Chcete se vdát? Máte už nejvyšší čas?

Nezapomeňte si dnes uříznout třešňovou větvičku, nebo proutek z jabloně či trnky.

Pokud vám snítky ve váze vykvetou na Štědrý den, určitě se do roka objeví „ten pravý“!

Tradice barborek
Řezání třešňové větvičky „barborky“, a to nejen na ozdobu světnice, ale také pro její zaručenou čarovnou moc, patří neodmyslitelné k Vánocům a adventu.

Natrhané (nařezané) „barborky“ se daly do vázy s vodou a čekalo se, jestli vykvetou.

Kolikátý den od utržení větvičky vykvetla, tolikátý měsíc v následujícím roce byl pro jejího majitele tím šťastným.

Jindy děvčata uřízla větviček více a každé dala jméno jednoho z chlapců, kteří jim byli sympatičtí. Věřila, že se stanou nevěstami těch, jejichž větvička vykvetla nejdříve.

 

Podle lidové pranostiky se měla třešňová větvička ze stromku starého alespoň deset let uříznout v ten okamžik, kdy se na obzoru objevil první sluneční paprsek.

Taková větévka se pak odnesla do domu, kde bylo děvče na vdávání a čekalo se, zda se větvička o Štědrém dnu obalí květy, což znamenalo brzké vdavky.

 

Kvítek z barborky ukrytý za šněrovačkou prý měl tu moc přivábit chlapce, na kterého děvče myslelo.

 

Svatá Barbora – 4. prosince

Svatá Barbora se narodila na počátku 3. století v Nikomedii jako dcera bohatého kupce. Otec byl zapřísáhlým nepřítelem křesťanů. Vedle domu nechal postavit věž, do které svou velice krásnou dceru zavřel údajně proto, aby ji od uchránil od všech světských i náboženských svodů.

Jeden ze sloužících však přesto Barboru obrátil na křesťanskou víru.

Jednoho dne u ní otec nalezl kříž a poté, co se Barbora přiznala že je křesťankou, se jí snažil otec ve zlosti zabít. Barboře se ale podařilo utéct, ale zanedlouho ji otec vypátral a předal do rukou soudce.

Ten ji nechal mučit, aby ji tak donutil zříci se křesťanství. Mučení Barbory byla přítomna žena jménem Julie, která předstoupila před soudce a přiznala se také ke křesťanství. V tu chvíli se Barboře všechny rány jako zázrakem zahojily. Soudce ji nechal mučit ještě ukrutněji a na potupu ji nechal odříznout prsy.

Nakonec ukončil život Barbory sám její otec, který ji mečem setnul hlavu. V tu chvíli skonala nejen Barbora, ale také Julie. Zároveň zemřel i Barbořin otec, kterého zasáhl blesk. Svatá Barbora zemřela zřejmě roku 303 n. l.

 

Svatá Barbora byla patronkou horníků a dělostřelců. Nejčastěji bývá zobrazena s věží a palmovou ratolestí.


Další zvyky

Večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi „Barborky“. Oděny byly bíle a přes obličej mívaly bílý závoj. Bílá barva symbolizovala čistotu a nevinnost. Vlasy měly rozčesané přes obličej, na hlavě někdy korunku, jindy věneček.

Barborky většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích, z nichž jedna měla v levé ruce košík s jablky, ořechy a cukrovím, kterým obdarovávala malé děti a v pravé ruce metlu pro ty zlobivé. Jiná z Barborek zvonívala zvonečkem.

My tři Barborky jsme,

z daleké země jdeme

a dárky Vám neseme.


Neseme, neseme, velice to krásné,

kdo se s námi modlit bude, tomu je dáme

a kdo nebude, tomu hodně nalupáme.

Reklama