Bulvár

(Ne)závislost v Čechách

Najít rovnováhu mezi touhou “někam patřit” (do kultury, do společnosti) a potřebou “být sám sebou”, být sebejistým a nezávislým, pro nás není jednoduché. Jak jsme na tom my, Češi?  Na čem jsme, či nejsme závislí?

 

           Jana Krejčí   

  • management kouč, lektor
  • odborník na psychometrické testy
  • specialista psychologie  v oblasti managementu
  • trenér programů rozvoje osobního potenciálu

 

„Budu moc ráda, pokud následující řádky budou brány převážně jako subjektivní pocit matky třech dětí a ženy, která je Češkou a žije v této zemi.“

 

Jaká je Vaše vlastní definice NEZÁVISLOSTI?

Osobně si myslím, že nezávislost jako taková má na nás jeden požadavek, který musíme akceptovat, ať vědomě nebo nevědomě. Je to požadavek zodpovědnosti za naše rozhodnutí. Hranice pak určuje míra osobní zodpovědnosti, kterou jsme ochotni přijmout. A s nezávislostí souvisí také svoboda. O tom, zda budeme, nebo nebudeme závislými a svobodnými rozhodujeme každou vteřinu. NEZÁVISLOST je pro mě stav mysli a postoje. Jsem přesvědčena, že nezávislými a svobodnými se rodíme, a pokud se tak někdy necítíme, je to pouze v našem postoji a přístupu k dané situaci. Takže naše rozhodnutí nechat se situací vmanipulovat do závislého a nesvobodného chování je vlastně taky nezávislé rozhodnutí.

 

Jak nezávislí jsou podle Vás Češi?

Z mnoha lidí v Čechách vnímám obavu být nezávislým, říci to, co si myslím, co cítím, co chci i co nechci. Myslím, že to souvisí s nechutí přijímat zodpovědnost za to, co se nám pak děje. Určité situace nejsou příjemné a pohodlné a přinášejí nároky na naši vnitřní sílu nechat se na chvíli „vyobcovat ze smečky“, která určuje normu. To si vyžaduje statečnost, sebedůvěru a též vědomí vlastní hodnoty a jedinečnosti.             
V Čechách cítím i úskalí falešné skromnosti. Když se u výběrových řízení zeptáte kandidátů, v čem jsou opravdu dobří, dvě třetiny odpoví, že by to měli říct spíš asi ostatní... Jak tedy můžeme být nezávislý jako národ, když s tím máme problém jako jednotlivci?

 

Je pro Čechy, v porovnání s jinými národy víc, nebo míň důležité, co si o nich myslí ostatní?

Myslím, že to, co si o nás myslí ostatní, je pro nás Čechy velmi důležité. Jsme nějak naprogramováni na to „dělat dojem“, tedy pouze to,  co je „v pořádku“, co se „nosí“ a je „in“. A pokud nezapadáme, máme pocit, že jsme méněcenní, méně kvalitní a odsouzeníhodní. V porovnání s jinými národy moc „řešíme“, co si o nás ostatní myslí a jaký dojem děláme. Z toho pak odvozujeme vlastní hodnotu. Pokud se například v Londýně rozhodnete, že si dáte na hlavu krabici od bot a rybářskou síť, tak je to vaše věc. Jde o vaše vyjádření názoru a postoje a nikdo nemá potřebu to jakkoli hodnotit. Být na Václaváku, lidé by se ohlíželi a  radovali, případně pohoršovali, že blázni nejsou oni, ale já.

 

Existují v osobní nezávislosti v ČR velké generační rozdíly? 

Řekla bych, že generace mých dětí má možná lepší prostor pro vyjádření, kdo jsou, protože nejsou ovlivněny totalitními podmínkami. Mohou volně cestovat a poznávat jiné kultury, jiné lidi a světy.  Mohou si vybrat ve věku, kdy ještě nemají závazky, které by ovlivňovaly jejich rozhodnutí. Ale to je pouze příležitost, kterou mají všechny generace.

 

Sociálně - emocionální závislost v ČR?

Myslím, že určitý druh sociálně-emocionální závislosti může být svým způsobem i zdravý. Jestliže jde o kladné emoce, tak proč ne. Je fajn užít si radost, důvěru, kladné překvapení. Méně fajn bude užívat si vztek, strach, smutek. Výskyt sociálně-emocionální závislosti v ČR je poměrně obvyklý. Souvisí to asi s potřebou jistot a vlastní „ jeskyně“. Tedy známého prostředí, kde vím, co mě čeká, kde to znám a kde se umím pohybovat. Každé vykročení mimo tento známý prostor nás může děsit a spouštět emoce strachu. A možná jsme se  pouze nenaučili vyrážet do nových a neznámých situací, abychom se stali sociálně-emočně otužilejšími.

 

Závislost v lásce v ČR?

