Vážená redakce a milí čtenáři,
 

Mé filmové nebe, jen jsem si to přečetla už jsem věděla o čem psát.....

 

Začalo to před dvanácti lety, tehdy se začal točit dokument "ženy na přelomu tisíciletí". Nic zvláštního jen kdybych v něm nehrála jednu z hlavníh rolí. Bylo mi osmnáct a nechtěla jsem mít nikdy rodinu natož děti.

Se svými rodiči jsem se nestýkala (né kvůli prostituci). Točilo se po dobu asi pěti let, v televizi to bylo jen pár minut o mé maličkosti, ale ty následky...

Bylo dost lechtivé téma z oboru prostituce, vyprávěla jsem svůj příběh od počátku mé "kariéry". Když byla premiéra v kině, pozvala jsem tam mou dlouholetou kamarádku z dětství a mého otce, nevím jak se cítili a radši se na to neptám.

Musím říci že film to byl pěkný, ale..., sestříhali ten film jak se jim to hodilo a ve finále to vypadalo jako  bych šlapala stále.... Když to proběhlo po prvé v TV, tak mi to bylo celkem jedno, měla jsem přítele, který se mnou byl i na nátečení a ocitl se taky ve filmu.

Horší to bylo, když to šlo v TV naposledy - asi před dvěma lety.

Já čerstvá mamina, na vesnici o pár lidech, nikdo nic netušil (krom mého  přítele), a ejhle v TV běží reklama na dokument, polilo mě horko jen při pomyšlení, že to uvidí jeho rodiče.

Nemohlo se stát, že je ten film mine, když běžela repríza tak u nich zvonil telefon jeden za druhým...

 
Co z toho vyplývá? že jsem byla hrozně hloupá a šla do toho, mé filmové nebe bych raději  vymazala ze života.

  

Doufám že to má hlavu a patu ... 

S pozdravem hezkého dne čtenářka Ženy-in.


Milá čtenářko,
děkuji za Váš příspěvek. Váš článek rozhodně má hlavu a patu...a já si říkám, že za upřímnost se někdy, bohužel, platí až příliš velká daň. Přeji Vám, aby Váš život do budoucna již nebyl ovlivněn natáčením dokumentu a jeho následným sestříháním.
Reklama