Tak takto zasáhla naše čtenářka Irena, když byla nucena několik hodin sedět vedle muže, jehož zápach obtěžoval všechny v okolí. A výsledek? Ten na sebe nenechal dlouho čekat!“Prosím vás, je mi to opravdu trapné, ale mohl byste se navonět? Opravdu velmi silně zapácháte potem.“
„Když jsem si minulý týden přečetla váš článek ohledně zážitku paní redaktorky z finále Fed Cupu, řekla jsem si, že se s vámi musím podělit o svůj „zážitek“, který se mi stal. Budu na něj totiž vzpomínat ještě hodně dlouho,“ napsala nám před pár dny naše čtenářka Irena, jejíž příběh jsme se tedy rozhodli zveřejnit….
To, že mnozí lidé zapáchají potem, není žádnou novinkou. Lidský pach a nepříjemné pocity, které vyvolává v okolí, bývají většinou doménou letních měsíců, na což jsme už tak nějak zvyklí. To, že někdo nás svým tělesným pachem obtěžuje v létě v tramvaji a veřejných prostorách, tak nějak přecházíme a považujeme za normální. „To, co jsem ale zažila před pár dny já, už za normální skutečně nepovažuji, a jelikož jsem svým zážitkem opravdu hodně zhnusená, rozhodla jsem se o něj s vámi podělit,“ líčí Irena.
Příběh Ireny: Nedalo se to vydržet
Když jsem se před pár dny společně s manželem a přáteli chystala na finále Fed Cupu, který se hrál v O2 areně, ani ve snu by mě nenapadlo, že si ze zápasu a oslav vítězství našich holek odnesu tak nechutný zážitek, kterým byla nepříjemná konfrontace s mužem, který seděl vedle mě. Jestliže již někdo z vás v O2 areně někdy usedl na jejich titěrná sedadla, moc dobře ví, jak málo místa tam je. S lidmi, kteří sedí vedle vás, jste prakticky v těsném kontaktu, vaše ramena se o sebe dotýkají a vy jste chtě nechtě předhozeni před tělesné pachy těch druhých. Dřív by mě ani nenapadlo nad vším tak dopodrobna přemýšlet, ale teď už si návštěvu podobných prostor dvakrát rozmyslím. Naše lístky byly dost drahé, jeden z nich stál kolem čtyř tisíc, a tak vlastně ani nepředpokládáte, že byste si mohli sednout vedle individua, které zapáchá tak, jako by se týden nemylo. Bohužel to se stalo mně…
Pán, který totiž vedle mě seděl, smrděl na sto honů. Už když jsme dosedali, dívala jsem se společně se svými přáteli kolem sebe, co to tak zatraceně páchne. Neřešili jsme to ale a už se těšili, až na kurt vstoupí Petra Kvitová. Po chvíli jsem ale zjistila, že to nechutné smradlavé prase sedí vedle mě. Odpusťte mi, že pána tak nazývám, ale opravdu nemohu jinak. Jeho tělesný pach byl natolik silný, že i diváci, kteří seděli pod námi, se na nás ohlíželi, kdo to asi tak je. Když muž sedící vedle mě tleskal, musela jsem si zakrývat nos. Nedokázala jsem pochopit, jak vůbec někdo takový může vylézt ven – situace byla paradoxní i vtom, že měl na sobě drahé značkové oblečení, nejnovější dotykový telefon a vedle něj seděl obdobně situovaný kamarád. Zkrátka oba pánové vypadali na „horních deset tisíc“.
Po konci prvního setu jsem situaci řešila se svými přáteli, chtěli jsme si dokonce i přesednout, ale pak jsme si řekla PROČ?! Proč zrovna já bych měla snášet vedle sebe někoho tak nechutného, nebyla jsem jediná, komu zápach pána vadil, a tak jsem zkrátka během přestávky přistoupila k dotyčnému smraďochovi a slušně se ho zeptala: „Prosím vás, je mi to opravdu trapné, ale mohl byste se navonět? Opravdu velmi silně zapácháte potem.“ Pán na mě v tu chvíli nechápavě pohlédl, sjel mě od hlavy k patě a vykřikl: „Abyste se slečinko jedna háklivá nepo*rala. Co si to ke mně vůbec dovolujete?“ Zůstala jsem nad jeho reakcí v němém úžasu, neměla jsem prostě slov! Co si to dovoluje, jak vůbec může takhle jednat? Byla jsem na něj slušná! Já jediná sebrala odvahu a řekla mu to. Už se asi ani necítil, páchnul jak stoka, a já jsem to měla snášet? Pomyslela jsem si.