Závislí na lásce jsou nejspíše lidé, kterým chybí vnitřní harmonie. Láska jim sytí jiné potřeby, jiné „citové dluhy“. Na druhé straně, naprostá a oddaná láska typu, „protože tě miluji, nechám tě jít tvou vlastní cestou“, je tak trochu z červené knihovny či nereálného světa. Kromě našich rozhodnutí a naší zodpovědnosti jsou to ještě dvě slova, dvě hodnoty, které v nás neustále soupeří – naše ego a pokora.

 

Je manželská závislost v Čechách silná?

Ekonomická závislost „muž – žena“ v manželství je dána historicky. Je to trochu zastaralý model, ale byl předán dcerám matkami, a než si dcery uvědomí, že být samostatnou lidskou bytostí a nebýt „závislá“ je v pořádku, tak to ještě chvíli potrvá. Samozřejmě, je tu ještě harmonizace mužského a ženského principu v  nás samotných. A než si i muži uvědomí, že žít se samostatnou a nezávislou ženou není nebezpečné, právě naopak, tak to taky ještě nějaký čas vezme. Staré modely budou muset „zemřít“ a my se budeme pomalu učit žít v jiné „manželské dimenzi“. Bez mocenských pout a citových deprivací.

 

Jak jsme na tom s odpoutáním se od rodičů?

Odpoutání se od rodičů souvisí s naší schopností přijmout vlastní dospělost. Ta je pro nás nebezpečná, protože už nemůžeme nic na nikoho svádět. My sami jsme podepsaní pod něčím, čemu se říká „náš život“. Vytváří se tady skvělý alibistický prostor pro to, abychom ze sebe dělali oběti (co nám to ti rodiče vlastně „provedli“?...).  Jenže pro situaci tady a teď to nic neřeší. Stačí se zeptat: Co s tím chceš dělat? Jsi připraven za to přijmout zodpovědnost? Náhle vidíme, kdo jsme a mnohdy se nám ten pohled nelíbí, raději bychom dělali dojem. Souvisí to se sebe přijetím a s tím, že bereme za svůj i náš „stín“, který chceme přede všemi tajit. Musíme se naučit říct (jak to řekl jeden můj klient): „Tak tohle jsem já, tohle jsem udělal, bijte mě, odsuďte mě, ale jsem to já a to je to jediné, co mám.“  Takže pokud se přiznáme sami k sobě, budeme schopni se odpoutat od rodičů a být tím, čím opravdu jsme. Tedy něčím jedinečným a nezávislým…

 

Jaký je Váš osobní „RECEPT NA NEZÁVISLOST“? 

Být sám sebou s pokorou, láskou a respektem k druhým.

A snad ještě co říkal profesor Masaryk: „Nebát se a nekrást“.

   
15.04.2005 - Společnost - autor: Komerční článek

Komentáře:

  1. avatar
    [16] Bobša [*]

    vy se v tom fakt nevidíte

    superkarma: 0 16.04.2005, 09:41:41
  2. avatar
    [15] Vivian [*]

    superkarma: 0 15.04.2005, 18:33:16
  3. avatar
    [14] Gabi [*]

    Manx: no vidíš, aspoň něco sis odnesla .

    superkarma: 0 15.04.2005, 12:18:36
  4. avatar
    [12] šája [*]

    Brennesl: Já vůbec nic, neměla jsem sílu to číst

    superkarma: 0 15.04.2005, 10:50:47
  5. avatar
    [10] Gabi [*]

    To je zas článek !

    superkarma: 0 15.04.2005, 10:29:29
  6. avatar
    [8] Aja [*]

    Nyotaimori: Tak to nám teda pověz, která to je!?

    superkarma: 0 15.04.2005, 09:32:19
  7. avatar
    [7] šája [*]

    Vivian: v ředitelské kanceláři

    superkarma: 0 15.04.2005, 08:33:49
  8. avatar
    [6] Vivian [*]

    šája: a to se koupal v pojišťovně?

    superkarma: 0 15.04.2005, 08:23:47
  9. avatar
    [5] šája [*]

    Nyotaimori: ale to už dlouho, ne? Do nového sídla pojišťovny si kdysi nechal naprojektovat koupelnu s výhledem na Hradčany

    superkarma: 0 15.04.2005, 07:53:00
  10. avatar
    [4] AČKA [*]

    Nyotaimori: uU NÁS JE TOTIŽ ZVYKEM HLEDAT A NACHÁZET BÝVALÝM MINISTRŮM A JINÝM ČLENŮM VLÁDY TEPLÁ MÍSTEČKA. A TAKY SE PŘECI ŘÍKÁ "RUKA RUKU MYJE"

    superkarma: 0 15.04.2005, 06:40:24
  11. avatar
    [2] Mici [*]

    Nyotaimori: nebo "nebát se nekrást"

    superkarma: 0 15.04.2005, 00:58:33

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme