O této mladé návrhářské dvojici jsem se dozvěděla vlastně náhodou, díky úžasným fotkám Jana Grombiříka. I když mi není jasné, jak mohly uniknout mé pozornosti. Dosud jsem si myslela, že mám naši módní scénu díky designblokům a fashionweekům celkem slušně zmapovanou. A vida. Jsem ráda, že právě dvojice Chatty vyplnila mou mezeru v módním vzdělání.

Tím spíš upoutaly mou pozornost a rozhodla jsem se o nich dozvědět něco víc. Jak se pracuje v tandemu, pro koho dělají módu a jak se ocitly na tak prestižní adrese, jako je Haštalská 21? Domluvily jsme si schůzku v jejich ateliéru. Zazvonila jsem u dveří a ozvalo se psí zaštěkání. To mi bylo sympatické. Ocitla jsem se v úžasném „světově“ vyhlížejícím prostoru, který přes drsné materiály, jako beton, železo a surové dřevo nepůsobil studeně ani odtažitě. Naopak. Bylo to místo plné tvůrčího zápalu, řečeno sice pateticky, ale do posledního písmenka pravdivě. „Holky“ Radka Sirková a Anna Tušková mě vzaly do centra dění, dílny, kde vznikají jejich modely. Od prvních skic přes střihy, prototypy, až po hotové vycizelované kousky, které nejen samy nosí, ale i úspěšně prodávají.

Zapnula jsem diktafon.

Co znamená název Chatty, má to něco společného se šaty?
Je to slovní přesmyčka. Když jsme začínaly, byly jsme tři a nemohly se shodnout na názvu. Vymyslela ho (paradoxně) kolegyně, která s námi už nespolupracuje. Nám se to moc nelíbilo, chtěly jsme ho změnit, ale lidi nás od toho odrazovali. Není to ani dobře, ani špatně, ale vznikají s tím komické situace. Když Martha Issová řekne, že má šaty od Chatty, všichni si myslí, že přebrala. Spousta lidí to čte jako „čety“ - ukecaný, upovídaný. Vzniklo to z kočičky, kterou máme v logu (francouzsky chatt)…
Ale taky to znamená něco hodně, hodně sprostého (uculují se). Jeden Francouz se napřed začal šíleně smát a pak řekl: „Vlastně dobrý, proč ne?“

Spokojím se s odpovědí a raději přistoupím k další otázce. Návrhářských dvojic zase tolik není. Jak se vám pracuje v tandemu? Máte nějak rozdělené funkce?
Každá děláme to, co nám jde lépe od ruky. Vzájemně to konzultujeme. Návrhy jsou od obou a pak je cizelujeme. Ve výsledku je práce ve dvou lepší, protože jednotlivec nemá zpětnou vazbu. Vždycky na druhé straně stojí někdo, kdo řekne: Brzdi, nebo přidej. To neznamená, že si někdy nelezeme na nervy, ale my to na sobě vždycky poznáme, na chvilku si jdeme z cesty, a pak zase pokračujeme, jako by se nechumelilo.

Chodily jste spolu do školy?
Ano, ale každá do jiného ročníku. Měly jsme společné přátele a dohromady nás dala ta kolegyně, která s námi už není.

Proč?
Rozešly jsme se pracovně, směrovala někam jinam.

Haštalská ulice v Praze 1, to je dobrá adresa, máte sponzora? (to je rozesměje)
Získaly jsme to od městské části a tenhle způsob radíme všem začínajícím mladým. Trvalo nám to sice dlouho, hledaly jsme čtyři roky, ale nakonec po těch různých provizóriích, kterými jsme si prošly, se to podařilo.  Přišlo to loni, já byla na dovolené a Anička mi poslala e-mailem fotku s větou „Beru to“. Tak jsme tady.

Ten prostor jde k vašemu stylu, věku i módě…
Dřív to takhle nevypadalo. Bylo to úplně nové, zrekonstruované, nové omítky, nové rozvody, nová dlažba, tip ťop, a my jsme si to takhle „otřískaly“.
Nesmí to vypadat „česky“ a komerčně, tak znělo naše zadání, když jsme oslovily architekta. Vybraly jsme si ho podle portfolia. Industriál nám nevadí, kov nám nevadí, jen jsme ho tlačily, aby tu bylo víc dřeva. Dobře se nám tady pracuje. Po letech provizorií máme konečně prostor, který splňuje vše. Showroom a dílna jsou vlastně propojené a lidi, co sem přijdou, tak můžou vidět, jak to všechno vzniká. Jako v luxusní restauraci, kde koukáte kuchaři pod prsty.

