Dobrý den, zdravím všechny spokojené i nespokojené ženy-in a mám pro ně dobrou zprávu.

Snad si to můžu dovolit, když jsem nedávno oslavila babileum, a možná tím i některou uklidním. Holky - žádné strachy z přibývajících let! Je potřeba brát je s nadhledem, humorem a hlavně se neopičit po časopisových a večírkových krasavicích, nebát se žádné „módní policie" a mít se ráda. Být objektivní a nechtít nemožné (a necpat své peníze různým vydřiduchům, kteří vykutáleně počítají s ženskou marnivostí.)

Jasně, že si uvědomuju, že nebýt zubaře, oční doktorky, kadeřnice atd., vypadala bych podstatně jinak. Ale když jsem dostala při narození tohle tělo, tuto povahu, musím to brát jako doživotní úděl a snažit se pracovat s tím, co mám. Vlastně si nemůžu stěžovat. Čím dál tím víc si vážím toho, že moje tělesná schránka stále drží pohromadě, ba co víc - velmi dobře mi slouží! Prkotiny, jako ledvinový kámen, paradentóza, alergie - to jsou přechodné záležitosti, které sice dokážou potrápit, ale jsou odstranitelné.

No, a protože Dana S. zmiňuje v úvodním příspěvku obávané klimakterium, tak o něm už něco vím a opět hlásím, že se to dá vydržet!!! Ale chce to počítat s nepříjemnostmi a nic si z nich nedělat. Jsem moc ráda, že mě pohlídal gynekolog ještě před tím, než to vypuklo v plné kráse, a potíže sice byly, ale tlumené léky. Co vám budu líčit - několikrát za noc vzhůru, vlny vedra, noční košile dolů, chlazení se v koupelně. Přes den: sedím za pracovním stolem, najednou pocit, že ně mě někdo chrstl kýbl horké vody, srdce mi pumpuje až do krku. Vím, co se děje, a nepanikařím - přejde to.  Nejlepším občerstvením je otevřené okno, radí V. Burian ve svém filmu. Tak šup šup, okno dokořán! Mám kamarádky o generaci mladší a na jednom babinci jsem své potíže dávala k lepšímu, aby viděly, co to se mnou dělá: Tak - koukejte - teď! Teď mám nával:) - pozorně mi studovaly rudnoucí obličej i to, jak barva postupně vybledávala. Nálady v klimakteriu? Deprese?? Kdepak, já si myslím, že jaká jste letora po celý plodný život, taková budete stále. 

A nejlepší nakonec. Přehnala jsem cyklistiku a pekelně mě bolelo koleno. Čtvrt roku jsem s tím zápasila, než jsem se odhodlala nechat si do něj dát od ortopeda injekci. Pro jistotu mi ještě nechal udělat i RTG. Injekce zabrala ze dne na den, ihned to přebolelo a při kontrole mi můj doktor sdělil, že mám vlastně kolena lepší, než (jak se říká) přiměřeně věku". Takže mám na stará kolena mladá kolena - co můžu chtít víc, ne?

Tímto příspěvkem bych chtěla svému tělu poděkovat za celoživotní spolupráci, že se mnou všecko vydrželo, nenechalo se mnou ani jinými zničit, a že stále funguje. Kilo sem, kilo tam, ale nemohla bych mít lepší:)
Gerda


Milá Gerdo,
děkuji za krásná uklidňující slova... člověk by se po vašem příspěvku až těšil.
A výraz babileum" se mi moc líbí. 

Reklama