Reklama
Kamarádka mi zavolala, že je slaměná vdova, a tak co podniknem o víkendu. Prý v paláci Flora otevřeli nové 3D kino, je to naprosto super a jistě by stálo zato vzít děti a zkulturnit se. Film má být hodinu dlouhý a vstupné asi 150 korun na osobu.. a prý to viděli její známí a říkali, že film trvá 35 minut a těch zbylých 25 je věnováno organizaci kolem. Tak jsme si řekly, že to nám asi budou něco říkat o této zajímavé novince a pak si pěkně užijeme podívané. Dostala jsem za úkol zajistit lístky.

V předtuše možného návalu sobotního odpoledne jsem prozřetelně vyrazila koupit vstupenky den předem. Potěšilo mě rodinné vstupné, dva dospělí (mohou být i stejného pohlaví-hurá!) a dvě děti (nebylo třeba uvádět věk), suma sumárum 440 Kč. Za půl hoďky pokoukání, no, přece je nenecháme - chudinky děti - kulturně zakrnět.

S lístky v kapse a s hřejivým pocitem dobře vykonané práce jsem se rozjela domů a společně jsme se těšili na věci příští, ovšem kromě starší dcery, která představě dítěte už neodpovídá, a tudíž zůstává doma, neboť se nevešla do rodinného vstupného.

Nastal den D. Po menší honičce na jezdících schodech paláce Flora, kde se zrovna čirou náhodou promenádovala polovička Prahy, jsme se s pomocí mobilů konečně s kamarádkou a jejím synem našli a vnořili do davu před vchodem do kina, netuše, co nás čeká.

Za pět minut měla zábava začít, ovšem vchod byl stále odmítavě uzavřen.
Lidí přibývalo, houstlo i vedro a atmosféra a minuty plynuly a měnily se na čvtrhodiny... Začínali jsme si připadat jak ve frontě na výprodej čehokoliv, urvi co můžeš, nebude!
Paní vedle mne se zaujetím hulákala do mobilu:"Jó a taky říkal, že je úplně jedno kam si sedneš, né, ty čísla na lístkách jsou k ničemu, protože odevšad je vidět úplně stejně, no fákt!"

Desítky lidí stojících okolo včetně nás se zarazily a lehce znejistěly. Čísla neplatí? Jak to? Tak proč jsou tam vytištěna? Skutečně si můžem sednout kam chcem? Nakonec jsme se s kámoškou rozhodly, že si sedneme tam kam máme, a stejně jsme instruovaly i své syny, které nám začal odnášet dav.

Po půlhodině nervózního čekání se konečně z hloubi chodby vynořili mladíci a dívky v košilích a kravatách, páska zmizela a vchod byl volný! Technika zipu zrovna nefungovala, neboť nebyly dva jízdní pruhy nýbrž asi deset, nicméně po chvíli jsme se prodrali do kýženého prostoru za páskou a mohli volně vydechnout. Posbíraly jsme kabelky, drobné části oděvu a děti a vesele šli všichni dál.

"Dámské! Pánské! Dámské!" ozývalo se vpředu. Brzy jsme zjistily, že nejde o nabídku spodního prádla či směru k WC, ale o velikost brýlí, které jsou k tomuto druhu zábavy nezbytně nutné.
A už jsme byli v sále.

Všechno nové, pohodlná křesla, snadno jsme našli svá místa a pohodlně se do nich složili. Konečně! Sál byl ze tří čtvrtin plný, už to brzy začne, těšili jsme se, brýle již nasazeny na očích. To jsme ovšem netušili, že organizace se poněkud protáhne...
Lidí, kteří měli stejný názor jako paní s mobilem, bylo zřejmě daleko více. A tak nešťastníci, kteří si chtěli spořádaně sednout na místo dle čísla na vstupence, měli smůlu. Místa obsadili jiní, kteří buď ignorovali zasedací pořádek, anebo na jejich místě už někdo byl... Teda řeknu vám, fakt Kocourkov. Čirou náhodou vím, že v kinech s 3D filmy je opravdu jedno kde sedíte či stojíte, ovšem místenka je místenka a když už na ní číslo je, tak jistě ne pro nic za nic. A tak tři sta lidí sedělo a čekalo, a čekalo a bylo čím dál naštvanější, protože čas jak známo jsou peníze. A skupinka u vchodu se dohadovala a dožadovala svých míst a tedy rozhodně ale opravdu žádných jiných. Nakonec mladíci v kravatách vyrazili mezi sedadla, a každý člověk, kterého se jim podařilo zvednout, byl doprovázen cestou k nejnižší řadě bouřlivým potleskem. Některým za to uvaděči dokonce přinesli ještě pořádné porce popcornu a coly...

Čtyřicet minut po plánovaném začátku představení konečně zhasla světla, a my se mohli ponořit (téměř doslova) do hlubin oceánu. Dosahoval nám až k očím,šplouchal kolem a my z neuvěřitelné blízkosti pozorovali ten

barevný, neznámý a fascinující svět, kam se bez potápěčské výstroje běžný smrtelník nedostane, a nám k tomu přitom stačily jen jedny (ne)obyčejné dámské-pánské brýle...