Reklama

„Moje dcera Karolína byla vždycky jedničkářka. Doma přitom nemusela na učení ani sáhnout, bylo to taková ta šikovná holčička, které stačilo dávat ve škole pozor a doma si napsat úkoly, nic víc ke svým výborným výsledkům nepotřebovala. Nebyla přitom šprtka, která by třeba při zkoušení jen odrecitovala naučené, ale o spoustu věcí se skutečně zajímala, četla si o nich dobrovolně knížky navíc a podobně. Bez problémů se před rokem dostala na prestižní osmileté gymnázium. Od té doby je škola docela boj,“ líčí maminka dvanáctileté Karolíny, které má za sebou první ročník nové školy a letos v září postoupila do sekundy.

Školní výsledky její dcery se nakonec zase o tolik nezhoršily, ale Karolína se musela vyrovnat s tím, že už jí to nejde tak hladce a že na jedničky rozhodně nestačí dávat pozor ve škole. Měla to paradoxně horší než děti, které se občas musely do učebnic podívat už v nižších ročnících základní školy: „Byly zvyklé se učit, to dcera neuměla a navíc na to nebyla vůbec zvyklá, takže si na to musela najít čas,“ dodává její maminka.

Podobných případů se ročně odehrávají nejméně desetitisíce. "Tento problém je hodně častý a rozhodně platí, že čím dříve si dítě zvykne na pravidelnou přípravu do školy, tím lépe," vysvětluje dětská psycholožka Markéta Veselková. Podle ní je hodně na rodičích, aby dětem pomohly s tím, jak se mají učit. A popravdě řečeno, úplně nejlepší je začít s tím v době, kdy je ještě třeba víceleté gymnázium hudbou vzdálené budoucnosti - už začínající školák by si měl zvyknout, že každý den věnuje zprvu malou a později větší chvíli škole. "Pak to pro něj nebude takový šok," dodává psycholožka.

Jak tedy na učení? Pomozte dítěti zorganizovat jeho volný čas tak, aby mělo pokud možno pevně dané časové rozmezí, kdy se bude věnovat škole. Pak dbejte na to, aby ho dodržovalo, časem by se to pro ně mělo stát automatickým návykem. Klidně mu dejte najevo, že chápete, že se mu do toho nechce, ale jinak buďte neústupní. Když dítě probírá nějakou látku, můžete zkoušet vy jeho, ale klidně i ono vás. Důležité je ukázat potomkovi, jak může učivo zvládnout lépe – pomocí výpisků, potrháváním, tím, že si učivo přeříká nahlas.

Nespoléhejte se jen na učebnice, investice do dobrých CD romů a encyklopedií se vyplatí. Dají se v nich najít informace, na které v učebnicích nezbylo místo a navíc jsou většinou velmi zajímavé a hezky obrazově zpracované a mohou v dítěti vzbudit větší zájem o probíranou problematiku. K radosti z učení přispěje i to, když rodiče na druhé straně podporují vlastní zájmy dítěte. Nemělo by se to však zvrtnout v to, že rodiče budou potomkovi nutit i další aktivity, kterým by se mělo věnovat ve volném čase, na učení by pak zbývalo ještě méně času.

Může se samozřejmě stát, že přes veškerou snahu se dítěti ve škole nedaří, pak je na vás, zda chcete investovat do doučování - většinou to stačí. Odchod ze školy  - například z gymnázia zpátky na základní školu  - si nechávejte až jako úplně poslední možnost.

Pozor, nejen učením je živo dítě a kromě aktivního trávení volného času by mělo mít čas i na to, aby si odpočinulo zcela při svém - i gymnazista si třeba může hrát s autíčky, když na to přijde. "Nicnedělání, které rodiče často neradi vidí, je pro dítě nesmírně důležité, i kdyby mělo jen ležet a přemítat o tom, kam půjdou zítra po škole s kamarády," doplňuje psycholožka.

A ještě jedna věc, na kteru psychologové upozorňují: dítě by se mělo učit zejména pro sebe, nikoli pro vás a proto, abyste se mohli chlubit jeho úspěchy. Rozhodně však nešetřete pochvalami a výrazy podpory. Chvalte dítě i za dílčí úspěchy, naopak jej neshazujte, když se mu i přes snahu něco nepovede.