Bulvár

Ne vždycky je vše ztraceno

Reigh Bossová, zachráněná v srpnu 2008

Blonďatá dívenka šla v rodném Bostonu po chodníku, když vedle ní přibrzdilo černé auto a jakýsi muž ji vtáhl dovnitř a zmizel. Sedmiletou Reigh Bossovou unesl v červenci 2008 její vlastní otec. Po něm bylo vyhlášeno pátrání už dříve – patřil mezi nejslavnější zločince Ameriky. Nějakou dobu například dokázal předstírat, že je členem miliardářské rodiny Rockefellerových a žil na jejich útraty.

Reigh Bossová

Foto: WikiMedia Commons

 S dcerou utekl do Baltimore, ale tam ho náhodou objevila policie. Muž chtěl s dcerou, kterou ztratil v rozvodovém řízení, zmizet a žít s ní na lodi. O tomto příběhu byl natočený film Who Is Clark Rockefeller?

Shawn Hornbec a Ben Owensky, zachráněni roku 2007

Teprve jedenáctiletý Shawn Hornbeck se ztratil, když se nevrátil z projížďky na kole v říjnu 2002. Chlapeček zmizel ze světa na dlouhé čtyři roky. Rodiče se objevili ve spoustě televizních show, kde jim několik spiritistů oznámilo, že jejich syn je mrtvý. Manželé se však nevzdali, založili nadaci na pomoc ztraceným dětem a pátrali dál.

 Hornbeck Ownby

Foto: WikiMedia Commons

Chlapec byl objeven náhodou, když policie pátrala po jiném pohřešovaném dítěti – třináctiletém Benu Ownbymu. Policie našla stopu jeho únosce – manažera pizzerie Mike Devlina. Ten držel chlapce čtyři roky v zajetí, celou dobu ho zneužíval. Policie oba chlapce osvobodila a Devlin šel za mříže. Dostal trest 72 let přísného žaláře.

Elizabeth Smartová, unesena 2002, zachráněna 2003

Elizabeth Smartová se ztratila, když jí bylo čtrnáct let. Světlovlasou dívenku někdo unesl přímo z její ložnice, kterou sdílela s devítiletou sestrou. Okamžitě vypuklo celonárodní pátrání. Rodiče si dobře uvědomovali, že právě média a především televize jsou nejlepší cestou, jak svou dceru najít. Neúnavně chodili do televizních pořadů, bombardovali noviny i rozhlasové stanice.

Elizabeth Smartová

Foto: WikiMedia Commons

 A co policie? Ta měla stopu – vždyť měla očitého svědka únosu, devítiletou Mary Katherine Smartovou. Problém byl jinde: holčička ztratila po traumatizujícím zážitku paměť. Trvalo několik měsíců, než ji psychologové přiměli promluvit. Holčička pak přiznala, že únosce poznala po hlase: měl to být řemeslník Brian David Mitchell, který Smartovým opravoval dům. Policie brzy Mitchella našla, žil v karavanu jen několik kilometrů od Smartových.

   
22.10.2010 - Společnost - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [8] mio [*]

    enka1 — #5 to bezpochyby, ani to nechci a nemůžu srovnávat. Jako rodič se teď ale spíš vciťuju do role toho rodiče, kterému se ztratí dítě..

    Sonne — #6 právě. Dítě se nakonec stane na svém únosci zcela závislým. I v případě té Elizabeth Smartové (ten únosce byl ke všemu ještě v jakési sektě a byl přesvědčen, že je vůdce - božím následníkem atd) jí docela vymyl mozek a i když pak chodívali i na veřejná místa, ona byla zcela pod jeho vlivem a nedala vědět okolí, že ONA je ta unesená. Až skoro po roce se odvážila naznačit policistovi, kterého potkali v parku. Ale byl to zfilmovaný příběh. Ve skutečnosti to taky mohlo být úplně jinak.

    superkarma: 0 22.10.2010, 18:17:29
  2. [7] Anai [*]

    enka1 — #5 Zní to strašně, ale tlustá protivná cikánka, jakou jsem včera zažila v tramvaji (nebyla to "socka", rodina zřejmě ok, ale působila nesympaticky), stejného věku, by se asi obětí únosce za tímto šíleným účelem nestala...

    superkarma: 0 22.10.2010, 16:40:48
  3. avatar
    [6] Sonne [*]

    enka1 — #5 Nevím, kdo to měl horší, jestli děti nebo rodiče, ale každopádně děti prožívají asi toto (z článku o Natasche Kampusch):

    Záleží samozřejmě na věku obětí, ale obecně platí, že jejich chování

    je v podobných situacích vždy naprosto identické. Po počáteční fázi

    šoku, kdy jsou postižení pod vlivem silných emocí, dochází k jejich

    zklidnění a nastává fáze aktivního odporu vůči pachateli. Pokud se ale

    oběti v tomto okamžiku nepodaří uniknout, nastane zlom.

    V té chvíli člověk zjistí, že se sám osvobodit nedokáže, že mu ani

    nikdo nemůže pomoci a propadne beznaději. Jeho absolutní závislost na

    osobě věznitele v něm probudí pocity bezmocného přijímání osudu a

    apatii.

    Věznitel v něm zlomí veškeré životní síly a dovede jej do stadia

    absolutní pasivity. Oběť vůči němu ale paradoxně začne chovat pozitivní

    city. Pachatel ji sice může týrat, ale zároveň je jediným, kdo oběti

    zároveň způsobuje občasné chvíle radosti. Ta pak vůči němu cítí

    vděčnost, která může přerůst až ve formu otrocké poslušnosti.

    Tento stav může trvat až několik let, než se opět aktivuje pud sebezáchovy.

    1. na komentář reaguje mio — #8
    superkarma: 0 22.10.2010, 15:17:32
  4. avatar
    [5] enka1 [*]

    mio — #2 Ty děti to měly celou dobu horšíSml15

    1. na komentář reaguje Sonne — #6
    2. na komentář reaguje Anai — #7
    3. na komentář reaguje mio — #8
    superkarma: 0 22.10.2010, 15:11:05
  5. avatar
    [4] Sonne [*]

    Ještě Natascha Kampusch - byla nezvěstná 8 let

    superkarma: 0 22.10.2010, 15:05:15
  6. avatar
    [3] ifulinkaa [*]

    doufejme v další úspěchy při hledání

    superkarma: 0 22.10.2010, 15:03:40
  7. avatar
    [2] mio [*]

    O  Elizabeth Smartové jsem viděla nedávno film. Kéž by se stal podobný zázrak a Anička byla nalezena..Sml15 - nedovedu si ale představit, být rodičem uneseného dítěte a žít tak dlouhou dobu v totální nejistotěSml15

    1. na komentář reaguje enka1 — #5
    superkarma: 0 22.10.2010, 15:01:06
  8. avatar
    [1] Eliana [*]

    Říkám, že naděje umírá opravdu jako poslední.... a dokud není těla, je naděje...

    superkarma: 0 22.10.2010, 14:52:45

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme