Skoro se tomu nechce věřit. Tomu, že Joanne Rowlingová (a nejspíš ani režisér David Yates) nemůžou mít valné ponětí o padesátých nebo sedmdesátých letech za železnou oponou ani o životě v totalitě. O dusné atmosféře postupně oklešťovaných svobod, o pocitu zmenšující se klece, ze které není kam utéct. Když školník Filch vítězoslavně zatlouká do kamenných bradavických zdí další a další výnosy – oznamující zákaz studentských spolků, zákaz vzájemného přibližování chlapců a dívek na vzdálenost menší než 15 cm, bodové zvýhodnění pro donašeče, zřízení nového úřadu vyšetřovatelky a nakonec i šokující změnu na ředitelském postu - musí se dělat mdlo každému, komu bylo v devětaosmdesátém víc než 15 let.

Všemocný deus ex machina, který vždycky přijde včas a všechno vyřeší, ředitel Brumbál, je najednou psancem na útěku a zůstaly mu jen jeho schopnosti, žádná oficiální moc chránit své svěřence. A hlavní představitel „kouzelnického  establishmentu“, ministr Popletal, je ve skutečnosti jakýsi „kouzelnický Jakeš“, hlupák, který zavírá oči před vším, s čím si neumí poradit, a který škodí spíš z omezenosti a zbabělosti.

To jeho pravá ruka, nová profesorka obrany proti černé magii Dolores Umbridgeová, ta je z o poznání tvrdšího materiálu. Už když při uvítacím proslovu ve Velké síni sladce zaševelí cosi o „chytrých a šťastných tvářičkách plných úsměvů“ a vyjádří přesvědčení, že „z nás budou dobří přátelé“, zježí se člověku každý vlásek na hlavě. Nepřekvapí pak ani její růžový kabinet se stěnami ověšenými kýčovitými talíři s koťátky, ale ani špatně utajované vzrušení, se kterým se chystá bez váhání začít s mučením spoutaného Harryho kletbou Cruciatus.

Tahle úlisná patologická ženská představuje skutečné nebezpečí, opravdové zlo. Démonická hadí tvář lorda Voldemorta a jeho prvoplánové zlounství může fungovat u dětí. S Dolores v růžovém kostýmku se ale mnozí z nás setkali i ve skutečném životě. Nevyhodila vás taková ze školy? Neudala vaše rodiče? A taky měla plnou pusu hladkých řečí o tom, že je to vlastně ve vašem zájmu...

 

Když vyšel pátý díl potterovského cyklu (HP a Fénixův řád), spousta fanoušků nadšeně tleskala, současně ale i rozpačitě kroutila hlavou: Je to vůbec ještě pro děti? A nutno říct, že filmové zpracování nezůstalo duchu předlohy nic dlužno. Díky za to! Menší diváci budou možná zmatení a určitě vystrašení, to je ale vina jejich rodičů, kteří je do kina vzali. Dosavadní vývoj příběhu dostatečně jasně naznačil, že o pohádku pro malé děti šlo nanejvýš do třetího dílu.

Vzhledem k tomu, že má kniha skoro osm set stránek, museli režisér David Yates se scénáristou Michaelem Goldenbergem přistoupit k mnoha škrtům. Některé postavy se filmem jen mihnou, řada epizod a některé dějové linie chybí úplně. Jako fanoušek toho můžu želet, jako filmový divák ale musím dát tvůrcům zapravdu – ve Fénixově řádu jde mnohem víc o vztahy a napětí než o pádící děj. Je tedy lepší vrhnout všechny síly na budování atmosféry než tříštit divákovu pozornost spoustou nedotažených odboček. A to se režisérovi rozhodně daří. Je to jasně vidět například u jedné z mála nezdařených scén, epizody s Hagridovým bratrem Drápem, která nemá pro děj žádný význam a navíc působí poněkud trapně (triky opravdu nejsou Yatesovou silnou stránkou).

 

Pokud vás zajímá, jaká je Lenka Střelenka – je skvělá a naprosto věřím agenturním zprávám, podle kterých amatérka Evanna Lynchová z Dublinu prostě musela konkurs mezi patnácti tisíci dalšími děvčaty vyhrát. Ona mimoňku Lenku Láskorádovou opravdu hrát nemusí, ona jí je. Vyzdvihnout je ovšem třeba herecké výkony prakticky všech hlavních představitelů. Rostou nám, rostou. Jsou už z nich opravdoví herci. Kdo by to do nich byl po prvním dílu řekl?

Pokud vás zajímá, jaký je pověstný první polibek Harryho a Cho Changové – tak překvapivě zkušený a suverénní. Tenhle kluk že to dělal poprvé? Buď je výjimečný talent, nebo kecá.

Pokud vás zajímá, jaký je finální souboj na Odboru záhad, který v pražském IMAXu můžete shlédnout v 3D podobě, tak určitě zaujme toho, kdo má rád velké trikové scény se spoustou ohně, vody, jisker a speciálních efektů.

 

Shrnuto a podtrženo: Jděte na to! Podle mého soukromého názoru není Fénixův řád tak dobrý jako Vězeň z Azkabanu (film mimořádně povedený, stylově čistý, chytrý a kompaktní), je ale určitě podstatně lepší než žánrově rozkolísaný Ohnivý pohár. Jedinou chybkou, za kterou ovšem nemůžou tvůrci, ale distributor, je absence titulkovaných verzí filmu v kinech. Opravdu si Warneři myslí, že všichni v Česku touží slyšet mluvit Daniela Radcliffa a Garyho Oldmana česky? Pokud ano, mýlí se šeredněji než ministr Popletal.

Soutěž:grafika

Reklama