píše ve svém zajímavém příspěvku čtenářka s nickem V. poho na dnešní téma. A chtěla by popřát hodně trpělivosti těm otcům, kteří své děti milují, starají se s nimi a přesto nemohou být „táty“.

Chtěla bych napsat o muži, se kterým Den otců asi nikdo nikdy slavit nebude.
O muži, který má 2 děti a bezmezně je miluje. Přesto je ztratil.
O muži, který se chtěl poprvé rozvést, když bylo dětem kolem šesti.
Svou žádost o rozvod stáhl, protože mu manželka řekla, že pokud se s ní rozvede, udělá všechno pro to, aby ho děti nenáviděly.
Věděl, že by to splnila.
Potom se chtěl rozvést ještě několikrát a nikdy to neudělal ze stejného důvodu. Až teprve, když děti byly téměř dospělé. Myslel, že už to pochopí.

Ale nepochopily.

Neustálé podmílání a zasévání polopravd ze strany matky zaselo své kořínky a nezkušená duše polodítěte, polodospělého nemá ten odstup a hlavně zkušenosti, aby chtěla a dokázala přijmout skutečnost, že s ním manipuluje a lže mu jeho nejbližší.

Ten muž na děti platí úměrně svému příjmu velmi slušné výživné. Ale není to milionář, jak by si zřejmě bývalá partnerka představovala. Takže je to pořád málo. Kupuje dětem dárky k jakémukoli výročí, ke složení zkoušek apod. Neustále jim volá, snaží se s nimi vídat. Občas se mu to poštěstí. Když děti něco potřebují. A je pak konfrontován s tím, že je stejně zlý a jak si dobře žije. Zlý je proto, že opustil jejich matku. Protože matka se před dětmi prezentuje jako světice a chudák.

Tenhle příběh je skutečný, ale nemyslím, že je to důležité, není totiž jediný. Takových je u nás mnoho.

Den otců je hezká věc, ale je to jenom svátek.
Můžeme ho slavit a nemusíme.

Důležité je ale hlavně to, abychom dokázali změnit stereotypy vnímání. Že ne vždy je opuštěná matka ten lepší, ten, který má právo na děti a basta fidli. Protože zmanipulovat dětskou dušičku je tak jednoduché a nevratné (ve smyslu poškození sociálních vazeb dítěte a jeho budoucích vztahů jakbysmet). Že ten, kdo dokáže víc fňukat, není vždycky ten, kdo je ten morálnější a bezúhonnější, ten koho máme litovat.

A tak bych dneska chtěla popřát hodně trpělivost především tomuto otci a jemu podobným.
Těm, kteří své děti milují, starají se s nimi a přesto nemohou být „táty“.

Těm Den otců asi k ničemu nepomůže. Ale zaslouží si porozumnění víc, než kdo jiný.

v.poho

Milá V.poho, naprosto s vámi souhlasím a vím, o čem mluvíte. Předpokládám, že ten muž je v současnosti vaším partnerem.

Text nebyl redakčně upraven

Znáte podobný osud táty, který si své otcovství nemůže užívat tak, jak by chtěl? Myslíte si, že takových mužů je hodně? Možná právě jim je věnován tento svátek.

Věřím, že vás se to netýká. Komu byste popřály na Den otců vy, milé ženy-in? Svému tátovi, nebo otci svých dětí?

Věděla jste o tomto svátku? Budete ho slavit, nebo si jen tak vzpomenete?

Tak to udělejte právě dnes a napište na redakce@zena-in.cz

Reklama