Reklama

Ne je prostě bezvadné slovo. Když maminka na hřišti vstane z lavice a chce jít domů. „Ne!“ Když volá, že je čas na koupání. „Ne!“ Škoda jen, že maminky to věčné ne občas přeslechnou. Malému umíněnci pak nezbude nic jiného než nasadit tvrdší metody k prosazení své vůle. Hlasitěji křičet, prásknout sebou o zem, zrudnout a začít se vztekat.

 

Vykouzlí-li se k tomu ještě obrovské slzy jako hrachy, koulející se po tváři, je někdy těžké tomuto nátlaku odolat. Pokud ale rodiče na takovéto výstupy vůbec nereagují a zůstanou docela v klidu, je to to nejlepší, co mohou v této situaci udělat. Malou útěchou ale může být, že všechny děti od 18 měsíců do tří let zažijí fázi vzdoru. Mezi třetím a čtvrtým rokem většinou tato fáze odezní.

 

To, jak moc děti vzdorují, závisí především na jejich temperamentu. V této fázi udělají špunti jeden zásadní krok. Začínají si uvědomovat svou vlastní identitu. Já nechci ty červené kalhoty, já chci ty modré. Nechci jít už domů. Ještě nepůjdu do postele.

 

Vztek se dostaví tehdy, když dítě pochopí, že s tím, co chce, občas narazí na určité hranice. Pak je dobré mu vysvětlit, že je rozdíl v tom něco si přát, a v konečné realitě. Že není možné dostat všechno, co chce, a že rodiče jsou tu od toho, aby rozhodovali.

 

Děti se musí v tomto období především pomalu učit srovnat svou vůli s tím, co chtějí ostatní. Přitom si vyměřují hranice a dělají velký krok k samostatnosti. Někdy jsou tyto děti dychtivé po dobrodružství, jindy se drží máminy sukně. Pro rodiče je to někdy zkouška trpělivosti. Je lepší nechat dítě vyvztekat, nebo mu raději ustoupit? U všeho, co by mohlo být pro dítě nebezpečné, je potřeba nasadit striktní hranice. Dítě se prostě musí naučit, že se k horkému sporáku nechodí příliš blízko a že se na balkoně neleze po zábradlí. V takových případech neexistují výjimky. V některých věcech ale mohou dělat rodiče a děti vzájemné kompromisy.

 

Když nechce Terezka večer uklízet pokoj, možná to půjde jednodušeji, když jí maminka trochu pomůže. A pokud si Matěj umanul, že půjde do školky v dešti v sandálech, proč ne, když mu maminka zabalí s sebou náhradní ponožky a holinky. Matěj sám pochopí, že to maminka myslela dobře, a že pokud v sandálech skočí do louže, bude mít mokré nohy a bude mu zima.

 

Důležité je však dodržet zásadní pravidla. Pokud rodiče povolí, děti brzy poznají, že vztekáním snadno docílí svého. Mnoho rodičů nesnese, když jejich dítě pláče, a to především na veřejnosti. Nejlepší je ale v této situaci počkat, až se dítě vyřve a uklidní. Je dobré to vydržet, i když na vás možná bude okolí koukat jako na krkavčí rodiče, když vám bude dítě v supermarketu řvát jako na lesy nebo se válet v hysterickém záchvatu po zemi.

 

7 preventivních opatření proti vzteku


+ U dospělých tomu není jinak. Pokud jsme unavení nebo hladoví, máme špatnou náladu. Děti ještě neumí zcela zvládat své pocity. Snažte se odhadnout situaci a nechoďte třeba na večer s přetaženým dítětem nakupovat. Ráno to bude pro oba mnohem pohodlnější.

+ Pro děti je složitější, když mají v hlavě udržet hodně zákazů. Mnohem účinnější bude, pokud si stanovíte menší množství pravidel, ale o to budou zásadnější.

+ Malí rebelové chtějí vědět, na čem jsou. Bude maminka opravdu naštvaná, když se přiblížím k tomu domácímu kinu? Pokud budou rodiče ve svém počínání důslední, dají tak svému dítěti jistotu. A právě tu potřebují vzdorující děti nejvíce.

+ O pocit jistoty a bezpečí se také postará pokud možno stálý denní režim.

+ Necháme-li dítě venku dostatečně vyřádit a vyběhat, bude později více vyrovnané a nebude tolik vzdorovat.

+ Vztek přichází celkem často, když rodiče chtějí jít z hřiště domů nebo dítě při hraní ruší. Tomu se dá předejít třeba tím, že dítě včas na odchod připravíme. Stačí říci: „Ještě chvilku si můžes pohrát, ale pak už musíme jít opravdu domů.

+ Vzdorující špunti chtějí být za každou cenu soběstační. Je dobré dětem přenechat méně náročné úkoly. Mohou například prostírat stůl, mazat si chléb při snídani nebo pomáhat mamince péct koláč.

 

Co malé umíněnce opět utěší? 7 tipů, jak správně reagovat

 

+ Je to jako u bouřky. Pokud máte vaše dítě již přečtené, poznáte snadno, že se schyluje ke scéně s výbuchem vzteku. Znamená to pak jen rychle reagovat. Pokuste se dítě zabavit něčím zajímavým. Vyprávějte mu zajímavou historku nebo přečtěte pohádku.

+ Důležité pravidlo pro rodiče zní: I když je to někdy těžké, zůstaňte v klidu a nenechte se zlostí dítěte rozhodit. Jinak bude situace ještě horší.

+ Při záchvatu vzteku mluvte na dítě klidným hlasem. Potřebuje teď vaši blízkost, protože je dítě samo překvapeno svými pocity. Pokud okolo sebe vztekle rozhazuje rukama a chce do něčeho bouchat, vezměte ho do náručí a pevně držte.

+ Pokud se necháte vydírat a dítěti ustoupíte, odměníte tím pouze jeho vzdor a křik. Dítě pak snadno pochopí, že bude-li řvát hodně nahlas, bude dělat maminka a tatínek přesně to, co chce. Proto by měli rodiče dbát na to, aby se dodržovala jasná pravidla.

+ Je obzvlášť těžké ukočírovat vzdor, pokud tomu přihlíží spousta lidí. V supermarketu s tím zřejmě nic neuděláte, ale třeba na návštěvě u sousedů ano. Vezměte dítě do náručí a odveďte ho z místnosti. Venku se uklidní mnohem rychleji.

+ Cítíte-li na sobě, že už máte sami všeho dost a že se brzy přestanete ovládat, běžte se projít a nadýchat čerstvého vzduchu.

 

Jaké máte zkušenosti se vztekající se ratolestí vy?