Bulvár

Nebezpečná čtrnáctka


Nedávno jsem psala o páchnoucích tramvajích. O bezdomovcích, kteří poněkud „otravují“ vzduch. Ale dnes chci napsat o jiných lidech, kteří vzduch také otravují. Ale jinak. Zpočátku se nám to může zdát směšné. Ale pak nás také někdy ovládne strach. Jsem z Prahy. A začínám se bát jezdit tramvají. A to tramvají číslo 14.

Minulý týden do ní nastoupil chlapík v čepici naražené až na oči. Stál opřený o tyč a něco si pro sebe mumlal. Ať si mumlá, řekla jsem si a nevěnovala mu pozornost. Jenže najednou jeho hlas nabýval na síle a začala jsem mu rozumět.
„Už ne, to už ne – mně z toho vyskočí mozek!“ začal vykřikovat.
Zopakoval to několikrát, pak se podíval na pána, který seděl přede mnou: „Tobě taky vyskočí mozek, všem vám vyskočí mozek! Budou tu samé mozky!“
To už jsem se začala vyhlížet nejbližší zastávku, kde bych vystoupila, aby  aspoň můj mozek zůstal uchráněn. Ten pán se totiž netvářil vůbec přívětivě, zpočátku se mu někdo smál, ale nyní bylo hrobové ticho. Strach. Co provede? Bude jenom křičet, nebo udělá i něco víc? Nevím, jak to dopadlo, ve zprávách nic nepsali, ale já raději tramvaj opustila.

V sobotu se ozývá nedaleko mého sedadla mňoukání. Asi někdo veze kočičku, pomyslela jsem si. Ale nevezl. Paní středního věku vydávala tyto zvuky. Musím říci, že by jí i strýček Jedlička záviděl. Nebyla jsem sama, kdo ji slyšel. Dva asi čtrnáctiletí kluci jí začali odpovídat štěkáním. Přiznám se, byla jsem zvědavá, co se z toho generačního zvířecího souboje vyvine. Čekala jsem, že paní začne prskat a vytáhne rudé drápky. Ne. Ušklíbla se na kluky a změnila repertoár. Vypoulila oči a zařvala: „Blééé!“ Pak hlas ztišila a místo mňoukání opakovala „bléé“, „bléé“, „bléé“.  Kluci jí přestali věnovat pozornost, asi neměli vhodnou odpověď. Asi po deseti minutách paní vystupovala, ve dveřích se ohlédla a na celou tramvaj zařvala „bléééé!“ Cestující se po sobě dívali zmateně nebo s úsměšky. Jenže červík hlodal, co kdyby nezůstalo jenom u toho „bléé!“?

V neděli jsem už do tramvaje nasedala s ostražitostí. Vše vypadalo v pořádku, a to do chvíle, než se za mnou ozvalo frkání. Bála jsem se otočit. Najednou se vedle mne zjevila postava, která nejenže frkala, ale i vyhazovala nohama. Další milovník zvířeny? Původně to tak vypadalo. Pán si zafrká, zaskáče a zklidní se. Jenže frkání přestalo. Místo toho začal monolog.
„Hovínka, hovínka, hovínka,“ opakoval neustále. K hovínkům se po chvíli připojilo oslovení „ty hajzlíku“. Nevěděla jsem komu patří. Přede mnou byla maminka s malou holčičkou, která scénu pozorovala s rozzářenýma očima.
„Maminko, tys mi říkala, že hovínko je fuj! Proč to ten pán říká, a ještě nadává?“
Maminka popadla holčičku a přesunula se na druhý konec vozu. Pán se rozhlédl po tramvaji a vrátil se k frkání a občasnému zařehtání. V něm pokračoval i na zastávce, kdy vyskočil z tramvaje a sedl si na zem.

Přemýšlela jsem, že změním trasu, ale nakonec jsem se rozhodla, že dám čtrnáctce poslední šanci. Včera navečer. Byl tam! Vypadal jak Ivánek z Mrazíka. Blond vlasy ostříhané podle hrnce, červené tvářičky. Jen místo rubášky fosforeskující šusťákovou bundu. Usmíval se na celé kolo. „Poslouchejte, zazpívám vám koledu!“
Ztuhla jsem a začala tichounce mluvit  sama pro sebe: „Ne, to ne, to už ne!“
Do té chvíle, než zazněla první slova: “Narodil se Nový Prostooor, poslouchejte!“ Všichni se začali smát, na Smíchovském nádraží vystoupil a pozval nás, ať jdeme s ním, že ví, ve kterých odpadkových koších se najde něco k snědku. Jak já byla za toho bezdomovce v tu chvíli šťastná!


Konec dobrý, všechno dobré, řeknete si. Já nevím, tramvaje za to asi nemohou. Ale těch lidí, o kterých jsem psala, se bojím, tedy vyjma Ivánka. Bojím se, protože nevím, zda jsou jen rozrušení či vystresovaní, nebo psychicky nemocní. Nevím, jak zareagují, zda od mumlání a vykřikování nepřejdou k něčemu horšímu. Zda jim naslouchat, či si jich nevšímat. Obojí jim může vadit a jejich reakce jsou nepředvídatelné. Kamarád mi řekl, ať jezdím metrem. Ale to tam nahoru nejezdí. Na druhou stranu, kde bych se dozvěděla, že na Smíchově se dá sehnat jídlo zadarmo?

