Řekne-li se Konstanz, vybaví se vám asi historické město v Bádensku-Württembersku. Ovšem řekne-li se Kostnice, nejspíš si vzpomenete na rok 1415. Upálení mistra Jana Husa. Alespoň takto si to mnozí pamatujeme ze školy. Pojďme toto malebné městečko navštívit…

Město samotné založili už Keltové, později se dostalo do rukou Římanů. O dnešní pojmenování se pravděpodobně zasloužil císař Constantinus Chlorus, který zde v době válek s Germány kolem roku 300 n. l. vybudoval římskou osadu.

kašna

V Kostnici u Císařské kašny

jezero

Bodamské jezero – umí se tvářit přímo hrozivě!

Dnes je Kostnice se svými téměř dvaaosmdesáti tisíci obyvateli největším městem na břehu Bodamského jezera. Historické jádro města na vás dýchne středověkou atmosférou, jako by se zde zastavil čas. Projdete-li pod hrázděnou věží jednou ze tří dosud zachovalých bran z původních středověkých městských hradeb, branou Schnetztor, ocitnete se na Husově ulici. Hned za branou narazíte u čísla 64 na pro nás asi nejzajímavější budovu – Husův dům.

Husova ulice a dům

Husova ulice a Husův dům

hushaus

Husův dům – vstup je zde volný, domluvíte se i česky

expozice

Pohled do expozice Husova domu

Dlouho se tradovalo, že v tomto domě strávil Hus poslední své dny na svobodě. Jiné zdroje však uvádějí, že bydel v domě č. 22 nazývaném U červené konvice ve společnosti vdovy Fidy Pfistler. V nedalekém č. 14 – v domě U delfína – byl ubytován Jeroným Pražský. Každopádně, ať je pravda jakákoliv, dům č. 64 získala v roce 1922 Společnost Husova muzea v Praze, která zdejší expozici spravuje spolu s Husitským muzeem v Táboře. Ostatně Tábor je partnerským městem Kostnice.   

Popojdeme-li dále, křížíme drobnou uličku Hieronymusgasse připomínající Jeronýma Pražského.

Vydáme-li se z centra k okraji města, zakrátko dojdeme ulicí Zum Hussenstein k malému náměstíčku. Uprostřed leží obrovský balvan, na jehož jedné straně je vytesáno jméno Hieronymus von Prag (na památku později upáleného Jeronýma Pražského) a na druhé straně jméno Johannes Hus. Kámen leží na místě, kde byla poprava vykonána, tedy kde se hranice rozhořela. Koná se zde každoročně pietní akt, proto ta záplava květin.

Hussenstein

Hussenstein 2

Hussenstein 3

Někteří jedinci dokonce neváhají posílat do záhrobí své osobní vzkazy…

Za zmínku jistě stojí kostnický chrám Matky boží, Münster, místo konání onoho papežského soudu, který zpečetil osud Jana Husa.

Za dalšími zajímavými místy se vydejte k přístavu. Na břehu jezera nedaleko městského parku je budova, která vešla do dějin jako Budova koncilu. Původní účel byl zcela prozaický – skladiště. Ovšem v době konání koncilu se hodila jako zasedací síň pro tak velký počet účastníků. Dnes slouží k pořádání kulturních akcí a je v ní i hostinec.  

Koncil

Budova koncilu

Zajímavostí je, že v době konání koncilu měla Kostnice obyvatel pouhých šest tisíc, ovšem počet návštěvníků je odhadován až na sedmdesát tisíc! Pravdou je, že v některých zdrojích je tento údaj zpochybňován. Že by neuměli počítat?

Otočíte-li se čelem k jezeru, vaší pozornosti jistě neunikne zajímavá socha na konci mola. Je vysoká devět metrů –  na otočném podstavci, jako by vítala lodě připlouvající do přístavu. S lodníky však nemá nic společného. Je to alegorická socha vytvořená na motivy satirické povídky Krásná Impéria ze sbírky Humorné příběhy (fr. Les contes drolatiques) od Honoré de Balzaca zasazené do doby konání kostnického koncilu. Představuje italskou kurtizánu Lucrécii de Paris držící dvě malé groteskní figury – obě jsou nahé, oblečené pouze do symbolů své moci – jedna má na hlavě císařskou korunu a druhá papežskou tiáru. Symbolizují tak odvěké zápolení světské a církevní moci.

Imperia

Krásná Impéria - tato socha v přístavu jistě upoutá vaši pozornost

Z historie města je jistě nejzajímavější epizodou konání kostnického koncilu v letech 1514 až 1518. Událost, která poznamenala vývoj a uspořádání moci v celé Evropě na další staletí. Není tedy divu, že s místem jeho konání je město spjato už navždycky. Možná bychom o Kostnici nebýt Husa a koncilu ani neslyšeli…

O co tehdy šlo? Jsme v době trojpapežství, rozštěpení křesťanské církve, neustálých konfliktů otřásajících Evropou. Císař Zikmund, který svou osobou ztělesňuje vztah mezi církví a státem, se rozhodne něco podniknout. Přesvědčí církevní i světské hodnostáře o nutnosti svolání koncilu, od kterého si slibuje ukončení papežského schizmatu, sjednocení církve a nastolení klidu a pořádku. Čtyři dlouhé roky se vedly debaty o teologických, politických a společenských problémech tehdejší doby. Zabývaly se též záležitostmi reforem započatými již dřívějším pisánským koncilem. Ty byly zaměřeny zvláště proti učení Jana Husa a jeho stoupenců. Jak to dopadlo, víme.

Vina za upálení byla dříve přisuzována jednoznačně „lišce ryšavé“ - císaři Zikmundovi. Po roce 1989, kdy se začalo na historii pohlížet trochu jinak, se zase tvrdil pravý opak – že vlastně nemohl jeho upálení zabránit. Pravda bude asi někde uprostřed. V rámci nastolení pořádku ho nejspíš – ač nerad – musel obětovat.

Kostnický koncil zásadně ovlivnil vývoj evropských dějin. Byl úspěšný - co se týče ukončení schizmatu, nastolení jednoty církve. Nedořešil však otázky reforem. Ty tvrdě potlačil dávaje přednost ukončení rozpolcenosti a nastolení pevné, jednotné moci.

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

Reklama