Nedávno jste si mohli přečíst tři z příběhů na téma svatební historky o tom, co se také na svatbě může stát. Dnes vás čekají zbývající příběhy.

Příběh IV. (1990): Ženich v roli mechanika F1

Tentokrát se ženil bratr. Půjčil si od mého švagra krásný bílý smoking – paráda! Naše autokolona se vydávala z jednoho kraje Prahy na druhý a bratr coby vášnivý automobilista (to mu vydrželo dodnes, manželství nikoliv) řídil.

Někdy v polovině cesty bratr píchl.

Odmítl pomoc ostatních svatebčanů, kteří museli zastavit (ženich jede jako první), a rozhodl se pneumatiku vyměnit zcela sám.

Nejen že se mu to podařilo v přímo rekordním čase, který by mu záviděl i kdejaký mechanik Formule 1, ale co je podstatnější, bílý oblek zůstal nepošpiněný a bratr se mohl směle oženit!


Příběh V. (2000): Nevěsta bez kytice

Další kamarádka má tři děti. Dvě s prvním a jedno s druhým manželem. Narodilo se, jak bývá dnes zvykem, před svatbou. Když odkojila, otec se rozhodl, že si ji vezme (dnes by to asi raději vzal zpět).

Svatební itinerář byl skvěle naplánován: Vyzdobená luxusní bílá limuzína mého tehdejšího přítele měla za úkol vyzvednout nevěstu v kadeřnictví, vyzvednout kytici v květinářství a ve vší parádě jí dovézt na radnici. Já ani přítel jsme netušili, kde se kadeřnictví a květinářství nalézá. Prý nás povede další auto řízené příbuzným. Méně luxusní černý kombík pak řídil ženich a vezl dvě starší děti a chůvu s miminem.

Jenže auto, které jelo tehdy před námi a mělo nás zavézt do kadeřnictví, zmizelo. Mobily ještě nebyly příliš rozšířené a o GPS nikdo neměl ani potuchy, takže jsme horko těžko našli ještě tak cestu na radnici, kam jsme dorazili bez nevěsty i bez kytice.  

Čas letěl, oddávající netrpělivě čekali, takže se pro nevěstu vydal ženich i s celou svou početnou posádkou. Konečně dorazili! Nevěsta vyskočila z auta, uháněla na radnici, a když jsem za ní volala, kde že má kytku, pokrčila rameny a radostně křikla: „Nevím, ale hlavně že si mě vezme!“


Příběh VI. (2010): Veselý tatínek  

Žádného z aktérů této příhody neznám, nicméně jsem měla možnost vidět svatební video, a kdybych neviděla, nevěřila bych, neboť se jedná o velmi seriózní rodinu.  

Snoubenci se rozhodli pro obřad na vrcholku oblíbeného kopce. Otec nevěsty je známý jako člověk velmi společenský, který se nevyhýbá skleničce. Bohužel tentokrát to trošku přehnal, a tak nevedl k oltáři otec nevěstu, ale přesně naopak. Copak kdyby vedla, ona z posledních sil vlekla svého vesele povykujícího tatínka.

Poslední svatební trapas se stal poměrně nedávno, přesto doufám, že alespoň tomuto páru manželství vydrží…

Věříte ve „znamení“? Nebo myslíte, že při statisticky podložené asi 50% úspěšnosti všech manželských svazků jde o zcela normální jev? A znáte také podobné historky?

Přečtěte si:

Reklama