Reklama

Vydal jsem se na cestu do Kladna, kde jsem navštívil naši budoucí těhotenskou bloggerku Zuzku a jejího muže Honzu. Z návštěvy jsem si odnesl skvělý pocit a pořádnou dávku psího mazlení a ňuchňání.

Zuzka medailonekZa Zuzkou a Honzou jsem vyrazil vlakem. Ježto ale bydlí v odlehlé části Kladna, domluvili jsme se, že si mě vyzvednou na nádraží. Když jsme dorazili k nim, byl jsem hned dvakrát okouzlen. Zuzka s Honzou žijí v krásném zrekonstruovaném domě se zahradou a kachlovými kamny. Skoro by se chtělo říct, že žijí v domě snů.

A to druhé okouzlení? Uslintané, uskákané a utulené tříleté boxéří nadělení jménem Sofi. Po deseti minutách zvířecí komunikace jsem byl přece jen propuštěn a mohl jsem se konečně začít věnovat svým lidským hostitelům.

„Dáte si něco k pití?“ zeptala se mě Zuzka, a tak jsem si poručil čaj s mlékem. Každého tím zaskočím a Zuzka s Honzou nebyli výjimka, ale s úkolem se popasovali se ctí.

Tykání jsem s vrozenou drzostí a navzdory konvencím navrhl sám, ježto jsem usoudil, že jsme všichni podobného věku, a také že se nám rozhovor bude dělat lépe, když trochu odhodíme zábrany. Takže...

... ahoj, já jsem Jakub...
Zuzka:
Zuzka.
Honza: Honza.

Čtenářky se v diskuzi ptaly, jestli se vám nějak změní koníčky. U Zuzky je to asi celkem jasné, že bude muset sportování postupně omezovat, takže tuhle otázku spíš položím Honzovi - tobě se koníčky asi moc nezmění, ne?
Honza: Ale změní...
Zuzka: Změní, hodně koníčků děláme spolu. Třeba na squash jsme chodili spolu...
Honza: Běhat...

Takže teď bude muset Honza hrát squash s kamarádem...
Zuzka:
To ne. Squash máme jenom přes zimu, když se nedá tak moc chodit ven, teď bychom ho stejně nehráli. Jestli to zkusíme na podzim, to je ještě otázka.
Honza: Uvidíme, jak na tom Zuzka bude.

Zuzka a Honza

Jsi těhotná kratince, ale říká se, že těhotenství ženu psychicky promění, že se trochu uklidní. Pozoruješ na sobě nějaké změny?
Zuzka: Jediná změna, kterou pociťuji je, že se mi chce často spát. V devět usnu a ráno bych vydržela v posteli ještě dlouho. Jinak zatím nic.

A ty, pozoruješ na Zuzce nějaké změny?
Honza:
Jenom to, že dřív zhasíná (směje se).
Zuzka: Máme štěstí, že mi není nijak špatně, tak se necítíme těhotenstvím nijak omezení.

Vyskytl se určitý trend fotografií těhotenských aktů a následně třeba aktů s malým miminkem, nebo rodinných aktů. Plánujete nějaké takovéhle fotky, abyste si třeba těhotenství zdokumentovali?
Zuzka: Když jsme plánovali těhotenství, tak jsme i hledali, za jak dlouho to na mně bude vidět, jak to břicho rychle roste. Nastoupil internet, ale nic moc jsme tam nenašli. Nakonec se mi ale podařilo najít na německých stránkách vývoj měsíc po měsíci - byla to taková koláž. Vzali jsme si z toho inspiraci a začali se jednou za 14 dní fotit. Ale profi umělecké akty, to ne, to nás ani nenapadlo. Jediné, co chystáme, je fotka příští rok na jaře, kterou chceme dát jako roční výročí svatby do alba.
Honza: Ale to už bude s prckem a určitě ne akt.
Zuzka: Akt ne.

Zvuk ze zahrady: Haf! Haf! Haf! Haf!

Zuzka, Honza, Sofi

Zuzka: Nemám to okno zavřít, nebude ten štěkot rušit záznam?

Určitě ne, já totiž rozumím psí řeči - ona komentuje to, co tu probírámen a radí mi, na co se ptát. Tak tedy: Řekla jsi zajímavou věc, že jste těhotenství plánovali. Člověk stále slyší něco o plánovaném těhotenství, neplánovaném těhotenství, ale já tomu tedy moc nerozumím. Jak se vlastně plánuje těhotenství?
Zuzka: Jednou jsme si řekli, že budeme chtít mít miminko. Plán byl, od té chvíle, co jsme si to řekli, že zhruba za půl roku to zkusíme. Pak jsme to odkládali ještě kvůli svatběn a ono to vyšlo.
Honza: Po svatbě jsme to odkládali proto, že jsme nechtěli, aby bylo Zuzce špatně, aby jí nebyly šaty malé, aby si svatbu užila, mohla se napít... tak jsme si řekli po svatbě, a ono to vyšlo prakticky napoprvé.

