Tak mě napadlo, když jsem četla, že máme napsat, co nám utkvělo v paměti, že si očas vzpomenu na takovou hloupost z doby, kdy jsem chodila do první třídy.

Chodila jsem do školy nerada, ne proto, že bych neměla ráda učení, ale proto, že jsem byla levačka, a ve škole po mně chtěli, abych psala pravou. To víte rok 1960!! Vodila jsem do školky i mladšího brášku, tak jsem se vždy courala a courala, že jsem každý den do školy chodila pozdě. Musela jsem zvonit na školníka, protože se škola v osm hodin zamykala. Měl ze mě asi velkou radost!

Tak si jednou pan učitel a poté i školník stěžovali mojí babičce, kterou oba dobře znali. Babička se to snažila vyřešit po svém a chtěla mě uplatit. Řekla mi, že když budu chodit do školy včas, koupí mi něco, co sama budu chtít.

V té době se v obchůdkách začaly objevovat sušenky tatranky, tak jsem chtěla tatranku. Jenže babička neznalá toho, po čem mé srdíčko toužilo, mi nic nekoupila, a doma si stěžovala mojí mamce, že jsem se asi zbláznila, když chci na jaře koupit zimní boty, které se shodou okolností jmenovaly také tatranky.
 
No, po čase jsem se naučila chodit do školy včas, a dokonce i psát pravou rukou, i když vše ostatní dělám levou. Jeden pan doktor mi před několika lety řekl, že jsem dopadla vlastně dobře, neboť tato přeučovací kúra na mě nezanechala žádné viditelné stopy. Jiní prý dopadli hůře a třeba se dodnes z toho pomočují.

Tak jsem si oddechla, že jsem takový samorost a mé mozkové hemisféry zvládly takovou zátěž, a já čtu píšu a snad ne tak zle, a dokonce se ani nepomočuji. Mé děti jsou všichni leváci, nikdo je už ve škole nepřeučoval na pravou ruku a musím říct, že mají ručičky  sice levé, ale velice šikovné.
                                   
 
Krásný sluníčkový den přeje všem v redakci i všem čtenářkám
Reklama