Klíšťata a komáři, tak nepatrní tvorové a tak velké nebezpečí? Skutečně. Klíště se vyskytuje téměř po celém území naší republiky, od nížin až po horské oblasti, a to především v listnatých podrostech lesů, parků a zahrad. Najdete je dokonce v hromadách suchého listí nebo ve vysoké trávě. Komáry snad ani nemusíme představovat. Dokáží potrápit jak obyvatele velkoměst a panelových domů, tak rekreanty u vody. Díky tomu, že sají krev teplokrevných živočichů, mohou tyto druhy přenášet nebezpečné nemoci jako je klíšťová encefalitida, lymeská borelióza, tularémie, nebezpečná malárie, tropické horečky nebo v případě komárů přenos parazitických hlístic. Většina těchto nemocí je typická pro exotické země, díky rozmachu cestování jsou však známy i případy zavlečení do Česka.

 

Co to vlastně klíšťová encefalitida a borelióza je? Jaký je průběh obou nemocí? Jaká je inkubační doba? Na tyto a další otázky máme pro vás odpovědi vypracované Státním zdravotním ústavem, RNDr. Václavem Rupešem, CSc.

 

Klíšťová encefalitida – co to je?

Klíšťový zánět mozku a mozkových blan je zánětlivé onemocnění centrálního nervového systému, jehož původcem je virus ze skupiny arbovirů přenášený klíštětem. Člověk může být napaden larvou, nymfou i plně vyvinutým klíštětem, zvaným imago. Infekce se šíří především přisátím infikovaného klíštěte, ale může k ní dojít i při požití mléka infikovaných zvířat, nejčastěji koz. Jsou známy i nákazy laboratorních pracovníků.

Klíšťová meningoencefalitida je typická nákaza s přírodní ohniskovostí. V praxi to znamená, že její výskyt je vázán na přírodní lokality, ohniska, vhodné pro přežívání klíšťat a také zvířat, ve kterých virus přežívá a rozmnožuje se (tzv. rezervoárová zvířata). Rizikovými oblastmi jsou většinou listnaté nebo smíšené lesy v nižších polohách (do 700 m nadmořské výšky) zejména s hustým porostem. Takovými oblastmi jsou i typická rekreační území v okolí řek, např. Berounky, Vltavy, Sázavy, Dyje. V některých přírodních ohniscích nákazy je virem infikováno 0,5–-5 % klíšťat, ale byla zjištěna i vyšší procenta promořenosti klíšťat.

Jak se klíšťová encefalitida přenáší?

Vnímavost k nákaze je všeobecná, více onemocní dospělé osoby. Lidé žijící trvale v ohnisku nákazy prodělávají často lehkou (inaparentní) nákazu. Pouze 30–40 % infikovaných osob zjevně onemocní.

Klíšťová meningoencefalitida patří mezi přenosná onemocnění, jejichž frekvence není častá (nemocnost cca 6/100 000 obyvatel), je však provázena závažným klinickým průběhem a často přetrvávajícími zdravotními obtížemi. Diagnóza se opírá o epidemiologickou anamnézu (tj. přisátí klíštěte, popř. pobyt v endemické – rizikové oblasti) a o klinický, často dvoufázový, průběh. Průkaz viru se běžně neprovádí, diagnózu potvrzuje zjištění protilátek proti viru, které se v krvi objevují v určitých časových intervalech.

 

Jaký je průběh nemoci?

Těžší průběh onemocnění bývá u starších lidí. Intenzita příznaků závisí i na fyzické námaze nemocného. U všech postižených je proto nezbytný klid na lůžku a podpůrná léčba podle příznaků nemoci. Byly pozorovány i lehčí formy nemoci ve druhé fázi u těch lidí, kteří v první fázi onemocnění nebyli vystaveni tělesné námaze. Po prožití onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou mohou přetrvávat obrny (parézy) nebo dlouhotrvající drobné neurologické poruchy. Nepříjemným a někdy dlouhotrvajícím následkem bývají např. poruchy spánku, schopnost soustředit se, lability, nálady apod. Bez následků bývají především formy s menším rozsahem postižení mozku (forma meningeální). Doba rekonvalescence po onemocnění je individuální.

Vzhledem k uvedeným epidemiologickým i klinickým charakteristikám onemocnění klíšťovou meningoencefalitidou je zřejmé, že zásadní význam mají opatření směřující k účinnému předcházení vzniku nemoci.

