K nebezpečným výstupům vás samozřejmě nenabádám, naopak, i tehdy, kdy po sněhu není ani památky, vás vyzývám k opatrnosti, protože takový podvrtnutý kotník není nic příjemného kdekoli, natož v horách. Takže ta pozvánka platí pro 1 602 metrů vysokou Sněžku, nejvyšší horu Krkonoš.
Způsobů, jak se dostat nahoru na horu, je hned několik. Ti pohodlnější spoléhají na lanovku, která je zatím ještě v provozu. Nastoupit lze buď přímo v Peci pod Sněžkou nebo lze přistoupit na Růžové hoře.

Pěší turisté, kteří si chtějí na nejvyšší horu vyšlápnout sami, mohou vybírat hned z několika možností. Ti, co vyjdou z Pece pod Sněžkou, se budou držet modře značené trasy, minou odbočku k Boudě pod Studničnou a podél Upy vystoupají k někdejší Kovárně. Prošli jste Obřím dolem a nyní vás čeká chůze po horském chodníku k rozcestí u bývalé Obří boudy. Tato část trasy je značena červeně. Vida, a Sněžka už je na dosah ruky...

Takhle napsáno se zdá jakýkoli výstup na horu velice snadný a jednoduchý, ale je dobré počítat s tím, že jsme ve vyšší nadmořské výšce, takže počasí se tu poměrně rychle mění a je nestálé. I když nejsme v žádných velehorách, je dobré mít vlastní zásoby jídla a pití a nespoléhat na to, že kdekoli se dá dokoupit cokoli. Samozřejmostí jsou rukavice, nepromokavá bunda a čepice. To platí pro jakoukoli trasu, nejenom pro tu, která vede z Pece pod Sněžkou :-) A pohodlné pevné boty, na to nesmíme zapomenout.

Další možná trasa se nabízí přes Růžovou horu. Výchozím bodem je Velká Úpa, odkud se, pokud máme štěstí, můžeme nechat vyvézt kratší sedačkovou lanovkou na Portášky. Odtud dojdeme až na Růžovou horu. Kdo chce, může si to celé vyšlápnout přímo z horského středika Pec pod Sněžkou, poměrně zdatný a trénovaný turista to za hodinu zvládne.
Z Růžohorek je to jeden kilometr na přestupní stanici lanovky, která spojuje vrchol Sněžky s Pecí pod Sněžkou. V tomto místě, tedy v nadmořské výšce zhruba třinácti set metrů, opustíme zelenou a dál pokračujeme po žluté. Kdo si potrpí na přesnost, tak by měl vědět, že z Růžové hory je to na Sněžku dva a půl kilometru, odsud vede na vrchol nejvyšší české hory dlážděná cesta. Připravme se na to, že až do našeho cíle je to poměrně prudké stoupání.

Třetí, z mého pohledu možná tak trochu opomíjená cesta, jak se dostat na Sněžku, vede přes Pomezní boudy. Ty byly založeny přibližně v polovině sedmnáctého století a jen pár desítek metrů od nich se nachází hraniční přechod do Polska. Připomeňme, že jsme tentokrát v Malé Úpě.
Od Pomezních bud je cesta příjemná, zvlněná, velké převýšení tu není. Fyzicky nejnáročnější je stoupání, které začíná u chaty Jelenka. Tady se vyplatí mít dobré boty, stoupání vede po kamenité cestě.
Cesta vede po červené Cestě česko-polského přátelství až na Svorovou horu. Odtud je už Sněžka opět "co by kamenem dohodil".

Úbočí Sněžky nejsou zalesněná, ale holá a skalnatá. Vrcholem prochází česko-polská státní hranice. Z tohoto místa, pokud je dobrá viditelnost, se nabízí zajímavý výhled do okolí, a to nejenom českém, ale i polském.
Sněžka má tu výhodu, že její vrchol je příjemně zaoblený a prostorný, takže se tu tyčí dokonce hned několik staveb. Kromě kaple svatého Vavřince je to Slezská bouda a také Česká bouda, která však postupem času notně zchátrala. Také meteorologická stanice, postavená na polské straně, už neslouží svému původnímu účelu. Zapomenout nesmíme ani na známou Poštovnu, odkud si nejeden turista přinesl cennou trofej: poštovní razítko z nejvýše položeného poštovního místa.

Na výlet do podzimních Krkonoš vás pozvala  

Reklama