Začínala jsem rudnout, když v tom se do situace vložil manžel: „Neurážejte nás tady, smrdíte, to se nemůžete navonět? Všichni vás tady cítí, jste prase!“ Pán zbrunátněl, sednul si, něco zamumlal… začínal druhý set a jen já a manžel jsme stáli jako opaření. Ostatní se znechuceně pootočili, něco si zašuškali, a my jsme zkrátka vyklidili pole. Ano, odešli jsme! Při představě, že budu vedle toho s odpuštěním čuněte sedět ještě několik dalších hodin, se mi chtělo zvracet, a tak jsme zkrátka zmizeli.
Nechali jsme si holt utéct tak skvělý zápas jen kvůli jednomu nehoráznému buranovi, který měl na sobě ohoz Armani, ale smrděl skoro stejně jako nemytí bezdomovci.
Když jsem o tom svým přátelům vyprávěla, některým to připadalo vtipné, jiní mě pochválili, že jsem sebrala odvahu a pánovi to řekla. Prý by to nikdo z nich neudělal. Druhým dechem ale spousta z nich dodala, že jsem hloupá a neměla jsem odcházet – přišla jsem o životní zážitek z Petřiny výhry, prý jsem velká „cíťa“. Jo, mrzí mě to, nikdo nemá přece právo nás omezovat, asi jsem to měla vydržet, ale v tu chvíli to nešlo jinak, věřte mi!
Už je to sice za mnou, dnes se tomu i zasměju, ale docela by mě zajímalo, jak byste reagovaly vy? Už se vám někdy stalo něco podobného? Už vám někdy obdobný smraďoch zkazil kulturní akci?
Nový komentář
Komentáře
SandraAbigail — #30mám obavy, že ochranka by nic nevyřešila
ochranka nemá žádné pravomoce ani při krádežích v obchodech, kdy je evidentní, že jde o trestný čin, případně nemá ani právo zasahovat, když se něco na stadionech děje, natož v případě smradláka
Od počítače nevím jak bych reagovala, ale kdyby to byl zjevně pach nemytého dobytka, asi bych zavolala ochranku a požádala bych o vyřešení. Tenis mě sice nezajímá, ale kdybych dala tolik peněz za lístek (na cokoliv), chtěla bych si to v klidu užít a prase vedle mě by mi to znemožňovalo, tudíž by muselo odejít nebo bych odešla já, pokud by bylo místo jinde pro mě a všechny, kteří by se mnou byli.
Jinak mi to přijde, že pro spoustu chlapů je antiperspirant a každodenní sprcha v kategorii sprostých slov a vyhýbají se tomu (a nejspíš si ještě myslí, jací jsou to borci
).
cilani — #28já páchla jak kdybych spadla do siláže...strašný

.
kareta — #26 ale pánovi se asi ulevilo, ne?
No co.. stane se.. Taky jsem jednou jela busem a bylo mi líto lidí - ten česnek ze mně smrděl ještě 3 dny.. ale když ty slané palačinky byly úžasné
Danila — #23spíše si to neuvědomoval, protože znám lidi, co jsou nemocní a vědí o zápachu, který okolo nich je - a samozřejmě se za to omlouvají, když na to přijde řeč, že v okolí něco páchne. Tento chlap byl asi prase a necítil se. Ale takových je více - třeba v Kauflandu chodí mnohé starší páry nakupovat v akci, ať chci, nebo ne, musím je zaškatulkovat - jsou to prostě důchodci a páchnou dost. Ne močí, nebo nemocemi, ale nepraným oblečením starými kabáty..no a potem. Je to tak. A čím více při těle, tím hůř.
Suzanne — #9já si na střední odsedla kině od pána, protože jsem si myslela, že je to smraďoch, ale smrad se furt táhnul za mnou....až pak mi došlo, že to jsou následky mé denní práce v kuchyni a loupání 2 pytlů cibule
. prostě to nešlo ani umýt...ani otřít petrželí, ani solí...prostě to všechno přerazilo
paní si pro příště musí vzít nějaký sprej a stříkat kolem sebe. takové situace zažívám téměř každodenně - v práci. a zdá se mi, že obecně lidé nějak kašlou na ohleduplnost k druhým, k okolí. od řvoucích a nevychovaných dětí, arogantních řidičů, úředníků a bohužel i prodavačů, přes různé "rozšafné" burany/ky, kteří rádi dávají na odiv svou důležitost, mylně plynoucí nejspíš z jejich postavení nebo finančního zabezpečení. ale peníze člověka lepšího neudělají. buran zůstane buranem, je to v něm. a může být třeba milionář.
