Pamatuji se, když jsem Ivana přivedla poprvé domů představit rodičům. Byla jsem pyšná na to, jakého krásného chlapce jsem si našla, jaký je galantní a jak se úžasně dokáže chovat k mým rodičům.

Byl zdvořilý, usměvavý, šarmantní...

 

„Má na obličeji masku, Růženko! Až si ji sundá, budeš s ním trpět!“ řekla mi tehdy maminka, když za Ivanem zaklaply dveře.

Nevěřila jsem tehdy ani mamince, ani kamarádkám, které mě varovaly, že Ivan není takový, za jakého se vydává.

 

Když mi bylo třiadvacet, s Ivanem jsme se vzali. Maminka tenkrát plakala a stále dokola mi opakovala, že si kazím život.

Byla jsem však jako zamilované dítě a maminčiny obavy se mi zdály tak směšné, tak vzdálené od reality!

 

Tři roky po svatbě jsem Ivanovi řekla, že bych ráda měla děťátko. Tehdy se jen usmál a řekl: „Ale Růžo, na to je dost času!“

Nesouhlasila jsem s jeho názorem, ale akceptovala jsem ho.

Dost času bylo za další rok, tři roky, pět let....

 

Měla jsem Ivana ráda, lhala bych že ne, ale zda jsem byla šťastná? Když se nyní ohlédnu za sebe, vidím, že má maminka měla pravdu.

Ivan měl skutečně přes tvář masku. Ale sundaval ji tak pomalu a opatrně, že jsem to vlastně ani nepostřehla...

 

Nejenže se nikdy nechtěl vzdát svého pohodlí na úkor toho, abychom se stali rodiči, ale dnes vidím, že naše manželství bylo vlastně jeho manželstvím a jeho životem.

O všem důležitém rozhodoval on, vše bylo podle jeho přání. Můj názor neměl v našem manželství pražádnou váhu.

 

Ivan byl sobec, který si vždy našel nejlepší řešení jen pro sebe. A myslím si, že mu ani nikdy nepřišlo na mysl, že já vlastně v našem vztahu hraji druhé housle.

On byl zkrátka takový: Já, já, já a pak teprve ti ostatní.

 

Ale nestěžuji si. Má maminka měla pravdu, ale já přesto Ivana milovala celý svůj život. Odpustila jsem mu všechny jeho chyby, i chvíle, kdy mě trápil k uzoufání. Sobě jsem ale nedokázala odpustit to, že jsem víc nebojovala za to mít dítě.

 

Ivan zemřel před dvěma lety. Mně bude hnedle pětašedesát a mimo kamarádek jsem zůstala na tomhle světě sama.

Říkám všem mladým: Bojujte za své sny a touhy. Když nebudete bojovat hned, pak už může být pozdě.

 

S upřímným pozdravem

 

 

Reklama