To je nádhera, takže vaše dítě je dílem svatební noci?
Honza:
Svatební noc to nebyla, bylo to o pár nocí později.

Honza teď řekl další zajímavou věc, totiž zmínil alkohol při svatbě, respektive v těhotenství - bojíš se toho nějak? Budeš se muset nějak omezovat ve svých návycích?
Zuzka: Vzhledem k tomu, že nekouřím, kávu nepiju, protože mi nechutná - dám si ji jen v létě se zmrzlinou - a alkohol taky nijak extra nepiju, tak v tomhle směru ani ne.
Honza: Začala trochu pít červené víno, až když jsme se seznámili. Do té doby prakticky nepila.
Zuzka: To víno jsem začala pít na krvinky, Honza mě přitáhl na dárcovství krve.

Dá se darovat krev, když je žena těhotná?
Zuzka:
Myslím, že ne, ale nezjišťovala jsem to. Tak jediný problém, co vidím, je v tom sportu. Byla jsem třeba zvyklá chodit běhat se psem a mít ho uvázaného kolem pasu. Ale vzhledem k tomu, že Sofi je tahoun, tak bych se bála velkých otřesů.

Kde sbíráš informace o těhotenství? Psala jsi nám, že potřebuješ na všechno manuál...
Zuzka:
Mám koupenou knížku Plánované rodičovství, ale tam skoro nic není, nebo mi to aspoň tak přijde. Dnes je skoro nejlepší projet si internet. Ale i tam je spousta věcí, které nemají žádnou informační hodnotu.

Jak to třídíš? Když přijdeš k nové informaci, ověřuješ si jí třeba ještě nějak, abys zjistila, zda je „pádná“?
Zuzka:
Pocitově to poznám. Hledat informace patří k mojí práci, takže v tom nemám potíž.

Čeho se v souvislosti s těhotenstvím nejvíc bojíš?
Zuzka:
Jak to změní náš život a jak to budeme zvládat.
Honza: Ale je to strach v uvozovkách - nezažili jsme to, nevíme, co nás čeká... Nevíme, jak nás to změní, omezí...
Zuzka: Je to strach z neznáma. Nevíme, co nám to dá.

Zvuk ze zahrady: Haf! Haf!

Ano, Sofi, zeptám se... Takže třeba samotného porodu se nebojíš?
Zuzka:
Věřím doktorům. O alternativních metodách vůbec neuvažuju.

Žádný porod do vody, nebo něco takového...
Honza:
Tady je jezírko na zahradě (smích).
Zuzka: Otužování odmalička - ne, asi standardní postup.

A co ty, Honzo, bojíš se o ni?
Honza:
Mám to stejně, věřím doktorům a v to, že to dobře dopadne.
Zuzka: Máme kolem sebe samé pozitivní příklady, nikoho, kdo by měl v těhotenství potíže.

Tím myslíš v rodině?
Zuzka:
Mám bráchu, a ten má teď pětiletého kluka.
Honza: Můj brácha má tři děti a ani u jednoho nebyl problém. Všichni tři se narodili na Kladně, kde bude Zuzka také na devadesát devět procent rodit, a neměli žádnou negativní zkušenost s kladenskou porodnicí.

Vy tady máte pěkné zázemí, velký byt ve velkém rodinném domě - uvažovali jste tak, že si nejdřív vybudujete zázemí, kariéru, a potom až dítě?
Zuzka: Chtěli jsme vědět akorát, kde budeme bydlet. Abychom pak nemuseli řešit stěhování a další záležitosti kolem bydlení s dítětem.
Honza: Bydlel jsem v paneláku ve velkém bytě 4+1. Byl jsem tam sám, protože bratr si postavil barák. Tak jsme měli na výběr, buď být tady se Zuzčinými rodiči, nebo sami na sídlišti. Rozhodli jsme se, že vyzkoušíme nejdřív bydlení tady s rodiči, jestli to bude klapat. Osvědčilo se to.

Poprosil jsem Zuzku s Honzou, aby mi ukázali dětský pokojíček, respektive budoucí pokojíček...

Pokojíček

Čili tady ještě s vámi bydlí rodiče...
Honza:
Dole bydlí rodiče a máme společnou kuchyň.
Zuzka: Nikdy jsem nebydlela někde v paneláku. Jsem zvyklá mít zahradu, přijít z práce, vzít si psa a jít na procházku...
Honza: A já jsem si na to rychle zvykl.

