Před týdnem jsme se vrátili z cestování po Jižních Tyrolích, kde jsme nemohli vynechat návštěvu městečka, které je pro nás navždy spjaté s „národním mučedníkem“ Karlem Havlíčkem Borovským. Na místě samém jsme chtěli zjistit, proč se tu Karlu Havlíčkovi nelíbilo.

Dnes je toto upravené městečko součástí Itálie. Historické území Südtirol, odjakživa rakouské, bylo totiž v roce 1919 připojeno díky mírové smlouvě ze Saint- Germain k Itálii. Jako odměna za to, že se v první světové válce Itálie nepřidala ke svým bývalým spojencům z Trojspolku – Německu a Rakousko-Uhersku. Po válce nastala tvrdá italizace celé oblasti. Přesto dodnes je to stále spíše oblast rakouská než italská. Většina obyvatel – 72% - hovoří německy. Dvojjazyčné nápisy jsou samozřejmostí. Kamkoliv vejdete, první vás pozdraví Grüss Gott. Teprve když reagujete italsky, obrátí se k této řeči.

Brixen

Brixen – náměstí s radnicí

Jak už bylo řečeno ve včerejším článku věnovaném Havlíčkově dceři Zdeňce, k deportaci do Tyrol došlo v prosinci 1851. Havlíček dostal dvě hodiny na to, aby se sbalil. Protestovat nemělo smysl. Loučení prý bylo tak srdceryvné, že se na to nemohl dívat ani otrlý okresní hejtman, a raději vyšel na chodbu.

Nucený pobyt v tomto poklidném městečku pod Alpami se Havlíčkovi protáhl na tři a půl roku. Ačkoliv s místními neměl nic společného, dodnes je zde jeho přítomnost živá. Ukazatele k domku, kde bydlel, o tom svědčí jasně.

Brixen

Havlíček všudypřítomný

Havlíčkův dům

Dům je v soukromých rukou, žádné muzeum tam není. Jen pamětní desky na domě. Na plotě byla výstraha Pozor, zlý pes! Zkusili jsme přesto zazvonit. Dali jsme se do řeči s mladou obyvatelkou domu, nicméně bylo nám to žinantní se s ní fotit

Dílo Karla Havlíčka Borovského není zdaleka tak rozsáhlé, jak je rozsáhlá literatura týkající se jeho života a tvorby. Jaký vlastně byl? Jednoznačně měl velice složitou povahu, byl potížista, cholerik. Ve škole neoblíbený u učitelů i spolužáků. Zklamal otce, odmítl totiž studovat práva, zklamal i matku, když byl po roce vyloučen z arcibiskupského semináře (měl dvě nedostatečné). Zkoušel to jako učitel, poté byl vychovatelem v Moskvě. Odtud se vrátil rozčarován a vyléčen z obdivu ke Slovanům. Našel se až jako literát a novinář! Tím, že neohroženě bojoval proti nastupujícímu Bachovu absolutismu, se stal vlastně legendou již za svého života. Za své vlastenecké články byl často před soudem.

Elefant

Hotel Elefant

Ale vraťme se do Brixenu. Po příjezdu se Havlíček nejdříve ubytoval v hotelu Elefant. Dnes je to čtyřhvězdičkový hotel. Po příjezdu ženy a dcerky si pronajal domeček se zahrádkou. Nebyl to tedy žádný hrozný kriminál. Že syrový alpský vzduch Havlíčkovi ukrátil život? Právě naopak! Brixen leží v údolí, které je obrácené k jihu. Prostředí zdravé, krajina krásná.Brixen

Brixen leží v údolí

Havlíčkově ženě Julii, už těžce nemocné, pobyt jednoznačně prospěl. Jenže - každodenní soužití manželů nejspíš zapříčinilo, že se touto chorobou časem nakazil jak Karel, tak i malá Zdeňka. Pozitivní ale bylo, že se mohl dcerce věnovat, což by se mu asi v Čechách při jeho vytíženosti nejspíš nepodařilo. Byl přísný otec a Zdeňka klidná a dobře vychovaná holčička. Z čeho Havlíčkovi žili? Z erární podpory 400 zlatých ročně, která byla po opakovaných protestech zvýšena na 500 zlatých. Neživořili tedy, i když si Havlíček stále stěžoval, že musí doplácet „ze svého.“ Na domácí práce ale měli služku a teplá jídla si nechávali většinou nosit z hotelu Elefant, který už tehdy nebyl nejlevnější.

Menu

Havlíčkovým by dnešní menu jistě chutnalo… 

Přestože zlí jazykové tvrdí, že Brixen znamenal pro Havlíčka vlastně více než tři roky prázdnin v krásném prostředí, on tu byl skutečně nešťastný. Proč? Měl tu jen minimum přátel, nemohl se realizovat, nudil se. Prostě mu scházela česká společnost a hlavně – nemohl tu rebelovat…

Na další straně: Brixen dnes


A jak tedy vypadá městečko dnes? Jednoznačně idylicky. Posuďte sami...

Uličky

Brixenské uličky

Dom

Dominantou města je Dóm původně pocházející z 12. až 13. století. V 18. století byl výrazně barokizován. Vnitřní štuková výzdoba je mistrovským dílem místních řemeslníků. Nástropní fresky namaloval významný rakouský barokní freskař Paul Troger, rodák z nedalekého Welsbergu

Dóm

Vedle Dómu se nachází zachovalá křížová chodba. Fresky pochází z 13. a 14. století a po nákladném a důsledném restaurování jsou vskutku působivé…

 

 Na trhu

Na tržišti pro vás připraví místní specialitu - jakousi placku z těsta plněnou zelím nebo špenátem (dejte si tu se zelím…)

Speck 

Těch lákadel je ovšem mnohem víc – u nás vyhrává jednoznačně jihotyrolský špek, samozřejmě nejlépe bez tuku – dobrůtka k pohledání…

Na našem webu jste si také mohli přečíst:

 

Reklama