Opět je to tu, Vánoce se kvapem blíží a dnešní den je ve znamení obchůzek čerta a anděla s Mikulášem. Jistě si ještě řada z nás vzpomene, jak jsme se coby malé děti tohoto dne obávaly, a čím jsme byly starší, tím více jsme se na něj těšily, přece jen možnost, jak veřejně pozlobit malá dítka, se nám nenaskytne každý den. Existují mezi námi ale i tací, kteří by rozhodnutí vystrašit své malé dítě vzali nejraději zpět. Tak jako paní Alena...

 

vvv

„Kdybych věděla, že můj syn Petr (11) si ponese následky až do dnešních dnů, tak bych čerta s Mikulášem k nám domů nikdy nepozvala,“ začíná s vypravováním paní Alena. „Petr nikdy nebyl nijak zlobivé dítě, a tak jsme ho prakticky tímto zvykem nikdy nestrašili, ale s manželem jsme si řekli, že by se mělo zkusit všechno, a tak jsme si k nám domů oblíbenou trojici objednali. Vůbec nás nenapadlo, co vše se může stát, vzpomíná se slzou v oku Alena. Když náš malý Péťa, kterému bylo tehdy pět let, čerta s Mikulášem a andělem uviděl, neskutečně se lekl a utekl do pokoje, zavolali jsme ho zpátky, ať se nebojí a jde zpět, že brzy dostane svou oblíbenou hračku – autíčko. Péťa ale vůbec nemluvil, popotahoval, manžel tedy pro něj šel do pokoje a chtěl, aby jim řekl říkanku, že pak půjdou pryč. Z malého jsme ale bohužel žádné slovo nevymámili, a jelikož se třásl, uznali jsme, že by bylo nejlepší, abychom čerta s Mikulášem vyprovodili z našeho domu,“ pokračuje ve vzpomínce Alena, hluboce se nadechne a pokračuje ve vyprávění dál.

„Když jsme za ním oba dva opět přišli s tím, že už jsou pryč a v domě nikdo není, nevěřil nám, vůbec nemluvil a nekomunikoval s námi, úplně se změnil. S manželem jsme si mysleli, že strach ho brzy opustí, a dali jsme ho tedy spát s tím, ať už se nebojí, že je vše, jak má být, hladili jsme ho, počkali, až usne, a dali mu jeho oblíbené autíčko. Bylo nám ale divné, že za celou dobu Péťa vůbec nepromluvil. Mysleli jsme si, že trucuje, ale ani o své oblíbené hračky nejevil zájem. Druhý den ráno, když se probudil, tak jsme ho s manželem vedli do školky, ale zjistili jsme, že když se Péťa snažil něco říci, tak zadrhává, vypráví nám se slzami v očích Alena, jejíž syn Petr začal po tomto dni lehce koktat, z čehož se bohužel nevyléčil do dnešních dnů.

vvv

„S Petrem jsme začali okamžitě chodit na logopedii, kontaktovali jsme samozřejmě i psychology. Bylo nám řečeno, že náš syn musel utrpět opravdu silný šok, který mu způsobil, že začal lehce zadrhávat. S touto vadou řeči se bohužel potýká i do dnešních dní. Neskutečně si to s manželem vyčítáme, jelikož nejhorší pocit na světě je, když víte, že jste ublížili svému vlastnímu dítěti,“ dodává zkroušeně Alena.

„Doufáme, že nadejde den, kdy bude Péťa opět mluvit jako dřív, uděláme pro to vše, ale jeho stav se za uplynulých několik let bohužel nezlepšil, zadrhává stále a hlavně, když je nervózní. Upřímně z celého srdce doufáme, že ale jednoho dne budou veškeré naše návštěvy u všech možných odborníků přínosné a Petr se svého zadrhávání zbaví. Až do konce svého života si to neodpustím,“ uzavírá Alena a dodává:Tímto bych chtěla apelovat na všechny rodiče, aby si rozmysleli, zda budou chtít svá dítka dnes vystrašit, ať už mohou být sebevíc zlobivější, tak vám to za možné psychické následky vašich dětí skutečně nestojí.“

