Bulvár

Neběžím, jen opatrně našlapuji

 

Au, au, au. Zase jsem zakopla a spadla na kolena. A bolí to, až běda. Na začátku jsem se s nadšením rozeběhla novým zkušenostem vstříc. Jenže... nabila jsem si nos.

 

Už ani nepočítám, kolikrát v životě jsem byla zklamaná. Možná škoda. Třeba bych si v tu chvíli uvědomila, že jsem mnohokrát opětovně udělala tu stejnou chybu. Nebo to není o chybách mé osoby? Ale prostě se jen něco občas nevyvede?

Jen zkusmo si vzpomenu na pár příkladů velkého zklamání...

K Vánocům jsem si jako malá přála několik let stále to stejné - psa. Každý 24. prosinec byl stále stejný. Stromek nazdobený. Pod ním mnoho dárků. Ale pes nikde.

Bylo mi kolem osmi let. Těšila jsem se na pouť. Byla to naše tradice s dědou. Jeli jsme na chatu poblíž Českých Budějovic a potom hned na kolotoče. Nezapomenout vystřelit růži a koupit taťkovi domů turecký med. Ten den pršelo. Spíše se dá říci, že lilo jako z konve. A já se místo veselí zkroušeně brodila blátem.

Bylo mi čtrnáct. Věřila jsem tomu, že když mám kamarádku, je naprosto nemožné, abych ji ztratila. Měla jsem pocit, že je to přátelství navždy. Každá jsme nakonec odešly na jinou střední školu. Teď už se pozdravíme jen občas.

Dětské zklamání. Když o nich dnes píši, jen se potutelně usmívám. Na tehdejší zklamání si vzpomenu i dnes, ale už tolik nebolí. Během času přišly totiž další a možná i složitější.

Třeba ve chvíli, kdy jsem se během nádherných slunečných dnů v Chorvatsku dozvěděla, že mě nepřijali na vysokou školu. Nebo když mi přicházely odmítavé dopisy k vysněnému zaměstnání. A co slziček jsem uronila kvůli zklamání v lásce. Moc. A kvůli zmařeným snům. Ještě víc.

Asi jsem trochu lítostivá, a tak mě každé další zklamání tak trochu poznamená. Někdo by řekl, že mě zocelí. Já bych spíše poznamenala, že ze mě vytáhne další kousek optimismu a možná i dětské víry. 

Třeba je to tak dobře. Možná když svoje kroky nadšení zvolním a budu opatrně našlapovat, příští zklamání budu zvládat mnohem lépe.

A jak se vyrovnáváte se zklamáním vy? Napište mi na dnešní téma:

ZKLAMÁNÍ
V čem nebo v kom jste se zklamala?  
Odpustila jste? Umíte to?
Kdo vás dokáže nejvíce ranit?

Co pro vás znamená slovo "zklamání"?
A jak ho snášíte?
Pláčete, zatvrdíte se, jen se smějete?

Pomohlo vám v něčem zklamání?
Začala jste se chovat jinak?
Změnila jste způsob života?

Kdo nebo co vám pomůže dostat se ze zklamání?
Přátelé, sport, zvířata, televize?

Zklamala jste někdy sama sebe?

těším se na vaše příspěvky na adrese: redakce@zena-in.cz

   
29.03.2006 - Společnost - autor: Iveta Šafránková

Komentáře:

  1. avatar
    [31] I-vet [*]

    mettinka: to je moc hezký citát, ten jsem ještě neslyšela. Ano je to pravda, s koncem vždy přichází nový začátek a je jen na nás jak s ním naložíme

    superkarma: 0 30.03.2006, 10:13:19
  2. avatar
    [30] Dášule [*]

    DUVI: Jen technická poznámka. Jestliže na jedné straně vah přibude a mají být vyvážené, musí přibýt i na druhé straně.

    superkarma: 0 30.03.2006, 07:34:55
  3. avatar
    [27] Žábina [*]

    hezky napsané

    superkarma: 0 29.03.2006, 15:02:15
  4. [25] Mánek [*]

