Reklama

S kamarádku Romanou byla vždycky obrovská legrace. Bydlely jsme spolu, užívaly si večírků, chodily domů až ráno, měly naprostý přehled o kulturním dění ve městě a náš největší problém byl, kdy už se konečně pořádně vyspíme. To nám bylo dvacet.

Postupem času jsme přicházely na to, že život není jen o tomhle a Romana založila rodinu. Na mateřské si připadala osamělá a zapomenutá a přemýšlela, jaký smysl život vůbec má.
A život jí na to odpověděl.

Jednoho dne zazvonil zvonek a za dveřmi stály dvě sympaťačky od Svědků Jehovových. Znaly odpověď na všechny Romaniny otázky, na rozdíl od manžela si s ní povídaly celé hodiny a řekly jí, že je moc milá, že když půjde s nimi, seznámí jí s novými stejně milými lidmi. Když bude „hodná“ , mohla by se stát jednou ze 144 000 Svědků, kteří přežijí konec světa a dostanou se do věčného nebeského království.

Dva roky s ní nebyla řeč. Neustále mě přesvědčovala o své pravdě, která byla samozřejmě absolutní a jediná.

Neměla jedinou pochybnost, myslela, že teď teprve ví, jak to se smyslem bytí a světem vůbec je a dokonce pociťovala úlevu, že už nemusí hledat. Kdyby přece jen něco, stačí se zeptat.
Přestala slavit Vánoce a mojí námitku, že její dcera se na ně těší už od září, odrazila argumentem, že to je právě to špatné a že je ještě dost času ji zachránit.
Její manžel byl ve vztahu vždycky ten slabší a tak se Romaně snadno podařilo ho k Jehovistům přetáhnout také.
Přestali slavit i narozeniny a svátky a večery trávili četbou Strážné věže a následnou diskusí. K tomu samému, bohužel, vedli i svou malou dcerku. Postupně se izolovali od zbývajících přátel a stále častěji se stýkali pouze s ostatními Jehovisty – ztráceli tak kontrolu nad svým životem, aniž by si to uvědomovali.

Vysvobodil je David. Od školních let do něj Romana zamilovaná. Jejich životní smůla byla, že se stále míjeli. Když on se ženil, ona byla volná, když se vdávala, on se rozváděl.

Začala mu vyprávět o tom, jak byla osvícena a jak je šťastná a jak by se měl David vydat tou samou pravou cestou.
Chvíli ji poslouchal, pak jí vynadal a řekl, že dokud bude hájit tyto názory, nechce jí vidět. Nocí se probrečela k názoru, že Jehovu sice miluje, ale Davida ještě víc a hned druhý den mu zavolala.

Byl z toho románek, který skončil rozvodem. To zas rozsvítilo v hlavě Romaninu manželovi, prohlásil Romanu za zrádkyni a začal nenávidět vše, co s Romanou jakkoliv souviselo, tedy i sektu.

Tenhle příběh skončil relativně dobře. Pak jsou ale příběhy, kdy už ze sekty není návratu a díky slabosti rodičů jsou polapeny děti, kterým tak rodiče ukradnou možnost vytvořit si vlastní světonázor.

Jak vlastně poznáte sektu?

Mají několik společných rysů – jejich pravda je absolutní a jediná, „nepřátelským“ okolím nepochopená.
Nepřátelské okolí je vlastně celý svět mimo sektu.
Slibují pravdu a spásu.
Na složité otázky mají jednoduché odpovědi.
Používají psychickou manipulaci.

Tak tedy dávejte pozor – ne každý, kdo vám podává ruku, to s vámi myslí dobře!