Bojíte se lidí s podivným chováním?
Pokračujete v jízdě, nebo raději vystoupíte?
Všímáte si jich, nebo se díváte stranou?

Přemýšlíte nad tím, proč to vlastně dělají?

   
07.02.2006 - Společnost - autor: Míra Šindrbalová

Komentáře:

  1. [27] tanecnice [*]

    Maly sprej na vlasy jako ochranu

    superkarma: 0 08.02.2006, 14:23:06
  2. avatar
    [26] Linde [*]

    nejprve jsem z názvu článku usoudila, že se jedná o popis toho, co se děje v bytě, když chlapa chytne druhá míza
    OK, MHD v Praze je zážitek. ...Z Prahy totiž roste druhá Amerika..zbraně a blázni
    Tedy - nic proti slušným Pražákům

    superkarma: 0 08.02.2006, 06:52:21
  3. avatar
    [25] vlcice [*]

    Já jsem se setkala s blázný na vysoké škole. První byl můj spolužák. Na začátku prváku to byl hezký sympatický kluk. Když však po prázdninách nastoupil do druháku, tak to byl úplně jiný člověk. Byl hodně zanedbaný a často mluvil z cesty. Mysleli jsme, že bere nějaké drogy. Po nějaké době přestal chodit do školy. Nikdo nevěděl, co se s ním stalo. Asi ve čtvrťáku nás přišel navštívit. Uprostřed přednášky začal cosi vykřikovat a pak utekl. Spolužačka mi druhý den řekla, že ji volala večer jeho mamka, že prý utekl z blázince a všichni ho hledají.
    Druhý blázen byla jedna studentka, kterou vyučoval můj kolega. Nikdo se s onou dívčinou nebavil a nikdo s ní nechtěl ani sedět. Brzy zjistil proč. Ona totiž každého podezřívala, že ji pomlouvá kdykoliv se někdo s někým jiným začal bavit. Vždy se hrozně rozčilovala a nadávala a dokonce jednomu klukovi pořádně nafackovala. Každý se před ní bál jen promluvit. Její reakce byly hodně nečekané a velmi prudké. Studenti si na ní stěžovali, ale dokud prý nikomu nic neudělá, tak s ní nic nezmůžou. Po prázdninách přerušila studium a začala se léčit v blázinci.

    superkarma: 0 07.02.2006, 14:38:55
  4. avatar
    [22] tomáš [*]

    Velmi často na mé B trase jezdí člobrda, který se baví sám se sebou 2 hlasy. Občas se i hádá...ale jiných si nevšímá. Horší jsou ty týpky co nastoupí, hulákají, občas sprostoty, a chtěli by někoho vyprovokovat. Lidi se raději odvracejí. Onehdá se nějaký unavený mladý muž v metru poblil - hned na další stanici se nás houf přesunul do dalšího vagónu, opravdu děs. Ale žasla jsem, jak brzo se uvolněný prostor zase zaplnil - lidi snesou asi všechno...A populární výrok přišel do naší rodiny: čekala jsem s klukama na metro, po peronu štrádoval sem-tam dědek v bělostných plátěnkách a na každého vykřikoval:" mám nové galusky, a šláp´jsem s nima do hovna!" Takže nové botky=galusky

    superkarma: 0 07.02.2006, 13:57:53
  5. avatar
    [21] Žábina [*]

    jó MHD - tam se dějí věci...

    superkarma: 0 07.02.2006, 13:54:31
  6. avatar
    [20] Babetka [*]

    Já jezdila z práce od Masaryčky tramvají č.24 na Otakarovu,je fakt,že někdy jsem zírala,hlavně v zimě,když jsme se tlačili v jedné části tramvaje a druhou část okupoval vonící bezdomovec.Taky nastoupila paní,zřejmě ovíněná,s hořící cigaretou.Když jsem jí řekla,že v tramvaji se nekouří,dala se do mě takovým způsobem,že jsem vystoupila a počkala si na další tramvaj.Ostatní lidi to nechalo v klidu.Ovšem nejlepší byl starší pán,nastoupil u Jindřišský,vynutil si na jednom mladíkovi sezení,uvelebil se,vytáhl z tašky velkou láhev Ironu a začal popíjet.To jsem viděla poprvé.Na Karláku spokojeně vystoupil.

    superkarma: 0 07.02.2006, 13:34:32
  7. avatar
    [19] aha [*]

    A pak ještě jeden případ, který se mi stal dnes. Jela jsem od doktora a se mnou v šalině dva Rómové - holka a kluk. Holka seděla a kluk lítal kolem ní jak vyšinutej. Očividně se hádali a řvali na celou šalinu, ale mluvili rómsky, takže nevím, čeho se to týkalo. Kluk dělal takový ty rychlý pohyby, kdy se k holce přiblížil na 10 cm a něco do ní hustil, pak jí začal obouchávat atd. Přemýšlela jsem, co dělat, jestli je to u nich normální nebo pokud se k té holce začne chovat ještě hůř, tak jestli mám zasáhnout?

