Jitka neměla dobrý rok. Na jaře potratila své dítě a přesto, že doma už jedno měla, nebyla se ztrátou dítěte nijak vyrovnaná. Interrupci musela podstoupit v pokročilém stadiu těhotenství a byl to pro ni otřesný žážitek.

Byla to ale vcelku silná nátura a byla také zvyklá vyrovnat se se vším sama. Její okolí to od ní snad i očekávalo.

 

V létě se chystali s rodinou na dovolenou a jí docházely síly. Měla pocit, že je na všechno sama, a její stále tak trochu duchem poletující manžel, ji v tomto jedině usvědčoval. Uvědomila si, že je stále větším motorem celé rodiny a tíhu, kterou cítí na svých bedrech, už nemůže unést.

 

Bylo ale řečeno, že je Jitka silná povaha. Ale co je to vlastně silná povaha?
Možná si byla zvyklá vše vysvětlit a většinou si poradila sama. Nechtěla si nikde stěžovat a nikomu kňourat na rameni. Během léta si ale uvědomila, že se nepoznává. Měla časté záchvaty breku, špatně spala a manžela nemohla ani vidět. Ten ji akorát říkal, že až budou mít další dítě, tak se vše spraví. Ale co vědí chlapi o těhotenství, vždyť vůbec netuší a ani nemohou chápat, co je to mít v břiše dítě, které kope a se kterým v duchu ženy promlouvají. A nemohou mít ani zdání, co to je o své dítě přijít.

 

Jitce byl často manžel odporný. Snažil se s ní občas promluvit, ale vždy říkal tak prosté věci. Někdy ji nechal vymluvit, ale vždy to skončilo hrozným pláčem. Pak už jen bezradně a bezmocně koukal. Pohladil po rameni, ale duši to nepomohlo.

 

Moc ji rozčilovalo, že on vidí vše tak jednoduše a že tak urputně trvá na dalším dítěti. Také říkal všem v okolí, že je to už dobré a že se o „tom“ již nechtějí bavit. To nenáviděla nejvíc. Ona o tom chtěla mluvit, ale pochybovala, že by ji její většinou bezdětné kamarádky pochopily.
Manžel chtěl brzy další dítě, ale ona se chtěla především dát sama dohromady.

 

Nešlo to dál.
Pořád často brečela a byla nevrlá na dítě i manžela. Jak to tedy řešit? Varianta s návštěvou psychologa jí neseděla. Vždyť si vždy poradila sama a „je to takové zbabělé a zklamu sama sebe, že si nedokážu poradit ?“ říkala si.
Přišel podzim a atmosféra doma byla stále horší. Po jedné veliké hádce s manželem, které bylo bohužel přítomno i jejich malé dítě, se rozhodla.
Obvolala pár známých a získala tak kontakt na osvědčenou psycholožku. Chtěla výhradně ženu a to jen takovou, která už rodila. Vybraná lékařka měla čtyři děti a dva potraty za sebou.

 

Jitka si s ní hodinu volně povídala.
Zpočátku, jelikož to byla její první zkušenost s psychologem, se musela tak trochu donutit mluvit o tom, co ji úplně uvnitř tak moc trápí. Paní doktorka měla obrovské pochopení, jak už tak psychologové mívají. Poradila, že se nemusí se ztraceným dítětem za každou cenu zcela rozloučit a zapomenout na něj. Ani by se jí to nikdy úplně nepovedlo. Může na něho vzpomínat a dokonce o něm mluvit.

Další dítě by měla mít, až se na to bude stoprocentně cítit. To bude pravděpodobně brzo, ale je to v tomto případě jen a jen její věc.

Jitka se cítila mnohem lépe, některé věci ohledně interrupce právě vyslovila poprvé. Člověk, který ji tak pozorně naslouchal, pochopil. A poradil je ventilovat, vždyť manžel je unese a spíše pochopí, jak se cítí.

Po své, v jejím životě vůbec první zkušenosti s psychologem si trochu vyčítala, že už to neudělala dávno.

 

Jitce psycholog pomohl v každém případě. Cítila se při odchodu mnohem lépe, ulevilo se jí a na příští návštěvu se již moc těšíla.  

 

Jitka z našeho příběhu udělala jistě správný krok. Pomocí psychologa si uvědomila, že je v některých životních situacích dobré využít odborníky. Vždyť oni vědí, co dělají, a své vědomosti nabily dlouholetým studiem. Jsou tu pro nás a využívat jejich služeb není v žádném případě ostudou. Někdy se ani nemusí stát žádná tragédie a člověk se cítí na dně. Pokud je tomu tak, je návštěva odborníka na místě.

 

V této době se „využití služeb“ psychologů stává již normální záležitostí.
V Americe je to již dlouhé roky zcela běžné a i u nás si na to lidé zvykají. Na naši psychiku je vyvíjen velký tlak, ať už z věčného stresu, stálých finančních nesnází, těžkostmi s výchovou dětí anebo z partnerských problémů.
Je to normální, zažíváme to všichni.

 

Rada Ženy-in tedy zní:

Neobávejte se zajít k psychologovi, není to ostuda a bude vám jistě lépe!

   
Reklama