Reklama

Dnešní zpráva na Novinkách, že pes kousl do tváře dvouletou holčičku, už nikoho nevyburcuje, ač by měla. Stává se to pomalu denně. Čteme o tom, slyšíme od známých, zažijeme na vlastní kůži. 

Sama mám fenku, mírumilovné plemeno boloňského psíka, a nikdy bych si netroufla tvrdit, že nikoho nekousne.  Jak mohu vědět, že se nelekne, nebude ji na tom, který si ji chce „jen pohladit“, něco vadit a s reflexem zvířete se prostě ožene? Stejně jako se to stalo u děvčátka z výše zmíněného článku. Přistoupila k psovi zezadu, podívala se mu do očí, pes se lekl a kousl ji do tváře. Dítě bylo převezeno k ošetření do nemocnice. Navíc bylo zjištěno, že pes nebyl několik let očkovaný.

A teprve na místě se začne řešit, kdo za to může.  Majitel psa nebo rodiče dítěte? Pes? Přitom by se všem problémům dalo předejít.

pes

Na nás pejskařích mi vadí ještě jedna věc. Při procházkách se svým psem často řeším konflikty s jinými psy, kteří se volně pohybují bez vodítka. A majitel se loudá tam někde, momentálně hodně daleko, a jen slyším: „Nebojte se, on vám nic neudělá.“ Schovávám svého psa za sebe a točíme se, motáme do vlastního vodítka. Přemýšlím  o povaze druhého psa, co od nás vlastně očekává. Majitelka konečně houpavou chůzí dorazí: „Nehárá vám náhodou?“ Zeptá se místo pozdravu a má u toho školený výraz. Mlčky přikývnu. A ona rozzuřeně skopne svého psa z mého: Když hárá, tak máte sedět doma na prdeli a ne s ní chodit ven a provokovat ostatní slušné psy!“

To jsem samozřejmě přidala na odlehčenou, nic jiného než se takové zkušenosti pro sebe zasmát, se ani dělat nedá.

Kousavý problém, který jsem popsala na začátku si však diskuzi zaslouží. Těším se na vaše názory, případně návrhy, jak těmto situacím předcházet.