Styl

„Naslouchejte svému tělu a do sportu se nenuťte,“ říká trenérka Hana Lang

Chcete skoncovat s válením se na gauči a konečně se hýbat. Ať už pro to máte jakýkoli důvod. Jenže se neustále točíte v bludném kruhu nadšeného nákupu permanentek do posilovny a naprosté rezignace na svá předsevzetí. Poznáváte se? Dnes a denně se s tímto začarovaným kruhem setkává i osobní trenérka Hana Lang, nutriční poradkyně a mentální koučka. A tak dobře ví, kde je „zakopaný pes“.

sport

Co je většinou tím hnacím motorem, který nás vytáhne z gauče a donutí něco se sebou udělat?
Lidé buď chtějí vypadat dobře, což je pozitivní motivace, kdy nás táhne k cíli vnitřní síla, nebo je něco bolí. To je pak negativní motivace, kdy nás k akci něco tlačí. Ale bez motivace není změny. Když už mě něco tak strašně bolí, nebo se necítím dobře ve svém těle, teprve pak se rozhodnu. Hnacím motorem bývá také nová láska, rozvod a s ním spojený pocit nového startu, děti, vnoučátka. Opravdu málokdy to přijde tak, že se člověk u televize najednou rozhodne, že od zítřka by měl začít běhat, a udělat tak něco pro své zdraví. To jsem ještě nezažila.

Jenže takové rozhodnutí lidem často vydrží jen pár návštěv fitka...
Člověk by si měl najít někoho, kdo mu se změnou životního stylu pomůže. Často se totiž stává, že odpadne kamarádka, která do toho šla společně s námi, nebo si zkrátka jen nevybereme správný sport. Paní, která má devadesát kilo a necítí se dobře, si asi těžko půjde nakoupit pěkný cvičební úbor a vyrazí si sama zacvičit do fitka. Bude se nejspíše stydět a zmocní se jí pocit úzkosti, že není tak dobrá jako ostatní. Že to nezvládne. Je proto lepší, když se sejdou lidé na podobné úrovni. Takové skupiny existují a je dobré se předem informovat, aby k takovým problémům nedošlo. Ale největší průšvih je, pokud vás vybraný sport už od začátku nebaví.

To se stává?
Ano, lidé si často hledají sporty podle toho, jaký je trend. Málokdy přemýšlí nad tím, co je doopravdy baví. Když říkáme nedostatek pohybu, všichni si představí fitness a jogging. Ale o tom to není. Jde o jakýkoli pohyb. A nezáleží přitom na věku. Stává se mi, že klienti řeší, že je nebaví běhat, takže je vlastně vše ztraceno. Ale to je špatně. Běhání přece není to jediné.

Takže základem je, aby nás to skutečně bavilo a nedělali jsme to jen pro očekávaný výsledek.
Jistě! Sport by měl být kompenzací stresu v práci, zábava, radost, uvolnění. Jen tehdy nás motivuje znovu se vracet. Pokud ten svůj sport ale někdo nedělá rád, nebo mu nevyhovuje trenér a cvičitel, stává se z původního koníčku jen další stres. A už se hledá kompenzace ke dvěma stresům. Bohužel často v jídle.

Přitom dost lidí chce nejen zlepšit fyzičku, ale také shodit nějaké to kilo, že?
Většina chce zhubnout. A je úplně jedno, kolik váží. Nevím, proč po tom každý tak touží. Je totiž moc hezké, když jsou lidé různí. Mám klientku, která je trochu při těle, ale ona to umí tak nádherně nosit! Tak jí pořád říkám, ať si to udrží. Dokud není váha zdravotně závadná, je to krásné. Jsou mezi námi zkrátka holky krev a mléko a pak i kostlivci. Třeba jako já. To je o rozdílné typologii.

A dávají si lidé nereálné cíle?
Většina! A já jsem tu od toho, abych je korigovala. Ženy si nechají říct, chlapi moc ne. Ti si myslí, že všechno urvou. Tak je nechávám a oni se urvou. Když už nemůžou, pak pokorně poslouchají. Zpočátku držím uzdu a postupně ji pouštím. Brzdím je v nereálných plánech a cílech i v nakupování různých zbytečností okolo fitness. Nejdřív totiž musíme přijít na to, kam se chceme a můžeme dostat. Při první diskuzi se pak stává, že se lidé rozbrečí, protože jim vezmu prvotní cíl, který mají v hlavě. Rozbiju jim ho, protože bývá nereálný. Mám třeba paní po porodu, která je nešťastná, že po šestinedělí ještě nemůže všechno...