Tedy budete mít výhodu, že vám rodiče s výchovou dítěte můžou pomoct. I když, vzhledem k tomu, že tu dnes nejsou, předpokládám, že ještě také pracují...
Zuzka: Ještě pracují, ale táta má variabilní pracovní dobu. Může si to naplánovat, takže pokud by bylo potřeba, může být k ruce.
Honza: A samozřejmě se těší, jak budou hlídat.
Zuzka: Hlídat a kazit.
Honza: Rozmazlovat.

Zvuk ze zahrady: Haf? Haf!

Sofinka říká, že na rozmazlování je tady ona... no, nic, pojďme k dalšímu tématu. Kdo z vás půjde na rodičovskou dovolenou?
Honza: To jsme nepovažovali za nutné probrat.

Protože je to ještě za dlouho?
Honza:
Jednak je to za dlouhou, a tak nějak automaticky...
Zuzka: ...automaticky jsme předpokládali, že to bude tím klasickým způsobem.
Honza: Zuzka doma a já v práci. Nevím, opak nás ani nenapadl.

Co u tebe v práci, dávají ti nějaké úlevy?
Zuzka:
Ještě to tam neví.

A co vlastně děláš?
Zuzka:
Pracuji v komunikaci.

Jak jste oznámili těhotenství rodině?
Zuzka:
Minulý týden jsme je pozvali do restaurace...

Moment, moment, takže ty jsi nejdřív napsala k nám do magazínu, že bys chtěla psát těhotenský deníček, a pak teprve jste to řekli vašim?
Zuzka: No, vždyť je to čerstvé. Ale rodičům jsme chtěli poděkovat za pomoc se zařizováním svatby, organizováním a tak. Každému jsme dali obálku a v ní byly dětské ponožtičky.
Honza: A předali jsme jim to se slovy: Tady máte každý adrenalinový zážitek, je to hodně podobné, tak si to můžete i pozměňovat.

Jaká byla jejich reakce?
Zuzka:
Spontánní euforie.
Honza: Prostě měli radost.
Zuzka: My ještě nic neřešíme a naše mamka už má prošlý celý internet, ví, kde jsou jaké kočárky, postýlky, kde co...

Ke křeslu přišla překrásná kočka a vyžádala si okamžik mé pozornosti (naštěstí to Sofi neviděla, ježto jsme byli v patře)...

Sára

Tak ta je nádherná, je to nějaká kočičí rasa?
Zuzka:
Mainská mývalí.

Aha, to by měla být, tuším, největší kočka, ne? Tahle je ale velikostně docela normální...
Zuzka:
Nevím, tahle zrovna největší není. Je taková vyhublá, moc nejí.

A už je pryč.
Zuzka:
Není moc hravá.
Honza: To bychom museli být týden pryč, aby se přišla víc pomazlit.

Jak se jmenuje?
Zuzka:
Sára.

„Mňau!“ komentuje náš rozhovor z povzdálí kočka. Ale kočičí řeči nerozumím, tak sahám pro další otázku do zásobárny své vlastní invence...

No nic, pojďme dál k rozhovoru - máte takovéhle důmyslné způsoby oznamování, taky tě Honza nějak důmyslně požádal o ruku?
Zuzka: Bylo to spontánní, o dovolené na chatě.

A vědí rodiče, že budete o těhotenství psát blog pro náš magazín?
Zuzka:
To jsme jim řekli rovnou. Přece jen to bude zásah i do jejich soukromí, občas se tam objeví i jejich fotka. Vůbec se netvářili nijak zaraženě, prostě jim přišlo, že to k nám patří.

Či to vlastně byl nápad, přihlásit se do naší soutěže?
Honza:
Zuzanky, mě by to ani nenapadlo. Ženu-in jsem do té doby neznal.
Zuzka: Vždycky jsem chtěla nějakou reality show, ale dát se někam zavřít na dlouhou dobu, to zase ne. Hned ten první článek jsme využili k tomu, že jsme těhotenství oznámili širší rodině a známým. Honza je obeslal, že nás mohou takhle sledovat a být při tom.
Honza: Všichni nám drží palce.

Jaká byla tvoje motivace. Na pohled mi přijde, že máte dobré zázemí, tak asi kvůli té odměně to nebude...
Zuzka:
Odměna je určitě zajímavá, protože budeme potřebovat řadu vybavení dvojmo, abychom měli něco doma, něco na chalupě. Takže i ta odměna je důležitá. Druhý důvod je, že když mám nějakou novinku, tak ji hned někomu řeknu. Neudržím tajemství, čili se budu moct vypovídat. Také řadu informací nevíme, třeba co se týká informací o sportu a těhotenství. Sem tam je něco v diskuzích, ale moc toho není. Tak by se mi líbilo, kdyby byl blog doplněný nějakou poradnou. Kdyby se tam třeba vyjádřil nějaký kondiční trenér, jak to je s posilováním břicha v těhotenství, protože informace se různí a jsou i protichůdné, tak člověk občas neví, co si vybrat. V jedné diskuzi najdu, že na koně se vůbec nemá, jiné maminky píšou, že jezdily až do šestého měsíce...