Uznávám, že nemytí a po...ení lidé nejsou opravdu nic příjemného.
Já mám ovšem opačný problém. Nesnáším ty, kteří a které jsou voňavkama zlití od hlavy až k patě. Kdy se těsně vedle mne nafoukají spreji v okruhu několika metrů, tak, že se tam nedá dýchat.
Dráždí mne to v nose, v krku, spouští mi to děsnou migrenu a kolikrát se mi z těch super "vůní" chce též
A vím, že nejsem sama. Ono vlézt někam, kde je cítit jen nějaký rádoby extra super parfém, to je taky zážitek. Pokud to jde odcházím......z obchodu, z kanceláří. bohužel jen z pracoviště odejít nemohu a tak trpím......vzájemná domluva totiž nefunguje. Vítězí bezohlednost a frajeřina.
Ha a co s tím?
Všichni tu nadávají na nemyté smraďochy, ale jsou smraďoši a smraďošky i z opačné strany.
No a k tématu...Tak je to tažké
niekto ma citlivý nos a vadí mu akákoľvek voňa alebo smrad. Ale obdivujem odvahu že ste to dotičnému povedala. Ale manžel sa teda mohol krotiť a to "prase" vinechať.
Pán mohol byť aj váže chorý a preto tak zapáchal. Pochybujem že by si povedal: "taaak dnes pojdem smrdieť pekne medzi ľudí." Asi si to neuvedomoval alebo zato nemohol no
Ne, ale od smradlavých kuřáků si odsedám běžně.
Kuře — #8 do bodejť koupele nestačí...znám to taky..zaplať bůh za kosmetické přípravy proti pocení.
Januše — #17 Před lety mi šéfoval pohledný, chytrý a pracovitý ing. Když obcházel pracoviště, velmi slušně požádal přítomné, aby nepoužívali parfémy, deodoranty apod s výraznou vůní, protože se mu občas z různorodosti pachů dělá zle.
No a znám jednu firmu, kde se člověk může mejt a vonět do alelujá a není mu to nic platné.
Ta firma podniká v oboru "nakládání s odpady". Vozí fekálie, kejdu, hnůj, odpadní vody... celej areál, všechna auta, všichni zaměstnanci, hlídací pes, a ještě okolí v okruhu 1 km smrdí přímo strašidelně. Ale dá se tam dobře vydělat, platy jsou proti běžnému průměru v okrese dvojnásobné. Takže zaměstnanci smrdí rádi, maj to placené.
Navonět ano, ale napřed hlavně umýt!
u nás v práci spíše než "smraďoch" zkazila oslavu dámička-parfumérie hadr
jazuzinka — #5jj na parfémy některých dámiček by měl být zbroják. Hlava z toho bolí, oči slzí a dýchat se nedá, ve vzduchu to stojí a špatně se to větrá. Jedna zákaznice mi sem chodí, ta se snad nasmrdí, než vleze.. to rovnou otevírám okno, aby se to dalo přežít.
Milicent — #7 No, on brácha byl v pubertě ve vaně několikrát denně, ale prostě se mu zbláznilo tělo.. pak z toho vyrostl.. Ne každý za to může..
Taky bych to asi nevydržela, stačila kolegyně v práci... nikdo jí to nechtěl říct, až s ní musela promluvit nadřízená a - pomohlo to!
MaVy — #11Ale i toto se dá řešit, obvykle pomůže pití odvaru ze šalvěje a úprava jídelníčku
Soucítím s autorkou článku. Mám megacitlivý čich a slabý žaludek, kdybych zůstala sedět vedle někoho tak smrdutého, nemusela bych udržet obsah žaludku, a za
bych byla já. Svoje jsem si užila v kanceláři s jednou kolegyní, sice používala parfém od Diora, ale nějak jí nedošlo, že je opravdu nutné se taky někdy osprchovat. A věřte, není nic horšího, než těžký parfém, který má překrýt pach nemytého těla- nejhorší byly pátky, protože dotyčná se sprchovala asi jen v sobotu
Možno by bolo lepšie sa ho radšej opýtať, či by sa (aspoň v budúcnosti) nemohol umyť...aj keď predpokladám, že to by ho asi naštvalo a pobúrilo ešte viac...
Prípadne sa obrátiť cez prestávku k nemu a nenápadne, tváriac sa že neviem čo je príčina, sa ho akoby nevedomky opýtať "Niečo je tu cítiť... cítite to tiež?". Ale potom už by to bolo treba dobre zahrať, akože naozaj neviete odkiaľ ten zápach ide a snažíte sa k tomu (s jeho pomocou) dopátrať...