Mgr. Michaela Šedivá pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Praze, kde má ve své péči děti od tří let až do ukončení povinné školní docházky. Specializuje se především na diagnostiku specifických poruch učení, školní zralosti a na poradenství ohledně profesionální orientace. Vede socializační skupiny pro děti s potížemi v chování a má na starosti problematiku zvláštních škol. Mezi typickými otázkami z její praxe si možná najdete i tu svoji...

Učitelka ze školky nám tvrdila, že naše dcera ještě není pro školu zralá. Zápisem přesto bez problémů prošla, zná písmena i čísla a pamatuje si spoustu básniček. Myslíte si, že přesto může mít ve škole problémy?
Školní zralost se skládá z několika složek, které se mohou u dítěte vyvíjet rozdílnou rychlostí. Jednou z nich je zralost tělesná - tam patří například koordinace pohybů, stav páteře (dítě musí vydržet sedět v lavici celé dopoledne), ale třeba i to, jestli dítě ještě nepotřebuje po obědě spát. Další složka je poznávací, tam spadají schopnosti, které rodiče většinou nejvíce sledují: paměť, myšlení, pozornost, zájem, sluchové a zrakové vnímání… Asi vůbec nejdůležitější je ale složka pracovní, emoční a sociální. Tam patří například schopnost zvládat zátěžové situace, navazovat přátelství se svými vrstevníky, dokončit nějakou činnost, i když mě zrovna nebaví a nejde mi… Pokud se dítě při každém nezdaru rozpláče nebo vybuchne, bude mít ve škole problémy, i kdyby četlo plynně.
Důležitým ukazatelem školní zralosti je i to, zda se dítě do školy těší, chystá si pomůcky, chce si na školu hrát a podobně. Pokud je mu lhostejná nebo se dokonce bojí, něco není v pořádku. Právě učitelky ve školce někdy sociální chování dětí znají lépe než rodiče, protože mají možnost vidět je v kolektivu. Pokud máte o zralosti vaší dcery pochybnosti, domluvte si návštěvu v pedagogicko-psychologické poradně.

Náš syn má před sebou poslední „školkový“ rok. Máme ho nějak cílevědomě na nástup do školy připravovat, nebo je lepší tomu ponechat volný průběh?
Určitě můžete synovi hodně pomoci, ne ale tím, že ho budete učit písmenka. Trénujte jeho vyjadřovací schopnosti, cvičte soustředění – po návratu z procházky ho třeba nechte povídat o tom, kde jste byli a co jste cestou viděli. Přečtěte mu pohádku a pak ho poproste, aby vám ji svými slovy převyprávěl.
Je dobré, když má dítě v posledním roce před školou nějaké úkoly, pravidelné povinnosti, jako je zalévání květin, prostírání stolu nebo krmení domácího zvířátka. Dítě, které nastupuje do školy, by mělo zvládat základní společenská pravidla, mělo by umět pozdravit a podat ruku, mělo by vědět, že se cizím dospělým lidem vyká. Pokud se hodně stydí, pověřujte ho jednoduchými úkoly, například vyřídit sousedovi vzkaz nebo koupit v pekařství rohlíky (s tím, že ho sledujete ode dveří). Velkým problémem pro mnoho dětí bývá oblékání a svlékání (například při tělocviku), zavazování tkaniček, zapínání kalhot na toaletě. Samotné učení zvládají bez problémů, podobné sociální situace jsou pro ně ale velmi náročné.

Moje pětiletá dcera si pořád plete barvy. Klidně je schopná říct, že jahoda na obrázku je zelená. Nemůže mít nějakou oční vadu?
U pětiletého dítěte je úplně normální, že má v barvách ještě zmatek, nejpozději do nástupu do školy by ale mělo získat v jejich určování jistotu. Můžete vaší dceři pomoci tím, že si uděláte například „červený den“. V takový den se nosí jenom červené oblečení, pije se z červeného hrníčku, jedí se červené věci… Při procházce venku se můžete bavit počítáním červených aut a podobně. Tímhle způsobem se barva velmi dobře zafixuje. Za nějaký čas můžete pokračovat třeba „zeleným dnem“.

Je možné u dítěte rozpoznat dyslexii nebo dysgrafii ještě před jeho nástupem do školy?
Jen velmi těžko. Ani v prvních měsících školy to ještě není jednoznačné. Tento typ vyšetření se většinou provádí na konci první nebo až ve druhé třídě. Pokud se porucha učení prokáže, dítě buď přestoupí do specializované třídy (pokud má tu možnost), nebo se učí podle individuálního plánu. Dysgrafické dítě například dostane místo diktátu doplňovačku – nemusí psát celý text, jen vepisuje i/y.

Pořád se mluví o tom, že akční filmy vyvolávají v dětech násilné sklony. Znamená to, že bych měla svému synovi úplně zakázat televizi nebo kino? To asi tak snadno neprojde…
Myslím, že se vliv takových filmů poněkud přeceňuje. Pokud dítě vyrůstá ve spokojené rodině, dokáže velmi dobře oddělit realitu od filmu. A naopak, pokud je dítě odmalička bito (třeba i s maminkou), je to pro něj mnohem horší než se jednou dívat na horor. Děti si o filmech velmi rády povídají, a kdo by žádné neznal, byl by úplně „mimo“. Navíc - to, co je zakázané, získává mnohonásobně na přitažlivosti… U menších dětí je velmi důležité, abychom ho k televizi neodkládali, ale dívali se s ním a po filmu si o něm povídali. Co se tam vlastně stalo? To bylo ale hrozné, viď! Ještě že to bylo jenom ve filmu.

Moje desetiletá dcera má neustále problémy s pravopisem. Překvapuje mě to, protože už od druhé třídy hodně a ráda čte. Myslela jsem, že čtením děti dostanou pravopis „do oka“?
Bohužel, tak snadné to není. Jazykový cit je věc vrozená, podobně jako hudební sluch. Dítě, které má hodně načteno, si může – když je na pochybách – někdy pomoci tím, že si představí obě varianty slova a vybere si tu, která se mu „líbí“ víc. V mnoha případech (např. shoda podmětu s přísudkem) to ale moc nepomáhá. Pokud by vaše dcera dělala hodně hrubé nebo nepochopitelné chyby, jako je třeba nerozlišování měkkých a tvrdých hlásek (di-dy), vynechávání písmen apod., mohlo by se jednat o dysortografii, jednu ze specifických poruch učení. Pravidelným a cíleným cvičením je možné i v těchto případech docílit významného zlepšení.

 

 

Reklama