To je moc dobrý nápad - mohla bys mi v deníčku položit vždycky jednu otázku a já ti ji zkusím od nějakého odborníka zjistit. Ale proč se tak vyptávám na náš magazín, plánuješ pod svým blogem reagovat i v diskuzi?
Zuzka: Proč ne, ráda.

Takže se můžete milé čtenářky v Zuzčině a Honzově těhotenském blogu těšit nejen na reakce pod články, ale také na zajímavé informace od odborníků.

Už jsem chtěl rozhovor pomalu ukončit, když mě ještě napadl takový informační rozstřel, abychom poznali, jak se Zuzka s Honzou dobře znají a jak dobře funguje jejich komunikace. Tak jsem Hanzu poslal za dveře a položil Zuzce několik zákeřných otázek...

Zuzka

Čím tě nejvíc v životě Honza potěšil?
Když jsme se seznámili a hned po první schůzce mi poslal zprávu, že se chceme zase vidět. Od toho se odvíjelo všechno. A jinak mě těší každý den, když ho vidím...

Jaká je jeho nejoblíbenější barva?
Modrá.

A tvoje?
Nárazově. Modrou mám ráda, červenou také hodně. Teď je ale modré období.

Jakou používá vůni?
Jeho značku neznám, myslím, že ale nemá jednu konkrétní oblíbenou.

Jakou vůni má rád na tobě?
Takovou, kterou mám. Moc je nepoužívám, jeden parfém mi vydrží třeba čtyři roky. Parfémy nejsou u nás moc určující - podle nich asi nepoznáte, jestli se známe, nebo ne.

Dobře, zkusíme to jinak: Kam pojedete letos na dovolenou?
Nikam. Měli jsme jet na začátku července do Německa, ale nakonec jsme to zrušili. Bude to něco po Čechách.

A čím jsi ho nejvíc potěšila ty?
Tím, že jsem si ho vzala (směje se). Ne, my máme takové malé radosti každý den. Jsem hodně na různá motta a pořekadla a na nás sedí, že se život skládá z malých střípků radosti.

Honza

Je to trošku zvláštní otázka, ale čím si myslíš, že jsi Zuzku nejvíc v životě potěšil?
Myslím, že tím, jaký jsem.

Jaká je její oblíbená barva?
Světle modrá.

A tvoje?
Taky modrá.

Jakou máš rád vůni?
Parfémy si moc nekupuju, více méně je dostávám, takže nemám žádnou oblíbenou.

Jakou vůni máš na ní rád?
Nemám rád, když je vůně nasládlá. Zuzka moc parfémy nepoužívá, jen vždycky decentně. Vždycky, když jsem jí nějaký vybral, tak se jí líbil. Myslím, že jsem se trefil.

Kam letos pojedete na dovolenou?
Když bychom nebyli těhotní, tak jsme plánovali dovolenou na kole, přejet republiku od západu k východu. Už jsme se o to jednou pokoušeli, ale ujeli jsme jen z nejzápadnějšího koutu na chatu ke Křivoklátu, tam jsme to zapíchli, protože byly hrozné deště. Měli jsme na to málo času a ta denní porce kilometrů byla relativně velká. Nechtěli jsme to lámat přes koleno za každou cenu. Letos jsme na to měli vyčleněný delší čas, ale jak jsme těhotní, tak to padlo. Pak jsme ještě plánovali na začátku července jet na pár dní do Rakouska, ale také jsme to vzhledem k těhotenství vypustili. Dovolená bude částečně doma - začneme asi částečně připravovat pokojíček - a částečně na chalupě. Záleží na počasí.

Čím tě Zuzka nejvíc potěšila?
Není to žádná dámička, je to holka do nepohody. Můžu se s ní bavit o čemkoli. Ale zase když jdeme do společnosti, tak ze sebe udělá bez problémů princeznu. Na druhou stranu vezme na chatě montérky a jde se rýpat v hlíně. Dá se s ní dělat spousta věcí.

Takže taková je Zuzka a její muž Honza. Rozloučili jsme se, udělali ještě společnou fotku...

Společné foto

... poňuchňal jsem Sofi a Zuzka mě hodila autem na nádraží, i když jsem je ujišťoval, že cestu nějak najdu. Potřebovala se totiž ještě stavit v knihovně. Bylo to moc milé odpoledne a dohodli jsme se, že se u Zuzky s Honzou ještě někdy za pár měsíců stavím, abych si poňuchňal Sofi, zjistil, jak se mají, poňuchňal Sofi, probral další průběh těhotenství a hlavně poňuchňal Sofi. Ale to už jsem, tuším, psal.

Čtěte také...