Reklama

Milé ženy-in,

měla jsem to štěstí, že díky práci jsem ještě před mateřskou procestovala
pěkný kus světa a setkala se s ženami různých zemí i kontinentů. Ne,
nebojte, my Češky na tom nejsme tak zle, i když je pravda, že bývalý
východní blok měl dlouho co dohánět. Je pravda, že jsou zde jisté rozdíly
mezi upraveností žen ve velkých městech a na vesnicích, ale to se týká i
mužů. Ono také mnohem těžší to má například kadeřnice na malé vesnici oproti kadeřnici ve velkém městě, která si mnohem častěji může dovolit lecjaký experiment, úlet či trendový účes. Ještě to pár let bude trvat, než se vytratí šedivé manýry diktované vládou komunistů a styl "hlavně nevyčnívej".
Samozřejmě je milé, když potkáte upravenou babču oblečenou v pastelovém kostýmku, která má na očích moderní brýle, nikterak obroučky na pokladnu. Takové potkáváte čím dál častěji i u nás a je na ně milo pohledět. Ranní smrad v metru a tramvajích už se také celkem úspěšně minimalizuje.
Jen ty záchody... To je vážně humus. Někdy si říkám, jak je možné, že něčeho takového jsou schopné ženy... U mužů bych to tak trochu i čekala, ale u žen to nepochopím. Má babička říkala: ,,Navrch huj, uvnitř fuj", k tomu asi není, co dodávat. Pamatuji si, jak můj tatínek, když jsem k němu jako malá holčička chodila do práce, pečlivě omotával prkénko spoustou toaletního papíru, abych si sedla do čistého. Dělám to tak i svým dětem a sama bych si na cizí záchod nesedla ani za nic. Balancuji a často po sobě musím utřít prkénko, protože se prostě při tom balancování netrefím. Ale nechat po sobě počůraný záchod, to bych se musela hanbou propadnout.
Holení už se stalo neodmyslitelnou součástí našeho života a myslím, že
nevyholená žena dnes každého spíš překvapí.

Ale zpátky k tomu světu: ano, například ženy v jižní Evropě jsou zvyklé
starat se o sebe, chodit pravidelně ke kadeřnici, oblékat se šmrncovně,
nadčasově a hlavně s přihlédnutím k svému typu. Ženy v Americe moc vkusem neoplývají a jsou schopné na sebe navléknout cokoli. Tamní stravu
nehodnotím, stejně jako stravu v Austrálii - v životě jsem neviděla takové
porce smaženého jídla, jaké se jí tam. Naopak třeba ženy v chudinských
čtvrtích Indie mě udivovaly svou čistotou. A co se týče čistoty, dostala jsem nedávno docela na frak - se svými dětmi jsem byla v parku a jak už to tak bývá, děti se při hraní zmažou. Nechávám je, máme přece pračku a tekoucí vodu, i mýdlo se u nás najde. A k těm mým dvěma umouněncům, o kterých by leckdo řekl, že jsou špinaví jako cikáňata, si přišla hrát skupinka romských dětí. A jak jsem se styděla, když ty malé děti byly vypulírované jako ze škatulky, voněly čistotou a hrály si způsobně, aby se neumazaly, že jsem jejich mamince musela závidět. A pak věřte přirovnáním...

Ale, milé ženy-in, byť máme co dohánět, buďte v klidu - to, co jsem potkala
a zažila v Anglii, to je skutečné venku huj, uvnitř fuj. Já bych si nejdříve
zametla před vlastním prahem, než bych se pustila do kritiky žen z jiných
národů...

anas


Milá anas,
moc děkuji za váš názor.
Ach ty záchody. Jsou opravdu vizitkou kulturnosti?
Bohužel. Často jsem jezdila do Finska, domů jsem se pochopitelně těšila, ale stačil mi záchod na Ruzyni a národní hrdost mě přešla.