Čtenářka Dana považuje za své největší vítězství skutečnost, že přežila období, kdy nedokázala říkat NE.  Děkuji Vám Dano za příspěvek.

Těch by bylo. Vždycky, když člověk překoná sám sebe, může to považovat za malé vítězství. Ať už jde o překonání vlastní lenosti, strachu, stereotypu, závislosti…

Pro mě bylo obrovským vítězstvím naučit se používat „obyčejné“ slůvko NE. Pro někoho samozřejmost, pro jiného boj. Umět si říct dost, stop, už nechci žít tak, jak jsem žila, nám doslova může změnit život. Odhodlat se jít si za svým a nevracet se zpět. Tomu říkám velké vítězství, které jsem si vychutnala na vlastní kůži a těžím z něj dodnes.

Trvalo mi to sice dlouho, musela jsem k tomu dozrát, ale i teď po sedmi letech vděčím onomu okamžiku, kdy jsem se konečně rozhoupala.

A nebýt toho, kdo ví, jak bych dopadla. Nedávno jsem viděla film „Sebemilenec“, který mi znova připomněl ukrutné chvilky mého života. Když jsem s odstupem času viděla ten příběh, který se tak podobal tomu mému, nemohla jsem uvěřit, že jsem něco takového mohla dopustit.

A vida, mohla a jak dokazuje příběh hrdinky natočený podle skutečné události, nebyla bych žádnou výjimkou.  Neměla jsem v sobě dost hrdosti? Dost sebevědomí? Nebo dost pudu sebezáchovy?

Na to vlastně nedokážu dopovědět, ale jedno vím určitě. Za pět minut dvanáct jsem si zachránila život. Ať jsem klidně patetická, je to tak.

Tohle je moje největší vítězství v životě.

Dana


Co vy považujete za vaše největší vítězství?

Pište mi to na redakční e-mail:

redakce@zena-in.cz

A já jednu z vás odměním, koho se dovíte dnes v 16 hodin. Čím? Opět nějakým překvapením. Snad na něj také dlouho nezapomene!

Reklama