Takže všechno má svůj čas. Hlavně nic neuspěchat.
Právě. Například v poslední době hodně lidí propadlo fenoménu maratonů a půlmaratonů. Je to ale bláznovství. Zvláště když se běhá po betonu. Kdo z nich má kvalitní obuv a na takovou zátěž připravené klouby, šlachy a vazy? Člověka prostě jednou vyhecují v práci a první, co je, jde běhat deset kilometrů. A tělo bolí, 14 dní se nehne... Už to je neskutečně demotivující. Proto je nezbytná příprava. Postupně uběhnout, co mě baví. Vyrazit tempem, které mi dělá radost, když nemůžu, zpomalím, vydýchám se. A postupně zvedám zátěž.

Takže to chce cvičební plán?
Ty jsou ze všeho nejhorší! Pevný cvičební plán mohou mít vrcholoví sportovci, ale jinak nikdo. Ti totiž neposlouchají své tělo, které se stává v tomto případě pracovním nástrojem sloužícím k podání maximálního výkonu. A za něj získávají své medaile. Musíme si ale uvědomit, že moc zdravé to není. To je ovšem extrém. My, rekreační sportovci, sice potřebujeme návod na cvičení, ale ne striktní cvičební plán. Každý den se cítíme jinak a máme jinou energii, jdeme sportovat s různým nadšením. Proto bychom neměli při sportu tělo ničit, ale naslouchat mu. Posílit ho, zotavit a pozitivně naladit. Ničíme si jej totiž už dostatečně třeba sezením v práci. To přece stačí.

Jak tedy postupovat správně?
Každý den je jiný. Může se stát, že máte špatný den v práci, takže jste bez energie a nálady. Těžko uběhnete to, co jste si naplánovali. Je to jen další stres pro tělo. Raději si proto jděte lehnout do sauny, zaplavat si, odpočinout, zklidnit se. Zkrátka něco, co vám udělá dobře. Další den vás zase někdo v práci třikrát pochválí, vše se daří. Máte pak skvělou energii a podáte neuvěřitelný výkon. A trenér by měl poznat, jak na tom člověk zrovna je. Jak přijde, mluví... A někdy udělá mnohem líp, když s ním hodinu prokecá.

A v té době zapojujete do hry mentální trénink, kterému se také věnujete.
Vše souvisí se vším. Pohyb, psychika, jídlo.... U někoho je důležité otočit mentálně pohled na práci. Například když má stresové zaměstnání. Nemůže z ní být pořád zničený.

Takže vy naučíte negativistu dívat se na svět pozitivně?
On se to musí naučit každý sám. To já bohužel nedokážu. Kdybych znala formulku k otočení myšlení, bylo by to super. Byla bych nejbohatší na světě. Snažím se jim jen vysvětlit, jak to mohou otočit sami. Jde o změnu úhlu pohledu. Můžeme se na nemoc dívat jako na trest nebo jako na signál, radu, řeč těla k nám. Nejhorší otázka je „Proč já?“. Změnit mysl je ale někdy hrozně těžké.

Musím se zeptat ještě na jednu věc. Celou dobu doslova sršíte energií. Jak jen to děláte?
Paradoxně je to díky tomu, že jsem se uklidnila. Stal se ze mě pokorný a spokojený člověk.

Počkejte, to mi s energií nějak nejde dohromady.
V tom to právě vězí. Lidé si často pletou vnitřní klid s leností. Nemá s ní ale nic společného. Pokorný a spokojený člověk rozhodně nemusí být pomalý. A naopak, když je někdo pomalý, plouží se, vůbec to nemusí znamenat, že v sobě má klid. To a spoustu dalšího jsem se naučila na Srí Lance, kam jsem odjela poznávat léčebnou Ayurvedu a cvičit Kundalini jogu. Učil mě jogínský guru, neuvěřitelně silná osobnost. Dodnes myslím na jeho výrok: „Tvůj nepřítel je tvůj nejlepší učitel.“ V tom je velká pravda. A jsme zase u úhlu pohledu...

langHana Lang

Je osobní trenérka, mentální trenérka  a nutriční terapeutka na volné noze. Věnuje se především osobním tréninkům a nutriční terapii založené na Prevenci a Terapii civilizačních chorob pomocí buněčné symbiózy podle MuDr. Heinricha Kremera, SRN. Více informací naleznete zde.

