Zdraví

Nebát se zeptat znamená nebát se vlastní zodpovědnosti za rozhodnutí, která učiníme

Jednou z nejpotřebnějších a tedy i jednou z nejdůležitější lidských dovedností je umět se ptát. Umět se ptát není totiž jen o dobře položené otázce, ale hlavně o odvaze. O odvaze upoutat na sebe pozornost a ukázat druhým, jakým způsobem uvažujeme.

Je to do jisté míry „odkopání se“ v intelektuální rovině. To, jaké otázky člověk klade, částečně odkrývá, jaké informace již má a jak s nimi nakládá. Snad nikdo si nepřeje, aby ho ostatní považovali za hlupáka. A právě tahle obava paradoxně brání mnoha lidem nebýt hlupáky, protože se bojí zeptat. „Kdo se nezeptá, nic se nedozví“, říkala moje babička. A když byla v ráži, tak to bylo ještě důraznější upozornění: „líná pusa – holé neštěstí“! A světe, div se, přestože neměla před jménem ani za jménem akademický titul, měla pravdu …

ask

Stačí se jen zamyslet, v čem vlastně to neštěstí „neptat se“ spočívá. Troufám si říct, že to není jen v tom, že ten, kdo se neptá, moc toho neví, tudíž má velmi omezené množství informací. A když má člověk informací málo nebo dokonce nemá v určité oblasti vůbec žádné, nemá prakticky žádnou možnost se zodpovědně rozhodnout o svém životě. A tohle je zřejmě právě to neštěstí, na které tahle lidová moudrost upozorňuje. 

Záludnost častých dotazů a hlavně získaných odpovědí zcela jistě spočívá v tom, že tazatel obdrží nemalé množství informací, se kterými musí dál zodpovědně pracovat. Na tohle upozorňuje další lidové rčení – „kdo se moc ptá, moc se dozví“. Nenechte se mýlit, tohle není o bagatelizování otázek, jak se na první pohled zdá, ale upozornění na fakt, že více odpovědí nutí člověka přemýšlet, zvažovat, možná se i dále ptát, a rozhodnutí se tak může vzdalovat.

Ale jak již bylo řečeno, často se ptát a nechat i některé věci vysvětlovat většina lidí nechce. Nicméně nechat se řídit jen pokyny, které vydá někdo druhý, také nebývá pro většinu z nás tím nejkomfortnějším. A tak, ať se na to podíváte, z kterého chcete konce, stejně nezbývá, než se dát jednou nebo druhou cestou. Tedy buď se snažit vzít svůj život do svých vlastních rukou, přestat se bát se ptát a převzít zodpovědnost za svá rozhodnutí, která nejsou mnohdy vůbec snadná, nebo jen poslouchat a nechat druhé, aby nám prostě něco naordinovali, a jen věřit, že pro nás zvolili to nejlepší. Slabé místo tohoto přístupu je právě ve spolehnutí se na fakt, že druzí vědí mnohem lépe, co je pro nás dobré. Neopomenu drobnou poznámku: „A jsme si jistí, že to vědí druzí, když my sami v tom často tápeme a jasno nemáme?“

A nic na tom nemění ani fakt, že ten, kdo se bude snažit najít pro nás to nejlepší možné řešení, např. při volbě antikoncepce, nosí bílý plášť a je uznávanou autoritou v oboru. Bez naší pomoci ve formě zdánlivě hloupých a jednoduchých otázek, které se v naší hlavě vynořují na základě našich životních zkušeností a které odrážejí nejen to, jací jsme, ale i jak přemýšlíme a co od života chceme, se ani ten nejlepší odborník neobejde. Chcete-li využít maximálně zkušenosti i odbornosti těch druhých, nebojte se nechat je nakouknout do vašeho světa, aby se vám podařilo najít to pravé a nejlepší možné právě pro vás.

PhDr. Marta Boučková, psycholožka

   
20.04.2015 - Zdraví - autor: odborný článek

Komentáře:

  1. avatar
    [2] Mickey Mouse [*]

    Suzanne — #1 Připadá mi, že paní psycholožka napsala přednášku pro školáky na "základce". V dramatickém přednesu to bude lépe znít.

    superkarma: 0 20.04.2015, 14:57:47
  2. avatar
    [1] Suzanne [*]

    To je strašně dlouhý. To je školní úvaha s danou délkou, nebo je to úvod k článku o antikoncepci? Sml80

    1. na komentář reaguje Mickey Mouse — #2
    superkarma: 1 20.04.2015, 09:38:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme