Léto je jako stvořené pro lásku. Na dovolené potkáváme nové a zajímavé lidičky, táborové ohně, moře, hory a lesy voní romantikou a pod hvězdnou oblohou se úžasně miluje. Jenže pak dovolená skončí, rozjedeme se do všech koutů světa, léto se změní v uplakaný podzim a předsevzetí, že si budeme volat a navštěvovat se, skončí pár sms a rozpačitým posezením v kavárně.

Samozřejmě že letní lásky takhle nemusí končit vždycky. Z některých se může vyloupnout i celoživotní vztah. Ale hodně lidí k nim už rovnou přistupuje s vědomím krátkodobosti a pomíjivosti. O to bývají vášnivější. A vzpomínky na ně nám pak prohřívají studenou zimu.

Jenže stejně tak se můžou letní lásky změnit v noční můru. Například když my hledáme vztah a partner jenom rozptýlení na léto. Nebo když si nedáme pozor a přivezeme si nějaký ten exotický „dáreček“, ať už je to miminko, nebo nemoc. Nebo když se zkrátka spleteme a za hezkým tělem a milým úsměvem najdeme člověka, který nám ublíží...

Já mám na svou jedinou letní lásku dobré vzpomínky. Bylo mi sladkých sedmnáct, milovala jsem Tolkienova Pána prstenů – tenkrát ještě nepříliš známou knížku ve fádním přebalu – a vyrazila jsem s kamarády na čundr. Jednoho večera se k našemu ohni přidala dvojice mladíků a jedna dívka.

Byl nádherný, vlahý večer, kouř voněl ve vlasech a štípal v očích, ve stínech se určitě schovávali elfové a trpaslíci a najednou ten kluk v dlouhém černém kabátě a klobouku, s vlasama do culíku a očima šedýma jako ten kouř, zarecitoval: „Ne každé zlato třpytívá se, ne každý, kdo bloudí, je ztracený...“
„Stáří, když silné je, neohýbá se, mráz nespálí hluboké kořeny...“ doplnila jsem automaticky. Naše pohledy se setkaly a zajiskřily jako ty plameny.
„Z popela oheň znovu vzplane, ze stínu světlo vzejde náhle,“ pokračovali jsme dvojhlasně, „když zkují ostří polámané, nekorunovaný zas bude králem.“

A bylo. Bylo to úžasně romantické, šílené, kýčovité a dokonalé. Strávili jsme spolu léto. Milovali se v trávě i v bodláčí – občas jsme nějak nestíhali koukat, kam si leháme, a pak jsme se ráno divili – chodili jsme po lesích a neviděli tenhle svět, ale snivý Lórien a vysoké štíty Mlžných hor...

A pak se léto přehouplo do podzimu, listí zezlátlo a stříbrné kmeny buků ještě víc připomínaly čarovný elfský les... A my museli do školy. Ještě nějakou dobu jsme se setkávali, ale mládí nebývá moc trpělivé. A tak naše letní láska dopadla jako ti elfové, kteří zůstali ve Středozemi – umenšila se a vybledla, až jsme ji nakonec nedokázali najít ani v sněhem zasypaných lesích.

 

 

Zažila jste letní lásku? Jaké to bylo?
Skončil Váš vztah s létem, nebo pokračoval?
Zažila jste v létě vztah na jednu noc?
Nebo jste se šíleně zamilovala do učitele tance, plavčíka nebo průvodce?
Máte špatné zkušenosti s letními láskami?
Seznamujete se v létě ráda? Flirtujete?
Jste spíš kořist nebo lovec?

Napište nám o Vašich letních láskách na redakce@zena-in.cz a nejlepší příspěvek odměníme!

Reklama