Čtěte také:

   
24.07.2015 - Sportem ke kráse - autor: Julie Hájková

Komentáře:

  1. [15] Sluníčko sedmitečné [*]

    Mě se někdy do sportu nechce ani když chci :D Ale tak dala jsem si a cíl,že zhubnu, takže sportovat musím, navíc jsem doatala od přítele fitness náramek a nechci ho nechat válet

    superkarma: 0 16.09.2015, 15:37:20
  2. avatar
    [14] Eva_CZ [*]

    No, kdybych mela naslouchat svemu telu, nehnu se z postele a uzeru se k smrti. Rada chodim na jogu. To je asi jediny, co me fakt bavi. A to jeste hodne zalezi na cviciteli, kdyz je to hnup, jsem schopna se sebrat a odejit.

    superkarma: 1 25.07.2015, 15:24:35
  3. avatar
    [13] SandraAbigail [*]

    Já sportovat musím a to právě ze zdravotních důvodů. Mám bechtěreva, takže když se nebudu hýbat a cvičit, páteř mi trvale ztuhne, navíc cvičení mi pomáhá aspoň trochu od bolesti. Horší je, že toho právě ze zdravotních důvodů moc nevydržím, ale snažím se i když mě to nebaví, protože mi to nejde. Ale mám velmi silnou motivaci, buď se budu válet a za pár let mi ztuhnou záda nebo budu cvičit a záda mi třeba neztuhnou nikdy a pokud ano, tak za hodně dlouho.

    superkarma: 2 25.07.2015, 13:23:35
  4. avatar
    [12] cibulicka [*]

    Nesportuji,určitě bych si hned zlámala nohuSml30

    superkarma: 0 24.07.2015, 21:47:21
  5. [11] Keltka [*]

    jajynka — #7 Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 24.07.2015, 14:25:02
  6. [10] Rikina [*]

    Taky chci skoncovat s válením se na gauči a hýbat se. Jenže já nemám ty ušlechtilé motivace a jsem jednoduše líná, díky čemuž pociťuji vnitřní neklid - a přišla jsem na to docela sama, bez studia ajurvédy na Srí Lance. Sml57 Ovšem celkově je mi to málo platné, protože i z tohoto úhlu pohledu jsem furt líná. Sml80

    superkarma: 1 24.07.2015, 14:23:09
  7. avatar
    [9] Kadla [*]

    Pro mne je sport něco jako sprosté slovo Sml52

    superkarma: 3 24.07.2015, 13:48:00
  8. avatar
    [8] Tulinka [*]

    Pro mne je sport relax Sml54 Taky mi pomáhá od bolesti zad.

    Myslím si že je dnes takový výběr sportovních aktivit,že si každý vybere.Jen nebýt líný Sml58

    A nejlepší jsou výmluvy.....já nemůžu cvičit ze zdravotních důvodů atp.Sml24Vždy se dá najít vhodné cvičení Sml22 Jenom chtít.

    superkarma: 0 24.07.2015, 12:48:44
  9. avatar
    [7] jajynka [*]

    Tady v tomto článku zazněla jedna velká pravda. Najít sport nebo jinou formu pohybu, který opravdu člověka těší. Já jsem byla vždycky pecivál se značnou nadváhou, vždycky jsem si dala odhodlání, že budu držet dietu a budu chodit sportovat a končilo to vždy stejně... něco jsem zhubla a sport, pro který jsem se sama a dobrovolně rozhodla mě nebavil, ba co víc, přímo jsem k tomu, že jsem zpocená a olepená a utahaná měla odpor. A kila se úspěšně vždy vrátila zpět ....

    Pak se ve mně něco zlomilo, začala jsem chodit s velmi rozumnou lektorkou na hodiny HEATu a bomba!!! Já se těším na každou další hodinu, chodím 2x3 týdně a k tomu si ještě občas cca 1x týdně jdu zaběhat někam do lesa, kde si funím sama beze svědků, mám nutričního poradce a světe divse !!! Ono to funguje - zatím mám dole 20 kg a svět je hned o hodně hezčí.

    1. na komentář reaguje Keltka — #11
    superkarma: 3 24.07.2015, 10:17:39
  10. [6] bobani [*]

    sportem k trvalé invaliditě Sml30

    superkarma: 0 24.07.2015, 09:41:00
  11. avatar
    [5] kobližka [*]

    Tak v tom případě jsem ten nejvěrnější posluchač Sml30Sml30Sml30 necvičím ani omylem.Jízdu na kole do cvičení nepočítám,to jezdím ráda.

    superkarma: 0 24.07.2015, 09:01:12
  12. avatar
    [4] Pentlička [*]

    Naslouchám svému tělo, které chce maximálně tak chodit do přírody nebo plavat a jinak se válet. Do sportu se fakt nenutím!

    superkarma: 0 24.07.2015, 08:51:39
  13. [3] ZdenaZ [*]

    tak to já se přinutím ale vydrží mi to tak 14 dnů-3 týdny a zase je konecSml59

    superkarma: 0 24.07.2015, 08:10:24
  14. avatar
    [2] renda4141 [*]

    gerda — #1 Sml30 To já se kolikrát i nutím, ale stejně mi to není nic platné. Sml30

    superkarma: 0 24.07.2015, 06:04:46
  15. avatar
    [1] gerda [*]

    Konečně titulek jako víno! Ano, tím se řídím.Sml59

    1. na komentář reaguje renda4141 — #2
    superkarma: 3 24.07.2015, 04:38:30

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme