bych časem onemocněla.

    Smrt ale patří k životu - dřív se brala jako přirozená součást žití, všichni se rozloučili, pobrečeli, pak popili, ten člověk odešel k pánu se vší parádou. Dnes se smrt tabuizuje jako něco, co člověk a hlavně děti snad ani nemají vidět a vědět. Já jsem toho názoru, že i děti (vážně nemyslím ty úplně malé) by měly znát pravdu a mají právo se rozloučit, samozřejmě se musí zvážit situace, ne za každou cenu. Vždyť i ony si to potřebují v hlavě srovnat a je v podstatě jedno, jestli půjdou na pohřeb, nebo si popovídají s někým dospělým doma, ale musejí cítit to "ukončení nějaké etapy" s pomocí dospělých. ...myslím si.

    superkarma: 0 16.03.2004, 10:20:31
  21. avatar
    [12] sarobrouk [*]

    Taky si myslím, že malé děti (asi do školního věku) na pohřeb nepatří a už vůbec by se neměly chodit dívat do rakve na tu beztvarou povadlou hmotu, která ani vizuálně nemá s jejich příbuzným nic společného.

    superkarma: 0 16.03.2004, 10:03:34
  22. avatar
    [11] lightblue [*]

    Žábina:

    superkarma: 0 16.03.2004, 10:02:33
  23. avatar
    [10] Pajinka [*]

    superkarma: 0 16.03.2004, 09:57:00
  24. avatar
    [9] Žábina [*]

    kubikm: nám teď umřel děda /můj taťka/, obřad jsme neměli, jen kremaci /přál si to/, mladšímu jsme řekli,že děda umřel a starší se nás ptal, jestli se půjdeme s dědou rozloučit...manžel mu řekl že ne, aby si raději dědu pamatoval živého - např jak mu fandil na fotbale ...

    superkarma: 0 16.03.2004, 09:49:57
  25. avatar
    [7] kubikm [*]

    Žábina: nevím, jak bych to řešila sama, ale zase by se možná donekonečna neptaly, kde je maminka...
    děti jsou rozumnější, než si myslíme a určité věci přijmou jako fakt a potom nad tím už nehloubají
    já například, už jako dospělá, se nešla podívat na mámu v rakvi, protože tak nějak kouskem mozku jsem tu její smrt neměla za definitivní, jestli se to dá tak říct
    jinak jak zrození, tak smrt k životu patří

    superkarma: 0 16.03.2004, 08:50:54
  26. avatar
    [6] kubikm [*]

    když mi umřela máma, po kruté nemoci v necelých 50, tak jsem nejvíc byla smutná z toho, že za jejího života jsem na ní byla hubatá...a že se těšila na vnoučata a nedočkala se, protože jsem z té hrůzy o dítě přišla...

    a dalším hrozným zážitkem bylo, když sem vpadla "spojenecká vojska" - to na ulici brečeli i chlapi...

    superkarma: 0 16.03.2004, 08:44:14
  27. avatar
    [5] Žábina [*]

    za slzy by se určitě stydět neměl,ale malé děti podle mě na pohřbu nemají co dělat....je to pro ně zbytečné trápení ....

    superkarma: 0 16.03.2004, 08:41:45
  28. avatar
    [4] Dudlajlama [*]

    Snad nejhorsi pro me bylo, kdyz jsme se vratili z pohrbu dedecka a v byte byly rozvesene jeho saty, ktere se babrdle chystala dat pryc. Ten pohled na jeho osobni veci me docista zlikvidoval .

    superkarma: 0 16.03.2004, 08:22:08
  29. avatar
    [3] alpina [*]

    nad sebou mi brečet nejde, ale tohle mě dostalo, Jituš díky, konečně řvu jak želva...

    superkarma: 0 16.03.2004, 06:43:08
  30. avatar
    [1] Dudlajlama [*]

    Ja fakt, ze neljepe a nejvolneji se mi breci, kdyz jsem sama. S muzem si nekdy svorne pobrekavame u filmu, maskujeme se ale. Ztrata blizkeho cloveka je to nejhorsi, nekdy ale clovek ani brecet nemuze, protoze je v soku, takze ne vzdy je mnozstvi slz nutne umerne bolesti.

    superkarma: 0 16.03.2004, 02:18:16

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme