.

Nataša Doležalová: Baví mě prožívat osudy jiných a hlavně miluji divadelní kostýmy

Bulvár

Nataša Doležalová: Baví mě prožívat osudy jiných a hlavně miluji divadelní kostýmy

Cesty někam a čekání na něco si vždycky snažím zpříjemnit tím, že se rozhlédnu kolem sebe, a pokud tam někdo se stejnými úmysly stojí, je to hned důvod k rozhovoru. Potkávám velmi zajímavé lidi, povídáme si, vyměňujeme názory, zkušenosti a čas najednou letí jako bláznivý. Byla by škoda, kdybych se s vámi o některá setkání nepodělila. Dovolte, abych vám představila Natašu Doležalovou, režisérku a členku ochotnického divadelního souboru Jiří Poděbrady.

Jak Vám voní divadlo, a kdy poprvé jste k němu přičichla? Co bylo tím prvotním impulsem, kterým si Vás divadlo získalo na celý život?
Do „dramaťáku“ jsem začala chodit v 9 letech. Ke konci školního roku pak vždy bylo nějaké malé veřejné vystoupení. Prvním, jestli si dobře pamatuji, byl „Bleděmodrý Petr.“ Hrála jsem tam tenkrát nějakého pejska. Doma jsme s maminkou šily (tedy spíše mamka) kostým.

Nymburské divadlo bylo pro mne hodně tajemné a zajímavé. Poprvé v životě jsem byla v zákulisí. Vzrušovala mne chůze po kovových točitých schodech, a když se otevřely dveře do šatny, zavanula vůně líčidel. Hlavně tělového pudru a Dermacolu. Měla jsem ráda, když mě maskér nalíčil základem (připadala jsem si jako porcelánová panenka). Poté domalovával obličej a nakonec přišla na řadu paruka. Byl to jakýsi rituál, který jsem měla moc ráda. Z této doby si nesu návyky, že když se jde na jeviště, musí  být  herec nalíčen - to platilo i pro muže. V současné době se na líčení až tolik nehledí a hlavně pánové se domnívají, že pro ně líčení neexistuje, že je to jen ženská záležitost.

Naty

Co přesně rozhodlo, nevím, ale už od útlého dětství jsem si hodně představovala a hrála jsem si na spoustu pohádkových a filmových postav (Vinnetou, Old Shatterhand, Nšoči, Rybana).

Bavilo mne prožívat osudy jiných a hlavně jsem milovala kostýmy.

V divadle jsem se časem dostávala do míst, kam jsem se jako dítě pochopitelně dostat nemohla. Do fundusu kostýmů, do propadliště, kulisárny apod. Tím vším byl tvořen můj svět. Zde jsem se cítila vždy dobře a možná jsem zde i zapomínala na problémy, které byly v tom životě „venku“.

Pomyslné rozcestí amatérské a profesionální divadlo. Udělala jste, myslíte, ze své strany maximum pro případnou profesionální dráhu? Nelitujete, že jste se nestala profesionální herečkou? Jaké výhody má amatérské divadlo oproti profesionálnímu a jak dlouho se mu vlastně už věnujete? 
Celou dobu mého školního věku, včetně střední školy, jsem se účastnila recitačních soutěží. Vždy jsem chtěla být herečkou. Máma pro to ale moc pochopení neměla. Při vrcholových recitačních soutěžích jsem se najednou zasekla a zjistila, že se profesionální herečkou nestanu. Moc jsem si nevěřila. Smířila jsem se s myšlenkou, že jako amatér si zahraji více a možná i lepší role. Takové, ke kterým bych se jako profesionální herečka nikdy nedostala. Protože jak říká jedna starší herečka  mladší - ze hry Dámská šatna: „…tady nezáleží, jestli jsi dobrá, nebo špatná herečka, jestli máš talent, ale spíše jestli máš kamarády, jestli si tě někdo všimne!“ Určitě nelituji. V amatérském divadle, na rozdíl od profesionálního, nemusíte  hrát, děláte to pro zábavu, a ne pro peníze, pro obživu. Divadlu se věnuji téměř nepřetržitě s různou intenzitou již 45 let. To je téměř děsivé!

Myslíte, že lidé chodí do divadla především na „známé tváře“?
Myslím, že většinou ano. 

doldodo

Jste členkou ochotnického Divadelního spolku Jiří Poděbrady, který byl založen v roce 1861. Aktivně se v současnosti na činnosti spolku podílí 68 členů. Co je základem pro to, aby takové seskupení fungovalo? Existuje i mezi amatérskými herci rivalita? 
Musí existovat, jako ve všech aktivitách a spolcích, pevné vedení, dělající rozumná rozhodnutí, musí tam být schopní, obětaví, tvořiví lidé a především tolerantní. Bohužel všude, kde se vyskytuje lidské plémě, existují i jeho špatné povahové vlastnosti.

Máte za sebou řadu krásných hereckých rolí, která z nich je vaše nejoblíbenější a proč zrovna ona? Myslíte, že byste se k té roli dostala i jako profesionální herečka?
Není, a ani nemůže být jedna. Ráda vzpomínám na roli Konstance (manželka Mozarta) ze hry Amadeus. Byla to krásná postava, neboť měla hodně „poloh“. Od rozverné, hravé, zpupné po zoufalou a odevzdanou. Prožila jsem velkou hereckou školu pod vedením herce a režiséra Radana Ruseva.

Druhá žena v mém divadelním životě byla královna Johana z Rožmitálu ze hry Králobraní. Historické drama o manželce Jiřího z Poděbrad. Velmi tvrdá ambiciózní žena - taková v životě moc nejsem, ale alespoň na jevišti jsem jí mohla být.

johana

Třetí žena byla paní Savageová - ze hry Podivná paní Savageová -  trochu bláznivá žena, která uměla žít a dělat si legraci i z té nejvážnější situace. 

Prozradím, že jste nejen herečkou, ale i úspěšnou režisérkou. Jak vaši kolegové snášejí, když se z jejich řad povznesete na pomyslný stupínek?
Opravila bych vás, omezme se raději jen na režisérku. Úspěšná bych raději nepoužívala, nemám žádná ocenění ze soutěží, tak nemám právo si říkat úspěšná. Prostě režisérka. A nikam jsem se nepovznesla. Každý herec ví, co je to za nevděčnou práci. Za dřinu od práce s textem, přes hudbu, scénu, kostýmy, choreografii… Prostě nezáviděníhodná práce.

Co vše se odehrává v dámské divadelní šatně podle Arnošta Goldflama v režii Nataši Doležalové.

satna

Divadelní spolek Jiří představil svou první letošní premiéru komedií z hereckého prostředí Dámská šatna od Arnošta Goldflama, právě pod vaší režisérskou taktovkou. V čem jste chtěla být jiná, odlišit se od vašich kolegů režisérů?
Nechtěla jsem být jiná. Chtěla jsem být svá a dělat tu práci tak, abych z toho měla dobrý pocit a líbilo by se mi to. A také aby se dobře hrálo mým svěřencům. Když se jim totiž dobře nehraje, znamená to, že jste jako režisér někde udělal chybu. Aby herec dobře hrál, musí se s rolí ztotožnit, prožít ji do nejmenších detailů. Nesmí vypadnout z role.

Komedie, která nás zavede do nejdůležitější místnosti v celém divadle – do dámské šatny. Právě tam se všechno určuje, probírá, ovlivňuje, posuzuje a rodí. Dámská šatna je místo tajemné, mystické a vzrušující. Dámská šatna je především o životě. O životě čtyř žen, které ho zasvětily divadlu. V této hře se setkáme se čtyřmi herečkami různého věku a takříkajíc oborů. Čtyři kolegyně, kamarádky a soupeřky. Prožijete spolu s nimi dlouhé čekání na roli, vzrušující přípravu premiéry, každodenní rutinu repríz, ale hlavně jejich obyčejné a přece dojímavé osudy. „Dámská šatna je středobod, mlýn, duše, pranýř divadla a též jeho obraz. Pár chvil v dámské šatně vám řekne o divadle víc než sto kritik a článků.“

(autor hry Dámská šatna, Arnošt Goldflam)

foto zdroj: Nataša Doležalová, DSJ Poděbrady

   
05.08.2014 - Rozhovory - autor: Hana Novotná

Komentáře:

  1. avatar
    [1] gerda [*]

    Děkuji za připomenutí Bleděmodrého Petra. Po velice dlouhých letech jsem si uvědomila, že tu pohádku znám. Taky hodně dlouho.Sml30 Pěkný rozhovor. Paní režisérka je ženou na svém místě a pasáž a důležitosti kamarádů, je velice pravdivá.Sml58

    superkarma: 0 05.08.2014, 05:20:34

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme