Au, au, au. Zase jsem zakopla a spadla na kolena. A bolí to, až běda. Na začátku jsem se s nadšením rozeběhla novým zkušenostem vstříc. Jenže... nabila jsem si nos.

 

Už ani nepočítám, kolikrát v životě jsem byla zklamaná. Možná škoda. Třeba bych si v tu chvíli uvědomila, že jsem mnohokrát opětovně udělala tu stejnou chybu. Nebo to není o chybách mé osoby? Ale prostě se jen něco občas nevyvede?

Jen zkusmo si vzpomenu na pár příkladů velkého zklamání...

K Vánocům jsem si jako malá přála několik let stále to stejné - psa. Každý 24. prosinec byl stále stejný. Stromek nazdobený. Pod ním mnoho dárků. Ale pes nikde.

Bylo mi kolem osmi let. Těšila jsem se na pouť. Byla to naše tradice s dědou. Jeli jsme na chatu poblíž Českých Budějovic a potom hned na kolotoče. Nezapomenout vystřelit růži a koupit taťkovi domů turecký med. Ten den pršelo. Spíše se dá říci, že lilo jako z konve. A já se místo veselí zkroušeně brodila blátem.

Bylo mi čtrnáct. Věřila jsem tomu, že když mám kamarádku, je naprosto nemožné, abych ji ztratila. Měla jsem pocit, že je to přátelství navždy. Každá jsme nakonec odešly na jinou střední školu. Teď už se pozdravíme jen občas.

Dětské zklamání. Když o nich dnes píši, jen se potutelně usmívám. Na tehdejší zklamání si vzpomenu i dnes, ale už tolik nebolí. Během času přišly totiž další a možná i složitější.

Třeba ve chvíli, kdy jsem se během nádherných slunečných dnů v Chorvatsku dozvěděla, že mě nepřijali na vysokou školu. Nebo když mi přicházely odmítavé dopisy k vysněnému zaměstnání. A co slziček jsem uronila kvůli zklamání v lásce. Moc. A kvůli zmařeným snům. Ještě víc.

Asi jsem trochu lítostivá, a tak mě každé další zklamání tak trochu poznamená. Někdo by řekl, že mě zocelí. Já bych spíše poznamenala, že ze mě vytáhne další kousek optimismu a možná i dětské víry. 

Třeba je to tak dobře. Možná když svoje kroky nadšení zvolním a budu opatrně našlapovat, příští zklamání budu zvládat mnohem lépe.

A jak se vyrovnáváte se zklamáním vy? Napište mi na dnešní téma:

ZKLAMÁNÍ
V čem nebo v kom jste se zklamala?  
Odpustila jste? Umíte to?
Kdo vás dokáže nejvíce ranit?

Co pro vás znamená slovo "zklamání"?
A jak ho snášíte?
Pláčete, zatvrdíte se, jen se smějete?

Pomohlo vám v něčem zklamání?
Začala jste se chovat jinak?
Změnila jste způsob života?

Kdo nebo co vám pomůže dostat se ze zklamání?
Přátelé, sport, zvířata, televize?

Zklamala jste někdy sama sebe?

těším se na vaše příspěvky na adrese: redakce@zena-in.cz

Reklama