Když jsem si po rozvodu odpočinula a o oklepala se z nejhoršího,  začala jsem nad sebou přemýšlet. Což o to, volnost a svoboda mi zatím byly nade vše, ale nějak mi něco našeptávalo, že to pro mě přece jenom není to pravé. A tak jsem vzala osud do svých rukou a sesmolila seznamovací inzerát.

Kdo nezná pocit vytahovat ze schránky bachratou hnědou obálku, doma ji rozklepanýma rukama otvírat a pak tu hromádku dopisů číst, neví, co je to za dobrodružství. Internetová Seznamka je určitě taky fajn, ale není nad to vidět rukopis, z toho člověk pozná dost, aniž by odesilatele znal.  Inzerát na seznámení jsem si dala párkrát, než jsem vytřídila několik nabídek, které stály za to. 

Až úplně na dno jsem zastrčila obálku s lístečkem, na kterém byl citát z Exupéryho. Napsaný, spíš nadrásaný tužkou. To mě trošku popudilo a říkala jsem si, co to může být za chlapa, když nemá ani dopisní papír a vzkaz takhle odbude...

Svou pozornost jsem věnovala jiným, ale bohužel zůstalo vždy při prvním setkání, protože ačkoliv jsem rozumově chápala, že by to mohl být dobrý životní partner, jiskřička nepřeskočila. 

Lísteček s verši mi vrtal hlavou pořád. A tu mi napadlo: co když ho právě můj inzerát zaujal natolik, že se nezdržoval hledáním psacích potřeb, chňapl první, co měl po ruce, jen aby to už mohl odeslat? 

Tak jsem si ještě jednou přečetla, co mi aforismem vzkázal, a zavolala na telefon, který byl v pravém rohu dole. Ozval se mi příjemně překvapený mužský hlas a domluvili jsme si setkání. Ten den jsem byla rozčilená, jako by to mělo být mé první rande v životě. Když nastala hodina H a On se objevil, věděla jsem, že jsem ztracená.

Ano, přesně toho jsem si představovala - krásné, živé oči, příjemný hlas, úsměv, o hlavu vyšší.  Na zádech červený batoh. Posadili jsme se, on batoh sundal, vyndal z něj velkou zarámovanou fotografii chlapce asi 10letého. A okomentoval to: "Vidíte? 50 let - a žádný rozdíl!" To už mě úplně odzbrojilo.

Vyprávěli jsme si a vyprávěli, to víte, zralí lidé už toho mají na vykládání opravdu hodně. No - a to je všecko! Jsme spolu už pár let, a pořád je to pěkné.
Gerda


Milá Gerdo, děkujeme za Váš příběh. Je fajn padnout si takhle do oka - i do rámečku :-). Hodně štěstí Vašemu vztahu a aforismům...

Povídáme si dnes, na jaké rande ráda vzpomínáte. Co se vám při slově rande vybaví? Je to láska? Trapas? Silný zážitek? Napište nám o tom svém rande. Po zásluze můžete být i odměněny!

Jaké bylo vaše rande? Vaše nejsmutnější, nejkomičtější, první, poslední… jaké chcete!

Skončilo některé vaše rande fiaskem?

Jaké bylo to první a kde? Ještě na základní škole?
Na internátě, na diskotéce, nebo snad u oběda v mateřské školce?

Rande – totální propadák?

První rande a do měsíce svatba nebo děti?

Proběhlo už vaše vysněné rande?
Nebo na něj ještě čekáte?

Na které nejraději vzpomínáte?

Jaké bylo první rande s vaším současným protějškem?

 

Dejte si s námi dnes rande - napište nám!

redakce@zena-in.cz

Reklama