Jak vlastně vypadá váš zákazník? Představuji si ho/ji jako mladou holku vašeho věku, typu a vzdělání
Naopak, většinou jsou to „dospělejší“ lidi. Nejstarší naší klientce je okolo šedesáti, sedmdesáti(?).

Tak to bude určitě dáma z ciziny, nebo umělecké branže
My se specializujeme na džíny na míru. Té paní jsme vyhověly a už chodí jen k nám.
Poslední dobou máme obrovský nárůst pánské klientely. Polovina jsou byznysmeni, kteří chtějí dobře padnoucí džíny k saku na jednání. Jsou to muži se specifickými požadavky.
Oblékáme lidi z nejrůznějších vrstev, je pravda, že jsou to hlavně tvůrčí lidé z reklamy a od filmu… ale abych řekla, že je jim od 25 do 35 a jsou z umělecké branže, tak to vůbec. Víc klasika, do které by to nikdo neřekl.

To mě docela překvapuje. Představovala jsem si, že mladé návrhářky půjdou spíš nekomerčním směrem.
Móda má široké pole od konceptuálních uměleckých projektů až po komerční věci. My spíš spadáme do té komerčnější, protože je pro nás důležité, aby naše věci byly nositelné. Míra extravagance je pro každého jiná. Taky se někdy chytám za hlavu nad výtvory některých návrhářů (ač bych pro to měla mít pochopení) a říkám si proč.

My jsme praktické a máme rády věci, které jsou sice z fajnových a někdy netradičních materiálů, ale můžete je nosit denně. Určujeme si srozumitelnější cestu. Neexperimentujeme ani tak s formou, jako spíš s technologií a střihem. Nesnažíme se oblíkat lidi jinak, než je přirozené. Snažíme se jim pomoct.

Prostě z nich neděláte krabičky, nebo kuličky.
Přesně tak.

Když k vám přijde opravdu „baculatá“ paní a chce džíny, jak si poradíte?
I takovou zákaznici máme. Naše džíny mají spoustu členění a zužujících prvků. Vždycky je vyformujeme tak, že sedí všem postavám. Nešvarem silnějších postav je, že mají tendence se balit ještě do větších hábitů, ale vždycky je lepší, když mají padnoucí kalhoty a sako než neforemný stan.

Naši klienti buď hledají originál, nebo řešení pro svůj tělesný handicap. To platí i pro velikost 34. Vycházíme všem vstříc a nekoukáme na to, jestli má někdo 150, nebo 25 kg.

To pro vás musí být výzva…
Ano, protože takoví lidé se i rádi vracejí

Vidím, že zrovna nepatříte mezi kovářovy kobyly. Nosíte oblečení, které navrhujete, a děláte si tak dobrou reklamu.
Občas si i něco koupíme (smích). Ze začátku jsme si kupovaly jen spodní prádlo a zbytek šily. Byly jsme hodně nadšené, ale teď jsme rády, když ušijeme něco známým nebo rodině, takže jsme vlastně trochu kovářovy kobyly. Když se 12 hodin denně zabýváte tím, jak šatit ostatní, tak na sebe už tolik chuti nemáte. Džíny, triko, mikina a jsem ráda, že jsem ráda. U nás je reklama spokojený zákazník.

Džíny a oblečení z denimu je vaší vlajkovou lodí.
To je pravda, z denimu šijeme prakticky všechno. Ještě jsme z toho ale neušily svatební šaty.

Což by mohlo být zajímavé. Teď jste představily novou kolekci a určitě už plánujete do budoucna… prozradíte alespoň něco?
Snažíme se být vždycky alespoň o krok napřed, abychom nezaspaly dobu. Trh je neúprosný, a když se něco dobře prodává, tak stoprocentně zafunguje „čínský systém“. Někdo si otevře potraviny a jdou mu, soused si je otevře hned vedle také místo toho, aby si našel vlastní cestu.

Teď se chceme soustředit na pánskou módu, jsme v jednání s tanečníkem Václavem Kunešem, který by se měl stát tváří kolekce.

Připravujeme singl s Celeste Buckingham. Teď se točí klip (je to tajné, neměla bych o tom mluvit), ale staráme se o komplet styling oblékání.

A pak nás čekají Karlovy Vary a šaty na červený koberec pro Marthu Issovou. To je vždycky velká výzva.

Tak ať se vám všechny vaše plány vyplní. Děkuji moc za pěkné povídání.

FOTOALBUM

foto autorka a Jan Grombiřík

A vy, milé čtenářky, klikněte na rubriku Styl a podívejte se na poslední kolekci návrhářek, které si říkají Chatty.

Reklama