    I já se teda připojuji k článku o stálém zklamání.Já i když dnes postarší osoba,se peru celý život s přetvařováním.O tom jak jsem šťastná, že jsem ten dárek dostala.Mám ráda a ráda dostávám dárky,ale celý život dostávám to co se líbí druhým a né mě.
    NIKDY...NIKDY opravdu nikdy jsem nedostala to co bych si přála.
    Nemyslím tím Ferrari, nebo kožich.Ale třeba svetřík co se mi líbil.Né dostanu prostě jinej.
    Už nějak nemohu,nebo mi to prostě už nejde tak lehce se přetvařovat jakou mám radost.To už je jenom nasazená maska.A svíraví bolest v srdíčku.Tak pa manek

    superkarma: 0 29.03.2006, 13:45:54
  5. [24] Mánek [*]

    Už jsem poslala.

    superkarma: 0 29.03.2006, 13:36:42
  6. avatar
    [23] vlcice [*]

    Myslím, že jsi dost velký optimista a vše hned vzdáváš.
    Jak to, že nemůže kamarádství vydržet celý život? Já mám kamaráku od první třídy. Každá jsme šly studovat na jinou střední školu. Ona pak šla studovat na vysokou do Ostravy, já do Brna. Teď je vdaná a žije v Bruntále, já jsem zatím svobodná a žiju v Brně. Přesto si občas napíšem a kdykoliv jedu domů, tak se setkáme a probereme své zažitky. Na narozeniny i na vánoce si dáváme dárky, občas spolu strávíme i dovolenou. Jedinou překážkou v opravdovém přátelství může být smrt nebo vážná nemoc. Ostatní záleží už jen na nás.
    Na střední jsem poznala kamarádku, která se odstěhovala do Holandska, provdala se a má dvě děti. I přesto si občas napíšeme a když byl sraz po 10 letech, tak dokonce přiletěla do ČR a má v plánu to zopakovat i letos.
    Další dvě kamarádky jsem poznala v Brně na vyšce. Ta jedna zůstala v Brně a ta druhá se odstěhovala do Prahy. Přesto, že jsme všechny dosti zaneprázdněné, nezapomeneme se občas navštívit, pokecat, nebo si napsat mail. Jistě, že až budu mít rodinu, tak to bude těžší. Ale návštěva jednou za půl roku nebo za rok se dá vždy nějak zařídit (v rámci republiky) a stále existují maily a mobily. Každá z nás má už úplně jiné starosti, ale to není důvod přestat se kamarádit.
    Samozřejmě, že už se nelze stýkat každý týden nebo měsíc a nelze dělat spousta jiných věcí, ale dobré přátelství se dá i tak udržet, zvláš dne - ve světě internetu.
    Psa jsem taky nemohla mít, ale vždycky jsem si říkala, že až budu dospělá, tak si nějakého pořídim. A co se nestalo? Když mi bylo 16, tak babička dostala k Mikuláši psa. Jenže musela na operaci s očima a tak jsme se o Ťapinku starali my. Po operaci se už nemohla nastěhovat do své chalupi a žít tam sama a tak si našla byt ve městě, kde bydlíme. Protože by měla problémy s venčením psa, tak už Ťapka zůstala u nás.
    Když jsem nemohla někam jet (výlet, pouť...atd.), tak mi to sice bylo líto, ale pak jsem si prostě řekla, že pojedu jindy a byl po smutku.
    Myslím, že k vůli takovým věcem by se člověk neměl trápit. Co si pak počne, když mu náhodou někdo umře, vážně onemocní nebo se mu stane něco hodně špatného?

    superkarma: 0 29.03.2006, 12:24:24
  7. avatar
    [21] pohodarka [*]

    co to je za blabol, vytahne kousek optimismu...kdybys ho mela, tak se nad nejakym zklamanim takhle pozastavovat nebudes! optimismus je tu proto, aby te z toho dostal a ne naopak...hus, babo

    superkarma: 0 29.03.2006, 12:05:42
  8. avatar
    [20] ještěrka.ehp [*]

    Vždycky jsem byla naivní tele a pak jsem byla hozená do reality světa dost na tvrdo, přičemž pár věcí se k tomu ještě nabalilo. Teď už jsem víceméně uformovaná k tomu, abych v tomhle světě mohla přežít a neusoužit, neutrápit nebo nezbláznit se a jsem víceméně šťastná, ale je pravda, že občas se mi po těch létech naivity a duševní nevinnosti pekelně zasteskne

    superkarma: 0 29.03.2006, 11:59:58
  9. avatar
    [19] Meander [*]