    superkarma: 0 07.02.2006, 13:33:52
  8. avatar
    [18] aha [*]

    Mám podobné zkušenosti: jezdím denně 30 min. do práce a z práce a většinou je to v pohodě, to, že někdo dělá za mnou koníka, to nepočítám, myslím, že takový jsou neškodní. Ale už dvakrát se mi stalo, že jede v šalině chlap, který vykřikuje něco vulgárního, většinou mu není rozumět a rozhazuje přitom rukama, není vůbec sympatický a zapáchá. Přemýšlím, co v tu chvíli dělat, ale ještě jsem neutekla.

    superkarma: 0 07.02.2006, 13:29:02
  9. [16] ... [*]

    Mně se něco podobného stalo 2x ve 24, poprvé nastoupil starší týpek, který začal vydávat skřeky a nahlas řvát na celou tramvaj, sklidnil se až když vylezl řidič a chtěl ho vyhodit, podruhé jsem si sedla vedle mladého kluka, který si něco mumlal pro sebe, pořád po mě koukal, a pak se začal smát, začala jsem být z něho trochu nejistá, a těsně před tím, než vystoupil se ke mě naklonil a řekl mi: stejně zdechneš, no nebylo mi moc příjemně

    superkarma: 0 07.02.2006, 12:20:09
  10. avatar
    [15] gerda [*]

    gerda: jakožto hnidopich se musím ihned opravit - samozřejmě jsem se překlepla - neúnosně, žádný T!!!

    superkarma: 0 07.02.2006, 12:18:21
  11. avatar
    [14] gerda [*]

    narazit na podobné zjevy, tak na to nemusíte do tramvaje. Já jsem onehdy stála v lékárně za člověkem, který u pultu napřed dlouze zíral na lékárnici a pak se rozvykládal, jak kolem sebe cítí auru a vyzařuje světlo. Ani jsem nemukala a oceňovala klid paní za pultem. Když už ten jeho výklad trval neúnostně dlouho, tak jsem ho oslovila, ať se nezlobí, že spěchám a on to v klidu přijal, přestal otravovat a odešel. Já se pak jenom zeptala, jestli to není nebezpečné, takhle sama obsluhovat a ona mi řekla, že by zavolala dozadu na kolegu. No, dobrý pocit jsem z toho pána opravdu neměla...lepší neprovokovat a vyhnout se, pokud to jde. Nedíval jste se někdo v neděli v podvečer na ten francouzský povídkový film z roku... cca 1950? Jedna povídka byla s Gérardem Phillipem a jednalo se tam právě o duševní postižení. Mimochodem, Gérard to zahrál špičkově.

    superkarma: 0 07.02.2006, 12:08:24
  12. avatar
    [9] sigi [*]

    Nyotaimori: Nebo naopak začít je užívat, třeba těm lidem pak začne rozumět a pěkně si s nimi popovídá

    superkarma: 0 07.02.2006, 10:16:11
  13. [8] Martix [*]

    Rodiče mého manžela bydlí v Plzni na Lochotíně. Tam bydlí jistý Vládík, který je psychicky nemocný a má dny, kdy je naprosto v pořádku a jednou za čas ho to chytne. Řve na celé sídliště, bouchá se do hlavy atd. Všichni ho tam znají a je to prostě tak, že je psychycky nemocný. Těžko říct, zda a jak se mu dá pomoci. Pokud bych potkala někoho podobného v tramvaji a ještě k tomu několikrát a pokaždé někoho jiného, přišlo by mi to zvláštní. Příjemné mi to nebylo, asi bych projistotu přestoupila do jiné tramvaje, jak říkám, projistotu, obvzlášť, když bych s sebou měla dítko...

    superkarma: 0 07.02.2006, 09:02:15
  14. avatar
    [7] Aja [*]

    Mira ušetří za sváču...

    superkarma: 0 07.02.2006, 08:56:12
  15. avatar
    [6] Kačena1 [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 07.02.2006, 07:27:55
  16. avatar
    [5] Blueberry [*]

    Tady to nekdy resi tak, ze vystrili skolu nebo pracoviste. Ale v Cesku se snad jeste zbrane nedostanou, tak snad jenom od takovych individui dal, any nevytahli nejakou kudlu. Proste clovek nikdy nevi .

    superkarma: 0 07.02.2006, 04:44:45
  17. avatar
    [3] Eva_CZ [*]

    Nyotaimori:

    superkarma: 0 07.02.2006, 01:41:37
  18. avatar
    [1] tyrkys [*]

    já jezdím z Bohnic a to jsou občas story . Ale fakt je, že někdy se také trochu bojím

    superkarma: 0 07.02.2006, 00:30:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?
Anketa pro maminky

Náš tip

Doporučujeme