Čtenářka telelot nám poslala svůj příběh, jak překonala strach z hloubek a potopila se. A od té doby se těší až to udělá znova. Díky telelot za příspěvek a obdivuji Vaši odvahu.

Jak jsem neplánovaně překonala strach :o)

Nevadí mi schody, ani prosklenné, nebojím se výšek ani letadla, závratěmi netrpím, jenom hlubina - vodní - pode mnou mě moc neláká. V televizi se na potápění dívám ráda, líbí se mi podmořský svět, ale občas se mi zdává neurčitý sen, kdy jsem někde hluboko pod vodou a nevím, kterým směrem je „nahoru“. Z toho důvodu mě nikdy nenapadlo si potápění dobrovolně vyzkoušet, ovšem člověk míní a osud mění.

Manžel má z prvního manželství dceru Janu, když jsem ji poznala, byla tříletá. S matkou bydlela u jejího tehdejšího přítele, dnes už také dalšího „bývalého“ manžela a k nám chodila na víkendy, o prázdninách a tak.

Hned jsem jí vše doma zařídila tak, že jí máma sebou nemusela dávat ani oblečení. Když se nám narodila první společná dcera, obě s námi jezdily na výlety i dovolené. Ve Španělsku, kde jsem s holkami byla sama v kempu u moře, se dalo zaplatit potápění a Jana to velmi chtěla vyzkoušet. To jí bylo asi 12 let. Celou dobu pobytu se nedařilo, buď nevycházelo počasí, nebo zas nejelo auto, které by nás na vhodné místo k potápění dovezlo.

Tajně jsem doufala, že se to nepovede, měla jsem strach jí to dovolit. Sama nemám dobré pocity pod vodou, kotrmelec jsem nikdy nedokázala, při otočce hlavou dolů jsem se zase vrátila zpět, dotočit celý kotrmelec jsem prostě nedokázala.

Jenže, když jí to nedovolím, bude na mě naštvaná, že jsem macecha, která na ní šetří a nic jí nezaplatí (nebyla to zrovna levná záležitost). Když jí to dovolím, vletí na mě její matka, že jsem nezodpovědná, že jí to klidně dovolím, protože moje dítě to není, že.

Pro jistotu jsem ještě volala do Čech, mámu jsme bohužel nesehnali, ale manžel mi k tomu dal souhlas. Poslední den pobytu, v den odjezdu, se však stal „zázrak“ (půjčené auto od nových klientů, kteří dorazili ráno a vlastní dopravou).

Zatímco autobusáci odpočívali, aby nás mohli večer spolehlivě odvézt, my jsme vyrazili. Na břehu moře, při oblékání do neoprenu, už šlo do tuhého. Aby mi opravdu nikdo nemohl nic vyčítat, že jsem holku vystavila nebezpečí, sebrala jsem veškerou odvahu a ŠLA SE POTÁPĚT TAKÉ!!!!

potapeni telelot

Na důkaz, že jsem přežila, posílám fotku. Sice mě to stálo 2x tolik, ale jistota je jistota :o):o) Nakonec to byl příjemný zážitek a já měla dobrý pocit, že jsem jako „maceška“ nezklamala.

Bohužel, v budoucnosti mi to stejně bylo houby platné (neshody s bývalkou, holku jsme půl roku neviděli, trestní oznámení, soudy), jak se říká, každý dobrý skutek bude po zásluze potrestán.

Slečně je dnes 26, přestože má u nás už 2 sestřičky, nechodí k nám ani za nimi. Ale to už je zase jiný příběh, nicméně pokud se někdy v budoucnu podobná příležitost naskytne, určitě se znovu „potopím“.. :o)

Zdraví telelot 
Text nebyl redakčně upraven


Dne máme téma:  Bojíte se výšek?

  • Bojíte se výšek?
  • Nebo vám hlubina pod vámi přináší radost a potěšení?
  • Máte závratě?
  • Hroutíte se na přehradách, rozhlednách a věžích?
  • Lezete na komíny a střechy?
  • Milujete lezení po skalách?
  • Nesnášíte schody, které jsou točité?
  • Bojíte se letadla?

Vaše příběhy, úvahy, zážitky, fotky i videa posílejte na známý redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

Jednu z vás dnes odměním. Dárek vyberu podle toho, zda máte výšky ráda, nebo nerada…

Reklama