    Když bych se soustředila na všechen humus, co mě v životě potkal, a takhle pečlivě si to vypsala, hodím si mašli. Protože jsem tím pádem největší průserář na světě! Když se v tom nebudeš babrat, tak to nad tebou nebude mít moc.

    superkarma: 0 29.03.2006, 11:44:45
  10. avatar
    [18] I-vet [*]

    Když je mi zle, tak si řeknu : CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍlÍ a život jde zas dál a pamatujte, vždycky může být ještě hůř!

    superkarma: 0 29.03.2006, 11:19:35
  11. [17] Mončí [*]

    Tak to já jsem optimista a taky jsem už dostala párkrát pěkný kopanec a hrábla si na dno. Jenže jsem si taky řekla, že nic netrvá věčně, ani to zlé. Takže jsem se začala soustředit na to pozitivní a věřte mi šlo to rychle k lepšímu. A ty své "kopance" už pak nevnímám jako nějakou křivdu, ale poučení.
    Můj přítel mi říká : "Jak je možný, že ty máš ze všeho radost?"
    Protože prostě chci!

    superkarma: 0 29.03.2006, 10:48:57
  12. [16] Rikina [*]

    "Možná když svoje kroky nadšení zvolním a budu opatrně našlapovat, příští zklamání budu zvládat mnohem lépe." - ale taky se nikam nedostanu, při opatrném našlapování. Doporučuji spíše kráčet rázným rozhodným krokem a dobře se přitom rozhlížet, máme-li zůstat u těch opisných přirovnání.

    superkarma: 0 29.03.2006, 10:24:30
  13. [15] Rikina [*]

    Každá zkušenost je dobrá - i ta špatná.

    superkarma: 0 29.03.2006, 10:21:09
  14. avatar
    [12] Ťapina [*]

    Já jsem optimistka a přesto těch zklamání zas tolik nebylo. Možná jim tak moc nedávám šanci

    superkarma: 0 29.03.2006, 09:53:02
  15. avatar
    [10] RenataP [*]

    Jsou chvíle, kdy jsem optimista a zřetelně cítím, že to, co mě skolilo k zemi, to mě posílilo.
    A jsou chvíle, kdy mám pocit, že to, co mě nezabije, to mě rozhodně neposílí. Naopak pomalu ta zklamání člověka táhnou ke dnu...

    superkarma: 0 29.03.2006, 09:34:34
  16. avatar
    [9] Kadla [*]

    Já jsem optimista na kvadrát :-) A že toho za sebou mám taky dost.

    superkarma: 0 29.03.2006, 09:28:25
  17. avatar
    [7] Linde [*]

    také raději vše vidím černě, pak zklamání nebývá až tak velké. Prostě vždy počítám s nějhorší variantou.
    A jak to vidím DNES? Za okny leje, o pár metrů dále zuří vrchovatá Bečva a my tady pomalu v práci vytváříme evakuační plán.
    A nejsem jediná, kdo to vidí černě....

    superkarma: 0 29.03.2006, 09:06:18
  18. avatar
    [6] Amálie [*]

    Anai: jasně, když nejde o život, jde o a nikdy nemůže být tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř

    superkarma: 0 29.03.2006, 08:41:11
  19. avatar
    [5] Amálie [*]

    raději se přidržuju reality a zklamání moc neznam Jsem tak vychovaná a rozhodně nejsem škorohlíd, spíš člověk s pusou od ucha k uchu

    superkarma: 0 29.03.2006, 08:30:37
  20. [3] Anai [*]

    Já díky mnoha tvrdým dopadům až na dno zas zarytý optimista!

    superkarma: 0 29.03.2006, 08:27:38
  21. avatar
    [2] algidda [*]

    To všechno co je tady napsáno snad musela prožít každá z nás.Ale je pravda,že jak čas běží,tak s každým dalším neuspěchem se nad tím člověk asi víc zamýšlí.

    superkarma: 0 29.03.2006, 08:21:48
  22. avatar
    [1] Gabi [*]

    ta nadšení je mi cizí - resp. vystřízlivěla jsem rychle. Jsem od cca 5 let zarytý pesimista!

    superkarma: 0 29.03.2006, 07:34:44

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme