Reklama

Krásný den milá redakce. Chci k dnešnímu tématu přispět také svou malou troškou do mlýna.
U nás doma bylo vždycky jídla dost. Lednička doslova praskala ve švech a každý si mohl vzít, na co jen dostal chuť. Takže nebylo divu, že tatínka nakonec vyhodila jeho obvodní doktorka z ordinace s verdiktem, že pokud nezhubne alespoň deset kilo, nevstoupí ji na váhu:D Doma to bylo pochopitelně vyčítáno mamince – ona vyvařuje, ona pořád něco chystá… ale ve skutečnosti si tatínek dopřával v práci po vydatném obídku (gulaš s pěti knedlama ) nějaký ten pamlsek, zmrzlinku nebo zákuseček… Ale to je jiná.

Když jsem poznala svého stávajícího přítele a jeho rodinu, nemohla jsem nějak pochopit jejich filozofii. Zvlášť filozofii jeho matky. Peněz měli dost. Byt zařízený. A z dvou managerských platů uživit dva hladové krky snad není takový problém. Problém byl v ní. Na nákupy nechodila – nechtělo se jí, nestíhala – najedla se přeci v práci. Když zašel někdo jiný z rodiny nakoupit, navařila pro sebe, pro ostatní ne. Lednička u nich většinou zela prázdnotou. Žádné jogurty , ovoce, salámy, sýry, žádné teplé jídlo alespoň jednou denně! Po otevření ledničky na mě vykoukly dvě vajíčka, mlíko a když se zadařilo tak pár koleček salámu. Když už byla opravdu největší krize, objednala domů pizzu – přece nebude vařit, když celý den makala!

Když začal přítel chodit k nám a uviděl na každé návštěvě prohýbající se stoly, připadal si nejspíš jako „Alenek“ v říši divů. Samozřejmě, že se ze začátku upejpal a nechtěl si vzít, protože mu to připadalo neslušné, ale časem si prostě zvykl, že jídlo je tam nachystáno především pro něj. Rozpalovaly mě však do běla její telefonáty typu: ,,Když je u tebe, zůstane i na oběd? Nebudu vařit.“ Co jsem jí měla odvětit? Jistě že zůstal. Doma by se prostě nenajedl. Připadalo mi to velmi, ale opravdu velmi neslušné! Co byste ale na mém místě dělaly vy?

Jednu výhodu však tohle „tchýniné nevaření“ má – nikdy jsem neslyšela větu typu: ,,Víš, ale maminka to vaří jinak!“ Takže nakonec – vše zlé je k něčemu dobré! Nicolenka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Děkuji, Nicolenko, za váš příspěvek k dennímu tématu. Vašeho přítele mi bylo při čtení vašeho textu líto. Chudák, jak vůbec mohl přežít?

A vy ostatní máte poslední šanci. Vážně poslední. Za půl hodiny končím a jdu se najíst, naprat břich, nasytit ego i žaludek. Ještě nevím, co si dám, ale jistě to bude dobré.

Redakční mail je:

redakce@zena-in.cz

a pokračuje turnaj v samolodích: VYHRAJTE TO, NA CO MÁTE CHUŤ