Jak se dá ochránit před klíštětem?
Velmi důležitá je osobní ochrana jednotlivce před napadením klíštětem. Při pobytu v přírodě je každý člověk vystaven nebezpečí, že klíšťata, která jsou na stéblech trávy a listech keřů, se zachytí na jeho kůži nebo oblečení. Poté lezou po těle a hledají vhodná místa k přisátí. U dětí je to kdekoliv na těle, u dospělých osob vyhledávají místa s jemnější kůží - v podpaží, tříslech apod. Čím déle je klíště přisáto, tím je i větší riziko přenosu viru a vzniku nemoci, klíšťového zánětu mozku, ale i např. lymeské boreliózy. Klíště proniká pokožkou hostitele pomocí bodce opatřeného háčky. Přitom vypouští sliny, které obsahují anestetické (znecitlivující) látky, takže sání nebolí. Po skončení sání, které může trvat i několik dnů, se mnohonásobně zvětší objem klíštěte, toto se nakonec samo pustí a odpadne.

 

Abyste předešli přichycení klíštěte, případně klíště správně odstranili, snažte se dodržovat následující zásady:

  • V přírodě noste vhodné oblečení světlé barvy s dlouhými nohavicemi a rukávy, které by měly přiléhat k zápěstím a kotníkům. Lepší je materiál hladký, na kterém se klíště obtížněji přichytí. Kalhoty je doporučeno nosit zastrčené do vyšších bot.
  • Nekryté části těla a oblečení můžete postříkat repelentními a insekticidními přípravky, které odpuzují nebo i hubí hmyz a klíšťata - jako např. Diffusil repelent (na domácí zvířata Diffusil V) Účinná látka u Diffusilu působí i po opakovaném vyprání.
  • Často prohlížejte kůži těla, aby bylo možno včas odstranit lezoucí nebo již přisáté klíště. Po návratu z lesa pečlivě zkontrolujte pokožku těla včetně vlasaté části - u dětí nejlépe při koupání. Toto se doporučuje provádět nejméně jedenkrát za 24 hodin. Prohlédnout je třeba i oděv a psa nebo jiné zvíře, které bylo v přírodě. Objevíte-li přisáté klíště, opatrně ho odstraňte.
  • Klíště odstraňujeme v gumových nebo latexových rukavicích, protože potřísnění drobných oděrek na kůži obsahem např. přetrženého klíštěte může vést k přenosu nákazy. Klíšťata se dobře odstraňují pinzetou. Je třeba ho uchopit co nejblíže bodavého ústrojí, tj. co nejtěsněji u kůže, a pomalu, ale vytrvale, táhnout. Pokud klíště uchopíme v půli těla, dojde snadno k jeho přetržení a hlavička zůstane v kůži, čímž se obsah dostane do ranky po bodnutí. U dříve doporučovaného točení klíštětem ve směru hodinových ručiček hrozí rovněž přetržení klíštěte, a proto tento způsob již neradíme.
  • Riziko kontaminace a infekce hrozí i při odstraňování klíšťat ze psů a koček. Použijeme elektrotechnický banánek „krokodýl". Jeho snadným pootočením klíště odstraníme.
  • Potření přisátého klíštěte tukem nebo olejem nemá odborné opodstatnění. Na přisáté klíště přiložíme vatu namočenou do Jodisolu nebo jodové tinktury, což zabezpečí jak dezinfekci rány, tak usmrcení klíštěte. Likvidaci vytaženého klíštěte provádíme ponořením do výše uvedených dezinfekčních roztoků a poté spláchnutím. Klíště nepálíme ani nerozmačkáváme.
  • Velmi důležité je provedení dezinfekce kůže, např. Jodisolem event. Jodonalem B, jak před, tak i po odstranění klíštěte, samozřejmě opět v rukavicích.

Nejúčinnější ochranou proti onemocnění klíšťovým zánětem mozku je aktivní imunizace - očkování.

Naše doporučení: Dobrou ochranou není jen stálá pozornost, ale také přípravek, který hmyz nejen odpudí, ale také zahubí. Takovým přípravkem je například Diffusil repelent.

 

Jak odstraňujete klíště? Jakým způsobem? Natíráte jej olejem nebo jen desinfekcí? Napište nám o tom!

 

Reklama