A jak tento případ vidí odborník? Na to jsme se zeptali dětské psycholožky Mgr. Martiny Vančákové:

cccJak se říká, všeho s mírou. Bylo by škoda úplně zatratit starou tradici návštěvy nadpozemských bytostí, krásně symbolizujících Dobro, Zlo a Moudrost. Musíme ale vždycky pečlivě zvážit, v jaké vývojové fázi se právě naše děti nacházejí. Starší děti (cca od 8 let) už si spíš užívají legraci při honění se za čerty, a pokud si přivedete Mikuláše domů, snaží se uhodnout, kdo je pod maskou. Děti v předškolním věku, kolem 4-6 let, však prožívají období nejbujnější fantazie, pohádek, které ještě nedokážou plně odlišit od reality. Pro ně setkání se zlým čertem může být skutečně hrůzostrašným zážitkem, a to dokonce i přes to, že se jim ve snaze zachránit situaci snažíme ukázat, že to je jen převlečený soused odvedle. Tím víc, jde-li o setkání pro dítě nečekané, anebo naopak je dítě strašeno už dlouho předem (jen počkej, jestli budeš zlobit, přijde si pro tebe čert a odnese tě do pekla!). Děti kolem 2-3 let bývají hodně fixované na své nejbližší. Přestože pojmy „peklo“ nebo „čert“ jsou pro malé dítě ještě velmi abstraktní, vyděsit ho může už to, že do bezpečí domova vtrhnou cizí, navíc velmi divní a hluční lidé, a hrnou se dokonce přímo k němu! Nejmenší děti do 2 let situaci nemusí rozumět vůbec, ale přesto, či spíše právě proto mohou být vyděšená reakcí starších sourozenců, i jen nezvyklým vzhledem postav, které vnímají jako ohrožující.

  • Pár dobrých tipů:

Malá miminka je nejlepší vůbec do mikulášské zábavy nezapojovat, třeba by si je mohla na odpoledne převzít babička.

Ani větší děti nemusíme „hodit do vody“, ale můžeme je postupně psychicky otužovat, zpočátku třeba sledováním mikulášského reje z okna či zpovzdálí, později opatrným přibližováním k těm klidnějším, spořádanějším čertům a malým čertíkům. Pozitivní zkušenosti s překonáním strachu posilují odvahu dítěte a jeho sebedůvěru. Příště si tak třeba troufne zase o něco víc.

Čerti venku nejsou obecně tak ohrožující, jako čerti přímo doma. Venku také můžeme zvolit klidnější místa bez petard a přiopilých pekelníků a nejít přímo „do kotle“.

Domov by měl být bezpečným přístavem, kde vetřelci nemají co dělat. Máme-li bázlivější dítě, nemusíme Mikuláše pozvat dovnitř, může zůstat za dveřmi a dítě (s rodiči) vyjde ven. Honění plačícího dítěte a tahání ho zpod nábytku rozdivočelým čertem už je jednoznačně za hranicí únosnosti.

Pokud se rozhodnete pozvat si mikulášskou trojici domů, měl by to být vždy někdo spolehlivý, koho znáte a s kým si předem domluvíte pravidla i míru strašidelnosti, a o kom víte, že si už předtím u patnácti rodin nenaúčtoval pořádný truňk na zahřátí.

Pokuste se situaci vždy uřídit tak, abyste byli v roli ochránců dítěte. Až bude čert číst z pekelné knihy jeho „hříchy“, můžete se dítěte zastat a vyvážit prohřešky dosaženými úspěchy či prokázanou snahou. Nebo se můžete Mikulášovi pochlubit s něčím, co se už dítě naučilo, čím se vyznamenalo, o co se poctivě snaží. To jsou drobnosti, které si děti často vryjí hluboko do paměti a vzpomenou si ještě po letech, že se ho rodiče zastali, že ho pochválili, či že ho zachránili před odnesením do pekla.

Paní Vančáková, děkujeme vám za vaši odpověď!

Čtěte také:

Reklama